You let all the girls go.
Makes you feel good, don't it?  

Hermiona se nemohla dočkat snídaně. Těšila se na další rozhovor se Snapem. Dokonce si tentokrát nechala vlasy rozpuštěné, nechtěla se zdržovat účesem. Sešla po schodech, prošla chodbou a vstoupila do Velké síně. Hned ve dveřích se zarazila. Její radost se rozplynula. U stolu seděla Pinceová a bavila se se Snapem. Hermiona nasadila úsměv.
,,Dobré ráno," pozdravila oba a usadila se na své místo (daleko od nich). ,,Již jste se vrátila, Irmo?" Pinceová se usmála a přitakala.
,,Byla to sice krátká dovolená, ale vy jste si stihla vypůjčit spoustu knih, že ano, Hermiono?"
,,Tak trošku, brzy je vrátím," slíbila Hermiona. Irma se otočila zpátky ke Snapeovi. Hermiona si nalila kávu a snažila se neposlouchat. Nebo spíš poslouchat nenápadně.
,,Objednala jsem nové knihy o lektvarech," řekla Pinceová. Tím chtěla na něj určitě zapůsobit. Hermiona se zamračila. ,,Kdybyste chtěl, mohla bych vám je před uložením zapůjčit," nabídla. Hermiona se ušklíbla. Trapné a prokouknutelné, pomyslela si.
,,Ne, děkuji," odvětil Snape. ,,Mám dost vlastních knih." Nastalo ticho. Hermiona by se ráda podívala jejich směrem, ale nemohla.
,,Jak myslíte..." hlesla nakonec Pinceová trochu uraženě. ,,Měla bych jít do knihovny, tak se loučím." Vstala od stolu a odkráčela. Hermiona si oddechla.
,,Co znamenaly ty úšklebky?" zeptal se Snape. Hermiona vzhlédla od lívanců a párkrát zmateně zamrkala. ,,Od chvíle, co jste přišla, jste házela jednu grimasu za druhou."
,,Vy máte oči všude," uznala Hermiona.
,,Tohle nešlo přehlédnout," odvětil Snape. ,,Proč jste se tak tvářila?"
,,Jen se mi zdálo, že máte obdivovatelku."
,,A to je špatně?" zeptal se.
,,Ne, to ne. Jen... Však víte..."
,,Nevím."
,,Jen nemám ráda, když se někdo takhle ponižuje... Myslím si, že projevit zájem se dá i jinak než zvaním do knihovny."
,,Jako třeba?"
,,Prosím?" zeptala se nechápavě Hermiona.
,,Jak jinak se dá projevit zájem, aniž by se člověk ponižoval?" Hermiona sklopila zrak a vidličkou se vrtala v lívanci.
,,Já nevím," pokrčila rameny. ,,Třeba... Třeba ukázat tomu člověku, že si rozumíte. Nebo to dát najevo decentně, třeba... Já vlastně netuším, nejsem expert na mezilidské vztahy, byla to ode mě hloupost. Není to moje věc, Irma si může dělat, co chce."
,,Utíkáte od toho, ale je to škoda. Docela mě zaujala vaše úvaha," řekl Snape. Hermiona na něj koukla krátce, jen aby viděla, jak se tváří. Z jeho obličeje nic nevyčetla.
,,Myslím si, že by neměli lidé tolik spěchat. Mělo by to tak nějak..."
,,...samo vyplynout?" dořekl Snape. Hermiona přikývla.
,,Je to jen můj názor, ale mám pocit, že když si lidé rozumí a něco je k sobě táhne, tak..."
,,...si tu cestu k sobě najdou?" Hermiona znovu přikývla a rozhodla se, že už se na něj nepodívá. ,,Zase jsem vás přivedl do rozpaků?"
,,Vždyť vidíte. To nemusím ani říkat," pověděla Hermiona a odložila vidličku.
,,Chtěla jste, abych vás přiváděl do rozpaků," připomněl jí Snape. Hermioně po tváři přeběhl úsměv.
,,Ach ano, chtěla. Stále chci. Jen se mi tahle zpověď zdá jako příliš přísný trest za pár úšklebků."
,,Tohle není trest. Skutečně mne zajímalo, co si o tom myslíte," řekl Snape. ,,Často mě zajímá váš názor." Hermiona se podívala jeho směrem, ale jeho očím se vyhnula. ,,Dnes jste si sedla nejdál, jak je to jen možné."
,,Nechtěla jsem vás rušit," vysvětlila Hermiona.
,,Co když jsem čekal, že mě zachráníte? Stejně jako já vás." Hermiona překvapeně pootevřela ústa a chvíli si přemítala celou scénu znovu.
,,To mě nenapadlo," přiznala. ,,Omlouvám se."
,,Nevadí, slečno Grangerová. Určitě ještě bude spousta příležitostí, kdy mne vytrhnout z náručí neprovdané ženy," uklidnil ji lhostejným tónem.
,,Jak poznám, kdy chcete být zachráněn a kdy ne? Co když vás osloví žena, z jehož náručí nebudete chtít být vytrhnut?"
Snape se na Hermionu dlouze zahleděl, vyčkal, dokud mu bude pohled opětovat.
,,Kdyby se to stalo, což nepředpokládám, určitě to poznáte," ujistil ji.