Harry nehnutě seděl v křesle a zarytě mlčel, zatímco Severus rozčileně přecházel po kuchyni.

Jejich předešlé nedorozumění bylo rázem zapomenuto, když profesor viděl odcházet z domu onoho neznámého muže. V ten okamžik myslel na nejhorší a nedokázal ani slovy popsat úlevu, kterou pocítil, když zjistil, že Harry je v pořádku. Nyní však bojoval s Harryho paličatostí. Mladík totiž na určenou adresu jít chtěl a to i za cenu života.

„Severusi, je to šance, jak zjistit kdo a proč se mě snaží zabít. A nejen mě. Ten muž říkal, že už jsi taky na seznamu.“

„Říkám ti to naposledy, nikam nepůjdeš!“

„Tak mi řekni aspoň jeden důvod proč? Proč bych tam ksakru neměl chodit?“

Harry už začínal být vzteklý. Neměl rád, když mu někdo rozkazoval a už vůbec ne, když ke svým rozhodnutím nemá pádný důvod.

„Je to nebezpečné, Harry! Může to být past!“

„Slyšíš se? Vždyť celý můj život je boj o přežití! Celý život je zasraná past, ve které jsem chycený od chvíle, kdy do mě někdo napumpoval černou magii. Jak mi můžeš tohle dávat jako důvod? Vždyť to nedává smysl!“

Severuse už taky ovládal vztek a zároveň strach o Harryho život.

„Napadlo tě vůbec, že by se o tebe někdo mohl bát? Že by na tobě někomu mohlo záležet? Nebo jsi se sobecky rozhodl, že tam prostě půjdeš a je fuk komu tím ublížíš.“

Stáli proti sobě jako dva rozzuření býci, mezi nimi pouze stůl s malou zabalenou krabičkou, kterou tam Severus po svém příchodu odložil.

„Měl by sis uvědomit Severusi, že nikoho takového nemám. Jsem sám. Vždycky jsem byl sám. Nemám si co uvědomovat, Seve. Sám jsi mi to přece potvrdil, celé ty roky jsem vlastně mrtvý.“

„To není pravda! Pro mě mrtvý nejsi!“

Harry se nevesele zasmál.

„Jistě, náhodou jsi zjistil, že jsem naživu. A proto mám sedět doma a nikam nechodit?“

„Ne, protože tě mám rád!“

Nastala chvíle ticha. Harryho mozek se snažil zpracovat co právě slyšel a Severus uvažoval jestli to opravdu řekl.

„Aha.“

Více z Harryho nevypadlo. Nevěděl co říct na něco takového. Na něco tak vážného a neuvěřitelného.

„Prostě nemůžu dovolit, abys tam šel. Na to mi na tobě příliš záleží.“

Otočil se k mladíkovi zády a zadíval se ze špinavého okna.

Harry se konečně vzpamatoval. Uvědomoval si, že to co mu právě Severus řekl, je pro oba velmi důležité, ale v dané situaci neměla čas se tím zabývat, proto se rozhodl alespoň pro smířlivý tón.

„Ale zakázat mi to nemůžeš, Severusi. Takže?“

„Půjdu s tebou.“

Harry, který měl zrovna nakročeno k Severusovi se zarazil v pohybu.

„Zbláznil jsi se? Na tom papíře je jasně napsané, abych přišel sám.“

„Nemůžeš tam jít sám!“

Mladíka se opět začal zmocňovat vztek.

„Už jsme zase u toho! Nemůžeš mi rozkazovat, Severusi! Nejsem malé dítě! Dokážu se o sebe postarat!“

Severus se obrátil k Harrymu čelem.

„To teda nedokážeš!“

„Proč bych neměl? Dělal jsem to do teď!“

„Jistě, v mudlovském světě!“

„A myslíš, že tohle je něco jiného?“

„Pořád jsi jen moták a chceš vrazit mezi kouzelníky! Co asi tak zmůžeš? Proti kouzelníkům nemáš šanci!“

Už v tu chvíli by nejraději vzal svá slova zpátky.

Harry zblednul a tvář se mu zkřivila hněvem. Mluvil tiše a jeho slova byla samý led.

„Jen moták. Jistě, máš pravdu Severusi. Jsem jen moták, úplný budižkničemu oproti kouzelníkům. Mimochodem, ty jsi taky kouzelník, ne?“

„Takhle jsem to nemyslel Harry!“

„Vypadni!“

„Harry -.“

„Řekl jsem vypadni!“

Severus vztekle popadl bundu a vyšel z domu.