Ken

,,Bakugou..." Zašeptám a dívám se na zem... To, co včera udělal, přehnal...

,,Já nechtěl..." Odpoví mi a tak, jako já se dívá na své nohy.

,,Nejradši bych si vzala Asami s sebou po tom včerejšku...Ale nemůžu" Povzdechnu si a dám Asami malou pusinku na čelo. Je tak roztomilá...Nechápu proč ji Bakugou nemá v lásce. No nic. Rozejdu se ke svému kufru a cestou málem skončím na zemi.

,,Pomůžu ti!" Rozběhne se za mnou a já ho okamžitě odstrčím.

,,Bakugou...Myslím si, že až přijedu, tak si budeme muset nutně o našem vztahu popovídat" Řeknu mu vážně a odšourám se s mojí bolavou nohou ven. Nejspíš chcete vědět, co se mi stalo. Bakugou mě včera uhodil do nohy. Čekala jsem až do temné noci než konečně přišel a když jsem mu řekla, že už nechci aby ke Kirishimovi chodil, tak na mě začal křičet co si to dovoluji. Pak si jen pamatuju jak mě uhodil do hlavy a já spadla na zem. Ráno mě probudil Asamin brek a strašná bolest v noze. Bakuga jsem našla na židli v kuchyni. Vypadal hrozně, ale já vypadala ještě hůř.

,,Co se vám stalo, Kene?!" Vykřikne na mě jedna mladá paní, která bude natáčet. Nejspíš myslela tu nohu. Mám ji pěkně nateklou.

,,Ale...Jen jsem spadla" Mávnu nad tím rukou a pousměju se. Nejspíš mi moc nevěří, ale mně to je jedno. Teď jen chci co nejdál od Bakuga. Zní to hrozně, ale je to tak.

Hodím si svůj kufr do kufru, nasednu do auta a hned vedle mě si sedne ta milá paní s kamerou, aby mě s mým novým manželem mohla natáčet. Abych řekla pravdu, tak auto mají doopravdy hezké. Nejen venku, ale i vevnitř. Když se podívám z okýnka, uvidím Bakuga, jak se letmo usmívá a mává mi. Já se na něj však jen podívám a okamžitě odvrátím zrak zpět do auta. Bojím se o svoji malou Asami. Doufám, že aspoň ta manželka nebude nějaká divná a bude se umět postarat o dítě. Jinak umřu. Také doufám, že můj nový manžel nebude druhý Bakugou.

,,Už jste se rozloučila se svým manželem?" Zeptá se mile řidič. Nejspíš netuší, co se mezi námi děje, jinak by se na tuhle blbou otázku neptal.

,,Jop. Můžeme jet" Snažím se o úsměv. Řidič jen přikývne a rozjede se. Konečně volnost.

,,Takže....Jak se těšíte?" Uchechtne se řidič. On si se mnou chce povídat?

,,Abych řekla pravdu, tak moc" Usměju se.

,,Vy se asi s panem Bakugem často hádáte, že?" Tentokrát se zeptá ta paní. Nevím jestli si se mnou musí povídat, nebo to dělají jen proto, aby jsme zabili čas. To doopravdy netuším. Ale připadají mi sympatičtí, tak proč ne.

,,Proč si myslíte?" Odpovím na otázku otázkou. Tohle vždy nenávidí Bakugou, když se hádáme.

,,Pan Bakugou mi připadá...Nechci vás nějak urazit, či něco jiného, ale připadá mi jako ten typ člověka, který se rád hádá.. A také že je hodně agresivní..." Upřímně mi řekne ta paní. A má pravdu. Bakugou se dokáže pohádat kvůli každé kravině.

,,Máte pravdu" pokrčím rameny. ,,Ale stejně ho mám ráda" Jen se nevinně uchechtnu a kouknu se z okna na překrásnou krajinu. Mám velice ráda přírodu. Doufám že nebude moje nová rodina bydlet někde ve městě.

,,To samozřejmě! jen já bych s ním asi nevydržela..." namítne paní.
,,Já taky ne. Ani jako kámoška na pivě!"

Cestou do mého nového domova se celou dobu jen smějeme a povídáme si. Jsou to určitě strašně milí lidé. Nepřipadají mi, že by je někdo nutil si se mnou povídat. Spíše dobrovolně. A to se mi líbí.

,,Jak se vůbec jmenujete?" Zeptám se jich.

,,Já jsem Touka Kirishima" Usměje se ta mladá slečna. Kirishima...Prrr... Tohle příjmení nemám ráda a myslím si, že dlouhou ani nebudu mít.

