Je snadné vytvořit uzel , ale není snadné ho rozvázat.

Smutek. Spousta smutku. A jedno velké neštěstí.

♡

Je to již týden. Týden od toho dne. Týden od doby co jsem ho viděla naposledy.

♡♡♡
Šla jsem po chodbě směrem ke své skříňce.

Byla jsem pevně rozhodnuta , že mu to dnes řeknu. Měla jsem spoustu času na rozmyšlenou , opravdu spoustu. A rozhodla jsem se. Zkusím to s ním.
Je jediný kdo mě chápe a kdo se se mnou vůbec baví. Alespoň budu mít na chvíli někoho blízkého.

Když jsem došla ke své skříňce , vytáhla jsem učebnice , zamkla skříňku a otočila se k odchodu. Zamrzla jsem ale v pohybu.

Byl tam. Tristan. Ale nebyl sám. Líbal se s mou bývalou nejlepší kamarádkou Miou.

Mia byla snem každého kluka. Ani se Tristanovi nedivím. Byla hezká zábavná a nejoblíbenější na škole.
Radši jsem se rozběhla do třídy.

♡♡

,, Tristane? " zašeptala jsem potichu při hodině literatury.

,, Co chceš?  " odpověděl a s nechutí se na mě podíval.

,, Ty jsi teď s Miou?  " ublíženě jsem se na něj podívala.

,, A ty se divíš? Vyznal jsem ti své city a ty jsi odešla. Mia je aspoň holka na úrovni "

,, Vážně? Víš s kolika kluky už chodila? Ten seznam je nekonečný!" Zvýšila jsem hlas.

,, Tak na tohle nemám!  Odcházím! " zakřičel na celou třídu a opustil hodinu.

Vysloužila jsem si ještě pár zmatených pohledů , ale jinak proběhla hodina v klidu. V rámci možností.

♡♡

Park byl dnes smutný a chladný. Listí již padalo ze stromů a byl cítit blížící se podzim.

Vždy jsem tu sedávala s Tristanem. Povídali jsme si , dělali úkoly , nebo jsme se smáli zážitkům z minulosti.

Dnes je někde s Miou. A já jsem tu sama.

Copak je tak snadné všechno ztratit?

,, Už aby byl konec! " zvolala jsem na celý park a propukla jsem v pláč. 

E.