You've carried on so long,
you couldn't stop if you tried it.  

Té noci se vrátilo několik dalších profesorů, takže Hermiona u snídaně seděla vedle profesora Kratiknota a ten jí vyprávěl, jak si odpočinul. Snape seděl na druhé straně stolu a nevšímal si jí, nevšímal si nikoho. Hermiona sama sebe přesvědčila, že se rozhodla správně. Lepší napáchat menší škody než ničit životy. Vrátila se do své samoty a vnutila si pocit spokojenosti. Ale pohlédnout na něj nedokázala, to by jitřilo její pocity. Tak hleděla na talíř a občas vzhlédla ke Kratiknotovi a odpověděla mu. Hlavně se nedívat na Snapea! A nemyslet na něj! Přiletěly sovy, jedna zamířila i k Hermioně. Převzala dopis.

Milá Hermiono,
Ron mi řekl, že ti psal a ty jsi neodepsala.
Nevím, jestli se dopis náhodou nezatoulal. Pokud ne, pokud jsi ten dopis dostala, prosím tě, abys Ronovi odepsala. Je z toho celý špatný. Nežádám tě jako tvá kamarádka, protože nevím, jestli to pro tebe ještě něco znamená. Prosím tě jako Ronova sestra, která má o něj strach.
Slíbila jsi mi, že s námi budeš v kontaktu, ale zatím to tak nevypadá. Nevím, co si mám myslet. Nechci být zklamaná, ale zdá se mi, že už nechceš mít s námi nic společného. Neznám tvé důvody, to uznávám. A je to jen tvé rozhodnutí, které budu akceptovat.
Jen, prosím, napiš Ronovi.
Ginny

Hermiona se podívala na Snapea. Poznal to, pohlédl na ni. Hermiona chtěla vstát ze židle a rozběhnout se k němu. Všechno mu povědět. Potřebovala, aby Snape všechno přetočil ve vtip, aby se necítila tak špatně. Ale takhle? Mohla jen posmutnět v obličeji a čekat jeho reakci. Snape jí hleděl do očí, Hermioně se zdálo, že nic nevyčetl, protože za další vteřinu už hleděl jinam. Nechal ji v tom samotnou... Jak ona sama chtěla!
,,Kdopak vám píše, Hermiono?" zeptal se Kratiknot. Hermiona zahrála dokonalý úsměv.
,,Ginny Potterová," odpověděla Hermiona.
,,To byla skvělá studentka," posteskl si Kratiknot. Hermiona souhlasně přikývla. ,,Jak se jí daří?"
,,Je velice spokojená. Manželství jí prospívá rok od roku víc," odvětila Hermiona.

,,Dobré odpoledne, Irmo," pozdravila Hermiona. Pinceová, která seděla u stolu a něco sepisovala, vzhlédla.
,,Dobré, dobré," pravila zamračeně.
,,Děje se něco?" zeptala se Hermiona. Pinceová se zatvářila nejistě, jako kdyby nevěřila vlastnímu úsudku.
,,Nevím, nevím... Zdá se, že mi tu chybí jedna kniha," odpověděla. ,,Ale při kontrole na konci školního roku mi nechyběla," dodala, aby zdůraznila, proč je to tak podivné. Hermioně hned došlo, kterou knihu postrádá.
,,Třeba se ještě najde," řekla povzbudivě Hermiona. Pinceová tomu moc nevěřila.
,,Třeba," hlesla. ,,Proč jste přišla, Hermiono?"
,,Chtěla jsem vrátit dvě knihy a najít nějakou další," řekla a položila před Pinceovou dvě knížky. Pinceová přikývla a převzala knihy.
,,Budete potřebovat pomoc s výběrem?" Hermiona zavrtěla hlavou a poděkovala za nabídku. Vydala se k regálům.
,,Dobrý den," řekla Pinceová, ale nikdo jí neodpověděl. Takže bylo okamžitě jasné, kdo přišel. Hermiona zůstala stát za regálem a modlila se, aby si jí nevšiml. Třeba půjde jiným směrem, pomyslela si s nadějí. Samozřejmě šel ke stejnému regálu jako ona, když ho obešel a uviděl ji, nedal najevo, že by ho to překvapilo. Hermiona otevřela ústa a chtěla něco říct. Cokoliv.
,,Taky vás zdravím," odvětil Snape dřív, než promluvila. Chtěla mu říct o Ginny a o tom, jak hrozně se cítí... A taky jak moc lituje, že vycouvala z jejich přátelství. A že jí chybí! Místo toho chňapla první knížku, na kterou narazila, a odešla za Pinceovou. Po vypůjčení knihy odešla k sobě do komnat, položila knihu na stůl vedle pergamenů a dopisu od Ginny. Rozpustila si vlasy a prohrábla si je prsty. Takový nepořádek, pomyslela si, na stole i v hlavě. Nechtěla takhle žít! Ale nedokázala si pomoct. Posadila se a vzala do ruky brk.

Milá Ginny,
odpusť mi. Nevím, co to se mnou je. Za ty roky jsem si zvykla na samotu.
Hrozně mě mrzí, že tvého bratra neumím milovat. Vážně jsem se snažila najít v sobě aspoň trochu lásky, ale místo toho jsem nalezla ještě větší prázdnotu.
Nejsem dobrá kamarádka. Už ne. Zapomněla jsem, jak se chovat mezi lidmi, jak s nimi vycházet, jak s nimi mluvit...
Chci být sama. Stejně si nic jiného nezasloužím. Už nechci trávit večery povídáním s lidmi, se kterými si nemám co říct. Odnaučila jsem se to.

Zastavila se. Působilo to arogantně, zachovala by se špatně, kdyby to poslala. Pergamen roztrhala a schovala tvář v dlaních.