,,Já Kaneki Ken" Když řidič vysloví své příjmení, začnu se okamžitě smát.

,,Já jsem taky Ken" Zasměju se a utřu si slzu. Už asi vím, kde se vzalo moje jméno.

,,a příjmení?" Zeptá se zvídavě Kaneki.

,,Příjmení...? No...Všude uvádím, že jsem Ken Bakugou, ale s Bakugem ještě mamželé nejsme, takže ...asi žádné nemám" Pokrčím rameny.

,,Jakto? Musíš mít nějaké příjmení, ne?"

,,Jsem z dětského domova a nikdo mi žádné příjmení nedal...takže nevím. Odešla jsem z něho až když jsem si našla Bakuga" Kaneki se otočí k nám a zkoumavě se na mě dívá.

,,A co Asami? Ta je tvá pravá sestra?"

,,Ne. Je také z dětského domova. Jenže mě jí bylo líto, a tak jsem si ji vzala do vlastní péče. Beru ji ale jako svoji vlastní dceru."

,,A kolik let jsi s Bakugem?" Zeptá se Touka.

,,S Bakugem jsem od svých 18 a teď mi je 20. Takže dva roky. Bukugovi bude za měsíc 24." Všichni přikývnou. Řidič Kaneki zastaví a já si toho ani nevšimnu. Povídali jsme si celkem 3 hodiny. Takhle dlouho si nepovídám ani s Bakugem.

,,Vystupovat!" Zasměje se řidič a Touka vystoupí. Já se rozloučím s řidičem a podívám se na svůj nový dům. Jsem ráda, že jsme na vesnici. Dům je obrovský a zahrada taktéž. Zatím se mi to zamlouvá. Vezmu si z kufru své věci a rozejdu se ke vchodu i s Toukou. Otevřu vrátka k zahradě a všimnu si cedule "Pozor pes". A nejen jeden, ale rovnou dva. Jednoho malého a pak Border Kolii. Zvířata miluju, takže by to neměl být problém. Vejdu do domu a hned co mě zarazí jsou pantofle, na kterých je potisk "Marvel". Nejspíš patří nějakému malému synovi. Usměju se nad tím a jdu šmejdit dál. Kuchyně je prostorná a čistá, takže by neměl být problém s vařením a koupelna je taky v naprostém pořádku. Všechno je sladěné do světlých barev a to se mi líbí. Obývák je asi ta největší místnost, co jsem kdy viděla. Nikde nebylo ani zrnko prachu. Buďto si zavolali uklízečku a nebo se musela ta žena snad zbláznit. Jinak si to neumím představit. Vyjdu po schodech a hned co uvidím je ulička s dveřmi. Na prvních dveřích je cedulka s nápisem " tady spíš ty ". Jen se nad tím pousměju a otevřu je. Vybafne na mě prostorný pokoj s velikou postelí. Nechápu, jak to dělají, ale taky chci mít tak uklízený dům jako oni. Povlečení mám růžové, ale to nevadí. To je jen detail. Čeká na mě poslední místnost. Jejich ložnice. Odejdu z mého provizorního pokoje a rozběhnu se k nim do ložnice. Spolu s Toukou opatrně dveře otevřeme a nakoukneme dovnitř. Všude po zdech jsou nalepené plakáty nejen z Marvelu, ale i z Anime. Neříkejte mi, že tu ještě potkám nějakého otaku. To není možné! Koukám na ten pokoj v úžasu. Všude samé anime, Marvel a někdy i jiné filmy či hry. Mám pusu dokořán a oči vyvalené. To nemůže být pravda. Touka si odkašle a já se okamžitě vrátím do reálného světa.

,,Čekala jsem nějaký dětský pokojíček jenže nic" pokrčím rameny.

Touka mi řekla, ať jdu do kuchyně, kde by měl být můj nový manuál. Já jen přikývnu a sednu si ke stolu. Vezmu si papír s Manuálem, který leží na stole a začnu nahlas číst do kamer.

