Zmatený. Přesně tak se Harry právě cítil. Nechápal co se to kolem něj vlastně děje. Jak se může všechno tak strašně komplikovat?

Udělal to zase. Opět jednal dřív než přemýšlel. Jistěže nemá proti kouzelníkům žádnou šanci. Tak proč ho to vlastně naštvalo? Očekával, že mu Severus bude lhát a tvrdit, že jako moták je schopný se jim ubránit? Ne. Chtěl, aby se s ním jednalo upřímně, tak to přece musel čekat.

Podruhé během dvou dnů vyhnal člověka, který to s ním myslel dobře. Kterému na něm záleží a má ho rád.

Právem ho bude Severus nenávidět. Proč by taky neměl? Vlastně mu ani neřekl, že ho má taky rád. Neřekl vůbec nic.

Pohled mu padl na krabičku, kterou Severus nechal na stole.

Pomalu ji otevřel a srdce se mu na okamžik zastavilo, aby se vzápětí mohlo rozběhnout zběsilou rychlostí.

Uvnitř byly nádherné kapesní hodinky. Nedávno si posteskl, že je škoda, že nouzové přenášedlo nemůže používat, aby ho nezaktivoval. Stěžoval si, že ty levné hodinky co má, se neustále zpožďují a on věčně chodí pozdě.

Severus si to zjevně zapamatoval. Když si je prohlédl blíže zjistil, že je na nich drobným písmem vyryto blahopřání.

Hodně štěstí, Harry.

Náhle, bez rozmyslu vyskočil na nohy a vyběhl z domu. Věděl, že Severus jezdí metrem až na kraj Londýna a pak se teprve přemisťuje.

Špatně se mu dýchalo a nohy ho bolely, přesto běžel celou cestu až na nádraží.

Pak ho uviděl. Stál tam, s hlavou skloněnou a tiše vyčkával na příjezd vlaku. Harryho náhle opouštěla odvaha. Bál se, že ho muž, kterého má rád, pošle do háje.

Severus vycítil něčí pohled a zvedl hlavu. Rozhlédl se po nástupišti a srdce se mu rozbušilo. Na druhé straně stál Harry. Musel běžet celou cestu, aby ho zastihl. Už uvažoval, že přeběhne koleje, když se ze zatáčky vyřítil vlak a zamezil mu ve výhledu.

Harry nevěděl co dělat. Severus si ho všiml a vypadal překvapeně, ale než na něj stihl zavolat, přijel vlak. Trpělivě čekal, až souprava odjede. Vlak se dal do pohybu, ale Severus už na nástupišti nebyl. Harryho začaly v očích štípat slzy.

Odjel. Neměl zájem se s Harrym potkat.

„Tos posral, Pottere!“

Harry si hlasitě zanadával a s hlavou sklopenou k zemi se otočil k východu. Málem nadskočil když spatřil pár nohou, které stály před ním. Zastavil se a pomalu zvedl zrak a pohlédl do těch onyxových očí, kterého poslední dobou pronásledovaly ve dne v noci.

Okamžik se na sebe mlčky dívali než promluvili.

„Promiň.“

„Omlouvám se.“

Oba svou omluvu vyslovili ve stejný okamžik a Harry se zasmál. I Severusovi zacukalo koutky. Chvíli jen tak stáli a pak se Severus pohnul směrem k Harrymu.

Nezajímali ho lidé kolem ani nepřemýšlel co přinesou následující dny. Dvěma kroky přešel k Harrymu, vzal jeho tvář do dlaní a políbil ho dlouhým, milujícím polibkem.