"Nebyl jsi tak hrozný..." snažil se mě uklidnit Daichi.
"Vážně? Tak proč jsem nahrál a míč letěl na druhou stranu sítě? Proč jsem naznačil náhru na hlavní kůl a nahrál to na střed? Hinata byl málem v síti a-" přesně na tohle jsem čekal. Na to, až Daichi zamete mé sebeobviňování pod koberec s políbí mě.
"Neber si to tak." pevně mě objal a zacouval se mnou do jednoho z temnějších rohů prostor haly.
"Stejně jsme vyhráli, jestli ti jde o tohle." usmál se, znovu mě objal a dál mi pusu do vlasů.
Natiskl jsem se na něj, jak nejvíc to šlo a také ho pevně objal. Už jsem ho nechtěl pustit. Jeho objetí mi dodávalo pocit klidu a bezpečí, které jsem teď potřeboval.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Daichi starostlivě a znovu mě pohladil po vlasech.
Kývl jsem. Nechtěl jsem se o tom bavit. Prostě se mi nedařilo a na tom se už moc nezmění.
Mohl jsem být rád, že jsem alespoň nepletl postavení...
"Pojď. Půjdeme se převléct a pak domů spát, dobře?"
Zase jsem kývl a propletl si na pár chvil s Daichim mé prsty, než jsme slyšeli na chodbě těžké kroky.
"To už bude asi trenér." znervózněl jsem a prudce pustil jeho ruku.

Suga mě trochu děsil. Možná si to všechno bral až moc osobně. Přece jenom nebyl jediný, kdo dělal chyby. Když na první set byl na hřišti Kageyama, tak to dopadlo poměrně stejně. A to nemluvím o ostatních, tohle byli jenom dva nahrávači.
Povzdechl jsem si a následoval Sugu do šaten.
Posadil jsem se vedle Sugawary a nabídl mu pití. S úsměvem ho přijal a obrátil pozornost k vcházejícímu trenérovi.
"Jsem rád, že jsme vyhráli, ale pořád to nebylo ono. Teď alespoň vím na co se zaměřit na trénincích. Tím nechci říct, že jste byli hrozní, ale chápu, že dneska někdo třeba neměl svůj den, nebo se dobře nevyspal. Tak... to bylo asi vše. Běžte si odpočinout, trénink bude až ve čtvrtek." domluvil trenér a přešel ke dveřím.
"Dobrá práce." usmál se na nás ještě energicky a zmizel na chodbě.
"Děkujeme!" ozvali jsme se sborově a v šatně začalo být rušno. Všichni se spolu bavili, řešili zápas a věci kolem něj, jenom Suga seděl na lavičce, koukal do prázdna a popíjel zbytek vody z láhve.
"Neříkej mi, že tě to pořád tolik žere." posnažil jsem se o veselý tón a přátelsky ho bouchl do ramene.

"Ne, jsem v pohodě." vzhlédl jsem.
"Opravdu? Předtím jsi mě totiž celkem vystrašil..."
"Opravdu je to už v pohodě. Prostě... chci být v zápasech co nejdéle, protože brzo už k tomu nebudu mít příležitost a když budu hrát takhle... Jenom jsem se bál, že mě trenér pak do hry už nenasadí, ale po tom co teď řekl... prostě už je to v pohodě."
"Tak to chápu. Jsme na stejné lodi, víš?" usmál se Daichi a rukou mi pocuchal vlasy.
I Asahi se určitě zabýval stejnými věcmi.
"Miluju tě." zašeptal jsem a nenápadně mu vlepil pusu na tvář.
"Co tak najednou? A tady?" zčervenal.
"Včera jsem neměl příležitost ti to říct na oplátku." usmál jsem se a provokativně vyplázl jazyk.
Daichi se usmál a vstal ke svojí tašce.
"No... nejvyšší čas se jít sbalit a tak a... Proč to vlastně říkám?"
"Nemám nejmenší tušení." zasmál jsem se a šel se taky sbalit.
Vlastně jsem měl tušení. A rovnou dvě, dalo by se říct. Ze včerejška. Nejspíš se mu už teď honí hlavou, jak mě dostat do postele, když se konečně nemusí držet zpátky. Neříkám, že mu dělá problém něco si začít, když řeknu ne, ale teď je to prostě jiné.
Jsme víc volnější a navíc dnes máme bienále. Druhé výročí. Jsem zvědavý, jestli si na to alespoň vzpomene a nebude jako já...