,,Milá náhradní maminko, vítej u nás.
Aby si nebyla překvapená, tak nejsme moc normální rodina. Většina lidí si pod slovem 'rodina' představí může se ženou a s pár dětmi. Jenže u nás není žádný muž, však dvě ženy a dva pejsci. Tvá nová manželka se jmenuje ViLoveT ale říká si Vil (23 let). Já jsem Wolfie (25 let) a naši pejsci jsou Groot a Arbo. Vil je profesionální fotografka a já jsem doma, uklízím a starám se o dům. Vstávám okolo 7,00 až 7,30. První co udělám je, že jdu udělat jídlo pro Vil a pustím ven Groota s Arbem. Vil odchází v 7,45. Pak musím nakrmit naše pejsky a poté celý den uklízím, či dělám něco jiného. V 11,00 začínám vařit oběd. Na oběd můžeš udělat co chceš. Vil přichází domů okolo 12,00 až 13,00. Mám pro tebe ale dvě věci, které bych na Vil chtěla změnit.
1. Chci aby všechny plakáty, které máme v ložnici byli vyhozené a nahrazené za plakáty s Undertale a Nocí Na Karlštejně.
2. Chci, aby se přestala dívat na anime a Marvel.
S pozdravem Wolfie"

Dívám se na papír, který svírám v rukách. Cože? Žádné děti? Budu se ženou, která se ráda dívá na Anime a Marvel? A která je v podobném věku jako já?

,,Heh..To bude jako na dovolené" Zavtipkuju do kamery. Myslím si, že těch 10 dní bude úžasných.

Touka mi řekne, že teď budeme muset počkat, než přijde Vil. Jen přikývnu a čekáme. Po 10 minutách uslyšíme klepání drápků o podlahu. Nejspíš už přišla. Postavím se a nadechnu se. Doufám že to bude milá paní. Moje nervozita roste a Touka si toho nejspíš všimla, protože mě poplácala po rameni a zašeptala:

,,Je to milá slečna. Určitě se ti bude líbit." Jen se usměju. Jestli bude stejně milá jako Kaneki, nebo Touka, tak to bude super. Najednou se otevřou dveře a v nich se objeví...

Vil

,,Máš všechno zabalené?" Ujišťuji se, když uvidím Wolfii jak si nese svůj kufřík do auta.

,,Neboj" Řekne mi a hodí ho tam, jako když sportovci hází kladiva na olympiádě.

,,Já se nebojím, jen tě znám" Zasměju se a podívám se na kameramama, který se na nás nepříjemně dívá. Spadl mi kámen ze srdce, když místo něj bude natáčet nějaká mladá dívka. Ten muž na nás čumí divně, obzvlášť od té doby, když zjistil, že naše rodina nemá chlapa, ale jen ženy. Nojo. Homofobové tu budou vždy. Na to jsem si už zvykla.

,,Ts" odfrkne si Wolfie a sedne si do auta spolu s panem 'nejsem homofob, jen nenávidím homosexuály'. To je přezdívka, kterou jsem mu dala, když jsem šlyšela, jak to někomu říká do telefonu. Tehdy jsem měla takový záchvat smíchu, že jsem se málem udusila smíchy.

,,Tak si to tam užij!" zamávám ji a schválně ji ještě políbím, aby se pan kameraman měl čím kochat.

,,Hmpf..."Zavrčí a odvrátí od nás zrak pryč. Jen se ušklíbnu do polibku a odstrčím se od Wolfie, kvůli nedostatku vzduchu.

,,Tak za deset dní, miláčku můj~" Pošlu ji vzdušnou pusinku a ona se jen zamračí. Naznačím na muže, který sedí vedle ní a ona hned pochopí.

,,Oh lásko moje! Asi to bez tebe nevydržím těch 10 dní! S kým pak budu šukat když budu s chlapem?!" To už ten kameraman asi nevydržel, protože na nás zakřičel a málem vybuchl vzteky.

,,Šukejte si třeba se slimákem, ale mě z toho vynechte!" Zakřičí na nás a zabouchne dveře. Vidím z okýnka, že se Wolfie z toho málem počůrala smíchy a já od toho taky nejsem nejdál. Myslím si, že bude Wolfie co vyprávět až přijede. Naposledy ji zamávám a auto se rozjede pryč. Zůstávám tady sama jen se psama. Mám ještě tři hodiny než přijede nová manželka. Bylo mi řečeno, že za tři hodiny mám někam odejít a vrátit se za 15 minut. Jdu domů a pustím si anime. Doma je snad všechno připraveno a uklizeno, takže by to neměl být problém.

Tři hodiny uběhnou jako voda a já musím se psama ven. Připnu jim vodítko a jdeme někam do parku ve kterém strávíme omylem asi o 10 minut déle, protože jsem ještě šla koupit růže. Peněženku jsem si ale omylem nechala doma, takže jsem je musela někde natrhat. Nakonec jsem se na to vysrala a natrhala ji jen nějaké jahody někomu ze zahrádky. Snad to nebude vadit.

