Severus se cítil špatně. Jako kdyby přišel o část sebe samého. Jako dítě, kterému vzali jeho nejmilejší hračku. Mohl tušit, že k tomu dojde. Že se Harry dozví celou pravdu. A že ho zavrhne.

Seděl u vyhaslého krbu a pořád dokola si přehrával celý jejich rozhovor.

Co vlastně čekal? Že Harry je hlupák a nedá si souvislosti dohromady?

Sám Severus si však nebyl docela jistý tím, proč ho Harryho chování tak vzalo.

Tak moc si na něj zvykl. Na ten občasný úsměv, na ty jiskřící zelené oči a na tu jeho odvahu, se kterou se postavil životu.

Kde nastal zlom? Kdy se začal o mladého muže zajímat jako o někoho blízkého?

Severus se postavil na nohy a rázným krokem vyšel ze sklepení. Mířil rovnou do Brumbálovy pracovny. Potřeboval si s někým promluvit a jedině Brumbál byl vhodný kandidát.

Po zaklepání vstoupil do ředitelny a posadil se. Na nic nečekal a začal mluvit. Převyprávěl řediteli školy celý jejich rozhovor a přidal i své zklamání ze ztráty Harryho důvěry.

Brumbál dlouho mlčel a zkoumal Severuse pohledem.

„Udělal jsi samozřejmě správně, Severusi. Domnívám se, že by bylo mnohem horší zlo, kdyby jsi tomu chlapci lhal. Ovšem otázka zní, proč jsi tak zklamaný? Proč ti nestačí hocha jen vyléčit?“

Severus se na Brumbála zmateně podíval, ale vzápětí se jeho výraz projasnil. Náhle znal odpověď na Brumbálovu otázku.

„Záleží mi na něm. A nemá to nic společného s jeho nebo mou minulostí. Je to prostě tím, jaký je. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by se nevzdával. Po všech těch překážkách, které překonal, ještě pořád bojuje.“

Pomněnkově modré oči Albuse Brumbála za jeho půlměsícovými brýlemi vesele jiskřily.

„Jinými slovy, chlapče, ty máš Harryho rád. To je obdivuhodné, když roky pliveš kolem sebe jed. A sám to víš. Bojíš se, proto jsi taky přišel za mnou. Nemám ti moc co poradit. Jen, abys neudělal stejnou chybu dvakrát. Oba víme, že to byla tvá paličatost, která Josepha vyhnala. Pokud budeš tvrdohlavě a tiše trpět, zmizí i Harry. Pochybuji, že by ten hoch nebyl ochoten tě vyslechnout. Nezapomínej, že s tebou dokázal vycházet i po tom všem, co mu kouzelníci udělali.“

Severus poslouchal, přesto se však jeho myšlenky toulaly mimo Bradavice.

Ano, Joseph. Severus by pro něj klidně dýchal. Jenomže mu to nedokázal dát najevo. A Joseph nebyl tak trpělivý, aby na Severuse čekal. Tehdy přišel pozdě. Vlak byl již v dálce a muž, kterého miloval navždy zmizel.

Chápal co se mu Brumbál snažil říct.

„Děkuji, pane řediteli.“

Odešel do svých pokojů pevně rozhodnut, že se musí pokusit situaci napravit. Jen se modlil ke všem svatým, aby Harry byl ochoten poslouchat. Aby mu dal možnost vysvětlit, že mu na něm záleží.

Ulehal do postele s jasným plánem. Celou noc ho však provázely noční můry plné odmítavých pohledů a nenávistných slov. Vzbudil se k ránu a neměl již odvahu znovu usnout. Posadil se proto ke stolu a začal si pročítat zaklínadla, která potřeboval k Harryho léčbě.

Přesto se však jeho myšlenky toulaly ve špinavé chudinské části Londýna, v místech, kde se nacházelo jeho srdce.