Je jen málo odlišných lidí , ale ti jsou nechápáni a přehlíženi ostatními. Já budu přes to všechno se ctí patřit mezi ně.

Noví nepřátelé. Další noví nepřátelé. A jeden nový přítel.

♡

Ať mě nevybere. Ať mě nevybere. To jsem si opakovala celou hodinu českého jazyka. Naše úžasná učitelka zkoušela u tabule a já jen čekala , až budu na řadě. A já to neumím.

,, Ta dívka v zadní lavici , ta ještě nebyla zkoušená , že? " řekla učitelka a podívala se na mě.

,, Víte paní učitelko , já teď dlouho chyběla... nemohla bych být někdy jindy? "

Učitelka se tedy podívala do třídní knihy , aby si to ověřila.

,, Ano, máš pravdu. Místo tebe tedy půjde....Holly"

Holly je nejlepší kamarádka Kiery. Má krátké blond vlasy a smaragdové oči. Patří mezi oblíbené holky , ale není zrovna nejchytřejší.

♡♡♡

Škola skončila a já stála u skříněk a vracela do ní učebnice. Na chodbě už nikdo nebyl a tak tu byl klid.

Najednou jsem slyšela někoho za sebou a poté jsem ucítila zem. Zjistila jsem , že nade mnou stojí Kiera a vedle ní Holly.

,, Kvůli tobě jsem dostala pětku!" zapištěla a kopla do mě.

,, kvůli tobě se mi kamarádky smějí!" naštvaně řekla Kiera a také do mě kopla.

Po dlouhé době a spoustě kopanců konečně přestaly a odešly. Zkoušela jsem se zvednou , ale bolest břicha ,rukou a celkově celého těla mi to nedovolila. A tak jsem jen ležela u skříněk. Po pár minutách jsem usnula.

♡♡♡

Probudily mě něčí kroky. Že by se vrátily? Měla jsem strach. Bála jsem se podívat kdo nade mnou stojí.

,, Stalo se ti něco ? " Zeptala se ta osoba. Podle hlasu to byl Tristan.

,, Nic mi není , ale pomohl by jsi mi se zvednout? " zeptala jsem se.

Tristan přikývl a pomohl mi na nohy. Opřela jsem se o něj a společně jsme vyšli ze školy.

,, Děkuji ti za ten první den " řekl.

,, To je v pořádku , já děkuji za dnešek" odpověděla jsem s úsměvem.

,, Byla to Holly , že? "

,, Jo , byla .... a Kiera taky"

,, Vím jak se cítíš, stalo se mi něco podobného" řekl a posadil se na lavičku v parku , do kterého jsme teď přišli.

,, Povíš mi víc ? " zvědavě jsem se zeptala.

,, Dobře.... Byl jsem v šesté třídě. Neměl jsem žádné kamarády , protože... protože jsem byl prostě jiný. Byl jsem slušně vychovaný , mluvil jsem spisovně , pomáhal jsem lidem.... a najednou jsem dělal úkoly a projekty ostatním. A já jednoho dne řekl Dost! A třídní miláček Jacob Peterson se naštval. Začal mě šikanovat a později se přidali i ostatní. A tak jsem přestoupil na jinou školu. A změnil jsem se. Choval jsem se jako ostatní a zapadl jsem" odmlčel se. " Ale až když jsem tě poznal , tak jsem zjistil , že být odlišný je mnohem lepší. Dokonce i když tě ostatní odsuzují" dořekl.

Objala jsem ho. ,, děkuji, za všechno " řekla jsem. ,, To já děkuji, " řekl a také mě objal.
" Neboj se, teď už nikdo trápit nebude," zamumlala jsem potichu, ale on to stejně slyšel. "Jak tohle víš?" Zeptal se.
"Protože jsem to řekla, "  byla má poslední slova.

Je hezké mít opravdového kamaráda. I přesto, že ho znáte pár minut.

E.