,,Groote! Arbo!" Zakřičím na psy a vydáme se zpátky do domu, ve kterém by měla být moje nová manželka. Otevřu dveře od mého domu a psiska se rozběhnou dovnitř. Jen se nad tím pousměju a jdu za nima. Otevřu dveře od kuchyně a první osobu kterou uvidím je...

Ken

...usmívající se slečna, která drží v rukou nějakou květinu. Oddechnu si, když ji uvidím a natáhnu k ní ruku na pozdrav.

,,Jsem Ken. Tvá nová manželka" Usměju se a ona mi ji přijme taktéž s úsměvem.

,,Vítám Vás Kene. Já jsem ViLoveT ale říkejte mi Vil"

,,Oh...Tykejte mi prosím." Ona jen přikývne a řekne, že jí také mám tykat. Podá mi květinu..Počkat...To není žádná květina, ale jahody..? Ja -Jahody? Na co mi sakra budou jahody? Stejně poslušně poděkuji. Aspoň mi něco dala, narozdíl od Bakuga, který mi nedal skoro nic celý život.

,,Všimla jsem si, že máte v pokoji plakáty s anime a Marvelem. Jsi fanoušek?" Opatrně se zeptám a sedneme si s Vil na židli vedle stolu. Touka pokojně stojí, protože už na ní nezbyly židle.

,,Huh...Ano. Jsem. Doufám že s tím nemáš nějaký problém." Nervózně se chechtne a já jen kývu nesouhlasně hlavou.

,,To určitě ne! Taky sleduju anime. " Myslím si, že spolu budeme výtečně vycházet.

Po zbytek dne se spolu bavíme a smějeme se. Touka, naše kameramanka, nás natáčí, ale nějak cítím, že tohle vystřihnou. Není tu zrovna nic záživnéno, co by diváci museli vidět, ani zábavného, či akčního.

,,Můžu se jít vysprchovat?" Zeptám se své nové manželky a s jejím lehkým přikývnutím odejdu do koupelny, kde se následně zamknu. Nerada se koupu v cizím domě, ale budu to muset nějak vydržet. Nebudu přece prase. Svléknu se a oblečení si odložím na vedlejší stoleček. Vlezu si do sprchového koutu a začnu na sebe pouštět studenou tekoucí vodu. Po krátké chvilce si na své tělo namydlím mýdlo a na vlasy šampón. Mýdlo krásně voní po malinách a šampón po bezu. U nás doma máme kvůli Asami vanu. A taky proto, že Bakugou minulý sprchový kout rozbil. Umyju ze sebe mýdla a šampóny a vypnu vodu. Vylezu a začnu se utírat do ručníku, abych nebyla mokrá. Když se konečně nějak utřu tak se obléknu a vylezu z koupelny ještě s vlhkýmy vlasy. Hned po mě jde Vil. Já si tedy sednu na gauč vedle Touky.

,,Tak co? Je milá, že?" Pousměje se a já jen přikývnu. Doopravdy je moc milá. Až moc...

,,Lepší manželku jsem si nemohla přát," Zasměju se a ještě rychle dodám: ,,a lepšího kameramana taky ne!" Touka maličko zčervená, ale pak se tomu jen společně zasmějeme.

Po chvíli povídání se k nám přidá i pes. Myslím že...Groot? Přesně nevím jak se jmenuje, ale je pěkný a hodný. Povelů asi moc neumí, ale to až tak tolik nevadí.

,,Z Vil je určitě dobrý manžel. Umí určitě vařit, je milá, hezká, sympatická, nahá-...?Počkat?!" Z koupelny vyjde bez ručníku a vlastně bez ničeho, úplně celá nahá Vil a s úsměvem si to jde klidně okolo nás. Okamžitě mi do tváří naskočí červená barva.

,,Vil! Prosím vás! Proč jste nahá?!" Vyptává se Touka a Vil se jen s úšklebkem na nás podívá.

,,Jsme ženy, ne? Nemáme se za co stydět," Uchechtne se a obrátí svůj pohled na mě. Já jej však odvrátím kvůli mé barvě na tvářích.

,,Nějak se červenáš. Nemáš náhodou teplotu? Radši si ji změř." S kulišáckým úšklebkem odejte do své ložnice. S Toukou si vyměňujeme zmatené pohledy.

Těch 10 dní bude ještě zajímavých...

2473 slov

Ok, tahle kapitola byla taková...Nudná? Nevím zda to bude lepší i v další kapitole ale idk xd

Korektor: @wolfie_the_wolfie