Tlamoun+vytvořená postava
Neurčená časová doba.

Tlamoun vzpomíná na svou dětskou lásku.
~~~~~

Tlamoun seděl sklíčeně v kovárně, v ruce dva staré, zažloutlé papíry.

Na jednom z nich byla mladá dívka, kolem patnácti let. Měla typickou postavu pro vikingskou ženu, nižší trošku podsaditou. Dlouhé vlasy byly zapletené v několika hrubých copech, na hlavě jí seděla helma. Přes celou tvář jí seděl velký úsměv.

Druhý z papírů byl dopis. Byl starý přes třicet let.

Ahoj Tlamoune.

Nejspíš si teď říkáš kam jsem najednou zmizela. Beze slova, z ničeho nic.  V tomto dopise bych ti to chtěla vysvětlit.

Víš, nemyslím si že tě to překvapí, u vikingů je tohle běžné. Rodiče mě chtějí provdat. Uzavřeli smlouvu s jednou rodinou, na ostrově daleko odtud.  Když jsem to zjistila, probrečela jsem celou noc. Nechci jiného, mám ráda tebe.

Řekla jsem to otci ale odbil mě. Prý už za mě ta rodina zaplatila. Křičela jsem po něm, nadávala mu... Nic nepomohlo.

Teď, když ten dopis čteš už nejspíš sedím na lodi. Nemohla jsem nic udělat.

Celou cestu budu vzpomínat na to co jsme prožili. Na dny strávené v kovárně, když jsme si povídali a ty jsi při tom pracoval. Jak jsme se procházeli po loukách, a já té mlátila když jsi se snažil zpívat (zněl jsi hůř než Teror). Nebo jak jsem se líbali za Velkou síní, aby nás rodiče nenachytali.

Byly to krásné časy. Nikdy na ně nezapomenu, budu je vždy mít v srdci. Stejně jako tebe.

S láskou, Torvi

Tlamoun si utřel slzy které mu stékali po lících.

Pořád mi chybíš Torvi.