. . .

Už od chvíle kdy jsme vyšli z haly na mě Sugawara tak zvláštně pokukoval. Bál jsem se, že jsem zase něco důležitého propásl.
Vytáhl jsem z kapsy mobil a zapnul jsem ho. Nenáviděl jsem to dlouhé zapínání, ale třeba to přinese nějaké ovoce.
"Máš klíče?" prohraboval se Suga zuřivě ve svojí tašce.
Vzhlédl jsem od mobilu a sáhl do kapsy.
"Tady." usmál jsem se na něj a odemkl.
"To jsi to nemohl říct dřív?" otočil se na mě Suga s naštvaným pohledem.
Zarazil jsem se. Asi jsem vážně něco prošvihl.
Podíval jsem se na mobil, který se konečně zapnul, a najel na lištu s upozorněními a zašklebil jsem se sám pro sebe.
Hned na prvním řádku bylo upozornění události. Celkem důležité události.
Zavřel jsem dveře a začal vymýšlet plán, nám to všechno zachránit. Bohužel mě nic nenapadalo a tak jsem se rozhodl se přiznat.
"Jdu se osprchovat." oznámil suše Suga a odhodil tašku do ložnice.
"Nebuď naštvaný..." zastavil jsem ho a přitáhl si ho k sobě do náruče.
"Já nechci, ale ono to prostě... přišlo samo..." zašeptal Suga a vymanil se z mého sevření.
"Mohl jsi se na ten mobil taky podívat dřív, abych se necítil tak blbě." pousmál se a přetáhl si přes hlavu triko.
Vešel do koupelny a zavřel dveře. Trochu prudčeji než obvykle.

Vlezl jsem do sprchového koutu a pustil na sebe vodu. Nechtěl jsem se za to na něj zlobit. Vlastně jsem ani nemusel. Sám jsem se to dozvěděl včera večer a to taky jen díky svému telefonu. Jenom mi vadilo, že se ani trochu nesnažil-
Matně jsem uviděl pohyb v kachličkách.
-ani trochu se nesnažil si něco začít.
Sám pro sebe jsem se usmál a počkal, až otevře sprchový kout.
"Můžu se přidat?" zeptal se a rovnou vklouzl dovnitř.
Uslyšel jsem tlumené cinknutí, jak něco odkládal na podstavec.
"Je to i tvoje sprcha." usmál jsem se a otočil se na něj.
"Chtěl bych se ti omluvit." pokýval hlavou Daichi a vzal do ruky žínku.
"Není za co. Já sám jsem na to málem zapomněl." přiznal jsem se, když jsem si byl jistý jeho upřímností.
Tak nějak mě to vnitřně uspokojilo, když jsem viděl jeho zájem.
"Možná to jenom chce, udělat si tyto dny více zapamatovatelné..." zašeptal a přiložil žínku na mé tělo.
Začal jí jemně omývat ramena a hruď a- ten jeho chtivý výraz... Nevydržel jsem to a pevně stiskl jeho ruku, s žínkou, v zápěstí.
"Tohle potřebovat nebudeme."

