Nerozumím tomu, proč mě máma poslala na letní tábor.

Ještě na tři týdny!

Moc dobře ví, jak nenávidím skupinové aktivity!

Sedím v autobuse, který se plní dalším masem a koukám tupě ven. Na sedadlo vedle mě s žuchnutím dosedne hnědovlasý kluk:

„Čau, já sem A.R.," podává mi ruku.

„Black, Kiro," zahuhlám odpověď.

„Co děláš a sport?" vybafne na mě další otázku.

„Nic."

Hodí mi ruku kolem ramen:

„Kiro Blacku, ty budeš můj projekt. Tebe je škoda."

Koukám, co to ten maník plácá.

„Ty brejle na čtení, normálně nosit nemusíš."

Tak dobře, tenhle A.R. bude pravděpodobně dost chytrý, málo kdo to pozná:

„Jak to myslíš, projekt?" Zařehtá se:

„Vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo potkat někoho, komu bych změnil život. Třeba z kluka, co nosí brejle na čtení, nesportuje udělal sen dívčích kalhotek." Musím se tomu zasmát, jeho úsměv je dost nakažlivý:

„Jako ze mě? Prosím tě, o mě holky, zájem nemají." Kroutím hlavou.

„Kiro, co bylo na tom plakátě, který byl u vchodu?"

Pokrčím rameny:

„Že ve městě bude 3.8. od pěti slavnost. V šest vystoupí Tony a basa."

Zas se usměje tím svým americkým úsměvem:

„Myslel jsem si to. Viděl sem, že jsi se na něj podíval jen jednou, kdybych chtěl, aby jsi mi vyjmenoval celý program, tak to uděláš co?"

Tak tenhle veselý kluk, je dobrý, začíná se mi líbit. Je to první člověk, mimo rodiče, s kterým se chci zblížit a i kamarádit:

„A.R., na jakou střední jdeš?"

Šklebíme se na sebe. Možná, to nebudou tři týdny utrpení.

Najednou se ozve mikrofon a vedoucí kontroluje osazenstvo:

„Takže si zkontrolujeme seznámek, začneme seniory. Je tu Kim Hunter?"

„Tů."

„Daniela Tsusuki?"

„Ano!"

„No a teď k mému potěšení, Ďáblovo sémě tu je také?"

„Né, jen já sám, má drahá ďábelská polovička se letos nekoná!"

Zařval na celý autobus A.R.

„Ďáblovo sémě?¨" musím se optat.

Zas ten poťouchlý škleb:

„Trochu s mojí drahou ďábelskou polovičkou škodíme, tedy hlavně ona. Já jsem v tom vždy nevinně," usmívá se.

Ti co jsou v doslechu se rozesmějí naplno. To opravdu nebude ztráta času.

-Edit. 18-