S lehkým úsměvem pozoroval zamilovaným pohledem spícího mladíka vedle sebe. Černé vlasy trčící do všech stran, ústa mírně pootevřená a líčka lehce červená. Pro Severuse to byl nepřekonatelný pohled, přesto však jeho myšlenky byly od mladíkova obličeje na hony vzdálené. Když jej pozoroval, nehodnotil krásu svého milého, ale přemýšlel nad budoucností. Nejen tou blízkou, ale zejména nad tou vzdálenou.

Marně se snažil přijít na rozumné řešení jejich společného života. Obával se, že Harry nebude chtít žít mezi kouzelníky. Cítí vůči nim příliš velkou zášť. Chabou naději viděl Severus v možnosti navrácení Harryho magie, která je nyní potlačena. Ale i přesto tato naděje byla značně mizivá. Pak už je jen možnost, že by Severus zůstal v mudlovském světě. Ale co by zde dělal? Jak by mohl dál vyučovat v Bradavicích? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Jistěže Harryho miluje, ale dokáže se vzdát všeho co umí a zná? Všiml si, že Harrymu nevyhovuje, ani když používá běžná kouzla při běžném životě. Dokázal by žít jako mudla? Sám neznal odpověď na svou vlastní otázku, ale v hlavě se mu zrodil plán na dnešní den. Zítra je čeká setkání s Jamesem a Siriusem, aby se přesunuli na místo, kde je čeká lapení Lily. Proto se rozhodl, že dnes stráví den jinak, než obvykle.

Mladík vedle něj se zavrtěl, něco zamručel a otevřel oči. Svým rozespalým pohledem spočinul na profesorovi lektvarů. Lehce se na něj usmál.

„Dobré ráno.“

„I tobě, ospalče.“

Harry se zamračil, ale Severus ho s uchechtnutím políbil. Po předchozím mračení nebylo na Harryho tváři ani stopy.

„Dnes máš podezřele dobrou náladu, co máš za lubem, Severusi?“

Severus se nad Harryho poznámkou zasmál a znova zmocnil jeho rtů. Když se od sebe pro nedostatek kyslíku odtáhli, mladík se svalil se smíchem zpět do peřin a upřel na Severuse vševědoucí pohled.

„Teď vážně. Co plánuješ?“

Severus trochu zvážněl, ale jeho oči se stále usmívali.

„Chtěl bych tě vzít na Příčnou.“

Ve vší té zamilovanosti si nevšiml strachu, který se prohnal Harryho tváří.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“

„No myslel jsem, že když jsi ty zasvětil mě do svého světa, mohl bych ti ukázat kousek toho svého.“

V Harrym to vřelo. Měl z těchto míst strach a nechtěl se vydávat mezi kouzelníky, ale když viděl Severusovo nadšení, rozhodl se, udělat mu radost.

„Tak dobře.“

Severus si ho přitáhl do krátkého polibku, než se zvedl a odešel do koupelny.

Harry si nasadil brýle a prohrábl už tak rozcuchané vlasy. Ve tváři se mu usadilo zoufalství.

„K čemu ses to zas upsal, kreténe.“

Vydal se připravit kávu a doufal, že se mu podaří uklidnit natolik, aby Severus nic nepoznal. Nechtěl mu zkazit náladu, ale začal si uvědomovat, že jejich životy jsou natolik rozdílné, že je nemožné, aby dokázali najít rozumný kompromis. Chystal se zalít kávu v šálcích, když si uvědomil, že konvici vůbec nezapnul.

„No do hajzlu!“

Postavil konvici zpět na místo a zapnul ji. Severus vyšel z koupelny a Harry se zhluboka nadechl. Poté nasadil úsměv a otočil se na milovaného muže.

„Dáme si kávu a vyrazíme?“

„Skvělý nápad, Harry.“

Starší z mužů se posadil a zadíval se z okna. Nevšiml si díky tomu napětí v mladíkově tváři ani strnulého postoje.

Harry konečně zalil kávu, posadil se k Severusovi a opět nasadil falešný úsměv.

„Určitě se ti tam bude líbit.“

Harry jen pokýval hlavou a myslí mu proletěla jednoznačná odpověď.

Určitě ne.