Lidé poznají lež , když se podívají do očí.

Poslední slza. A maličká naděje.

♡

Byla přestávka a já měla před sebou poslední hodinu. Výtvarnou výchovu. Přemístila jsem se tedy do učebny a čekala jsem. Už aby byl konec.

Po pár minutách přišel i on. Sedl si vedle mě a podíval se na mě.

,, Chci ti něco říct" začala jsem.

,, Tak povídej " řekl a otočil se na mě.

,, Něco začíná a zase končí. A když něco skončí , něco hezkého zase začne. A proto se ptám, jsi s ní šťastný?" Podívala jsem se mu do očí.

,, Jistě , proč bych nebyl? " Řekne , ale jeho oči jasně říkají ne.

,, Jsi můj dobrý kamarád a budeš mi chybět.  " Řekla jsem a otočila jsem se na právě přicházející učitelku.

♡♡

,, Mio? " zavolám na svou bývalou kamarádku.

,, Co tu chceš? " otočí se ke mně a pohrdavě se na mě podívá.

,, Chci ti jen říct , že ti Tristana přeji, ale myslím , že on tebe rád nemá. Nevím jak ty jeho, ale on tebe ne" řekla jsem a pevně se jí podívala do očí. Vše co jsem řekla byla pravda. Cítila jsem to.

,, Tak hele , já ho nemám ráda , vlastně je mi úplně ukradený. Jen jsem ti chtěla ublížit. S Kierou jsme to vymýšlely dlouho a vyplatilo se to. Brzo zlomím i to Tristanovo křehké srdíčko a výhra bude kompletní" Dopověděla a hnusně se na mě podívala.

,, Jsi stále stejná. Ještě jsi se nepoučila."
Řekla jsem jía ona naštvaně odešla.

Stekla mi po tváři slza. A poté další. Bylo jich celkem deset. A ta desátá byla poslední.

                                                 
E.