Suga stáhl žínku z mojí ruky a dravě mě políbil. Žínka s mokrým plesknutím dopadla na zem sprchového koutu.
Dotkl jsem se jeho pasu. Potřeboval jsem cítit, že je tady a teď, že je můj a že to tak zůstane. Rukou jsem sjel až k jeho kolenu a vyzvedl si jeho nohu ke svému pasu. Natiskl jsem se rozkrokem na ten jeho, aby bylo jasné, jak moc ho chci a druhou rukou jsem začal nenápadně otevírat lubrikant, co jsem si položil na poličku.
"Na co čekáš?" zavrněl Suga a pohnul svou pánví proti mně.
Polibky jsem se zaměřil na jeho krk a rukou se přiblížil k jeho zadku. Přejel jsem prsty přes jeho anální otvor a rovnou třemi do něj zajel. Nechtělo se mi čekat.
Suga zasténal a okamžitě si přikryl ústa rukou.
"Takhle by to ale nešlo." zašeptal jsem a odtáhl ji pryč.
"Ale... někdo nás uslyší! Hmm!" snažil se mluvit potichu a co nejmíň u toho vzdychat, ale moje prsty v pozadí mu to poměrně znemožňovaly.
"Budou závidět." řekl jsem a nedočkavě z něj vytáhl prsty.
Nanesl jsem si na dlaň trochu lubrikantu a potřel si s ním penis.
"Jak to tady chceš-" nenechal jsem ho domluvit a vytáhl jsem ho do vzduchu.
Paže jsem měl pod jeho koleny a byl jsem zapřený o zeď.

Svaly na jeho rukách napnuly a já myslel, že se rozteču už teď.
Daichi se přiblížil a pánví nemotorně se pokusil nasměrovat svoji chloubu do mého zadku. Vzal jsem ji do ruky a žaludem se otřel o vchod. Daichi okamžitě přirazil.
Bezhlasně jsem vydechl a skousl si ret. Opravdu jsem se bál, že nás někdo uslyší a přijdou si stěžovat na neobvyklý hluk nebo tak něco.
"Jsi tak roztomilý..." vypadlo z něj najednou.
"Nech si ty kecy a už se začni hýbat." provokativně jsem se usmál, ale na provokaci tělem jsem si radši nechal zajít chuť. Věděl jsem, že mě Daichi udrží, ale po dnešním zápase jsme byli všichni unavení a já nechtěl pokoušet naše dokonale štěstí.
Cítil jsem v sobě každý jeho byť nepatrný pohyb, což mě trochu znepokojovalo, protože jsem si nebyl až tak jistý svou dnešní citlivosti.
Bylo jedno jestli za to mohla únava nebo cokoli jiného, netušil jsem, jak na tohle bud reagovat mé tělo.
Daichi si jazykem mlsně olízl rty a tvrdě do mě přirazil.
Měl jsem chuť uvolnit svůj hlas a všem tím dokázat, jak skvělého mám milence, ale pořád jsem se bál.

Suga nahnul hlavu na stranu a vzrušeně přivřel oči.
"Na co čekáš?" vydechl trochu podrážděně.
To je můj Suga...
Pánví jsem se od něj trochu vzdálil a znovu silně přirazil. Jak se dalo čekat, svůj hlas pořád držel zpátky.
Přirazil jsem znovu a pokusil se dostat co nejhlouběji.
"Ahh!" Sugowa ruka silně stiskla moje rameno a druhá pevně zakrývala jeho ústa.
Jeho steny mě rozpalovaly jako vždy, ale chtěl jsem víc. Pokračoval jsem rychlým tempem a opravdu jsem se snažil, abych mohl slyšet jeho uspokojivé sténání. Suga se však pořád snažil vzdorovat.
"Nedrž se."zašeptal jsem přerývavě do jeho ucha a zachytil jeho pohled.
Chvíli váhal, ale jeho ruka přece jenom opustila stanovisko u obličeje.
Vychutnával jsem si každý jeho sebemenší zvuk, či dotek mé kůže.
Sugawara zvedl ruku a položil ji na moji tvář.
"Miluji tě." usmál se a políbil měna rty.
Miloval jsem, když mi slovně projevoval svou lásku.
Přirazil jsem a moje sperma vystříklo do jeho útrob. Neměl jsem dost.
"Taky tě miluju." řekl jsem, takého políbil a pokračoval v přírazech.
"Nn!" zasténal hlasitě a ejakuloval na mou hruď.
Jeho vnitřnosti se kolem mě stáhly. Nevydržel jsem to vzrušení a udělal se po druhé. Opatrně jsem ho postavil na nohy a pomohl mu se umýt.