Sedím vedle tebe a čekám. Dívám se ti do očí a hledám. Nic ovšem nevidím... Kdy se to stalo?

Prosím udělej něco! Prosím řekni něco! Prosím nenech mě v těch myšlenkách! Prosím! Sedím tu před tebou a tiše křičím! Sedím tu před tebou tichá a zranitelná. Srdce nastavené v dlani a čekám! Udělej něco!

Nenech to odeznít! Nenech to odejít! Snaž se! Prosím snaž se trošku!

Nic! Tvůj netečný pohled mě ničí. Zraňuje. Ubližuje. Tak moc mi ubližuje!

Copak to nevidíš? Copak sis nevšiml? Já se trápím! Tak moc a už tak dlouho! Prosím udělej něco! Zachraň nás!

Utápím se ve tvém tichu. A sama křičím o pomoc! Jak můžeš nevědět?

Jak dlouho to ještě snesu? Jak dlouho to ještě vydržím? A proč vůbec? Jen pro ty dva poklady, cos mi dal? Jen pro ně ještě zůstávám, jen pro ně ještě stále tiše sedím a čekám.

Ukonči mé trápení. Prosím sám řekni verdikt. Řekni alespoň něco. Cokoliv! Ukonči to ticho!

Mé srdce už to vzdalo, ale hlava funguje dál. Jak dlouho ještě? Jak dlouho vydrží? Kdy ji to dostane? Kdy jí to dojde? A kdy to dojde tobě...

Sedím tu před tebou a nechávám se tebou ničit. Roztrhávat na kousky. Jen proto, abych vzápětí ty kousky znovu slepila a složila k sobě. Já musím! Ale už ne pro tebe! Už ne kvůli tobě! A ty to ani nevíš!

Jak můžeš neslyšet můj tichý křik! Jak můžeš nevidět, že se trápím! Jak můžeš nevidět, že mi tak moc ubližuješ?

Prosím zastav to! Už nemůžu jít dál po naší cestě. Už nemůžu jít s tebou. Tu cestu jsme si zvolili spolu, ale už nemám sílu. Ne takhle! Hlava chce, ale srdce už nemůže!

Prosím udělej něco! Nenech mě jít příliš daleko! Já se ti vzdaluji! Naše společná cesta se rozchází a mě to ničí. Trápí! Trhá na kusy! Není to poprvé, ale teď je to jiné. Já jsem dál a bojím se. Bojím se, co se stane, bojím se sama sebe!

Stále tomu nevěřím. Jsem jinde než ty. Jsem daleko od tebe a přitom jsi stále přede mnou. Sedíš tu tiše a já se vzdaluji. Udělej něco! Prosím řekni něco! Zastav to! Zastav mě! Zastav mě dřív, než dojdu příliš daleko a už nebudu mít sílu vrátit se zpátky...