Hermiona stála u dřezu a kousala si nehty. Maminka k ní přišla a plácla ji přes ruku.
,,Nech ty nehty!" okřikla ji šeptem. ,,Není se přece čeho bát..."
,,Co ty víš? Co když táta nebude souhlasit?" opáčila Hermiona stejně tiše. Paní Grangerová svou dceru pohladila po vlasech a zavrtěla hlavou.
,,Holčičko," oslovila ji něžně, ,,báli jsme se, že se nikdy nevdáš. Spoustu nocí jsme si s tvým tatínkem povídali o tom, jestli za to nemůžeme, že sis nikoho nenašla. A i když se na pana Snapea zlobím, že na tebe býval zlý, tak jsem ráda, že tě má rád a že ty máš ráda jeho. Stejně tak to má i tvůj tatínek."  Hermiona přikývla, že rozumí tomu, co její maminka říká. ,,Navíc je to jen taková formalita. Jste oba dospělí a my vám do vašeho vztahu nemáme co povídat." Hermiona se pousmála a poděkovala za uklidnění. Do kuchyně vešli oba muži. Paní Grangerová s Hermionou napjatě vyčkávaly.
,,Měli bychom si nalít sklenku cherry," začal pan Granger, ,,abychom přivítali Severuse do naší rodiny." Hermiona vypískla radostí jako malé děvče a vrhla se svému otci kolem krku.

Severus seděl v kavárně hodinu a půl. Knihu se mu číst nechtělo, tak hleděl do prázdného hrníčku a uvažoval, zda bude lepší zabít číšníka, nebo si jít objednat další kávu k pultu.
,,Už jsem tu," ozval se nad ním hlas. Vzhlédl a zamračil se.
,,Začínal jsem se obávat, že se již nevrátíte," neodpustil si. Hermiona mezitím usedla naproti němu a na třetí židli položila papírovou tašku. Kdyby Severuse neznala, možná by jí to i naštvalo. Takhle se jen zasmála a teprve poté nasadila rádoby dotčený výraz.
,,No dovolte! Jiné ženy si vybírají svatební šaty třeba i několik měsíců. Domnívám se, že jsem na tom se svou půl druhou hodinou ještě dobře," bránila se Hermiona. Severus neodpověděl, protože se snažil představit si ženu, která by nevěděla, jaké šaty si pořídit. Světlá barva, velikost tak akorát, ucházející střih - a je to... Ženskému světu asi skutečně nerozuměl. Možná nerozuměl lidskému světu. ,,Mám si objednat, nebo už půjdeme?" zeptala se.
,,Opovažte se! Číšník se tu neobjevil už tisíc let a já nechci zbytečně čekat na kávu, kterou bych si mohl v klidu a pohodlí domova připravit sám a zadarmo," odvětil Severus. Hermiona si povzdechla a smířeně se usmála.
,,Co bych pro vás neudělala..."

Posadili se do vlaku a čekali, až se rozjedou. Hermiona zakňourala a postěžovala si: ,,Dala bych si něco dobrého na zub." Severus otevřel kufr a vyndal papírovou krabičku. Beze slova ji podal Hermioně, ta krabičku otevřela a uviděla plastovou lžičku a malý čokoládový dortík. ,,To je pro mě?" zeptala se. Severus přikývl. ,,To jste koupil, když jsem byla kupovat svatební šaty?" Znovu přikývl. ,,Panečku! Děkuju. Doufám, že takhle pozorný budete i jako manžel."
,,Rozhodně ne," pronesl odmítavě Severus. ,,Nebudu vás rozmazlovat, nebudu na vás přehnaně milý a hlavně ode mě nečekejte dorty."
,,O to víc si budu muset cenit tohoto krásného kousku," pravila a chopila se lžičky. První kousek nabídla Severusovi, ale ten s poděkováním odmítl. Pokrčila rameny a začala se živit. ,,Jste hodný, že jste na mě myslel," dodala.
,,S plnou pusou se nemluví," napomenul ji Severus. ,,A nemáte za co děkovat."

Minerva McGonagallová vrátila brk do kalamáře a zadívala se na Severuse s Hermionou.
,,Nejspíše jsem vám nerozuměla správně," pravila pomalu a opatrně.
,,Byli bychom vám velice vděční, kdybyste povolila, aby moji rodiče mohli na hradě strávit dva dny. Obřad, večer by bylo jen nějaké menší posezení a ráno by se vrátili do mudlovského světa," zopakovala Hermiona ve zkratce, co se tam snažili již několik minut vysvětlit.
,,Nechci vás nijak urazit," začala Minerva, ,,ale je tohle pouze nějaký žert? Pokud ano, ztrácíme tím čas."
,,Chápu, že jste skeptická, ale myslíme to vážně," řekla Hermiona. Minerva se zhluboka nedechla a zamyslela se.
,,Nevidím v tom žádný problém," pravila nakonec. ,,Jestli to není vtip, pak jsou vaši rodiče v Bradavicích vítáni. Až budete znát datum, stačí mi říci a domluvíme se na detailech."
,,Sedmého ledna, pokud by to bylo možné," ozval se tentokrát Severus. McGonagallová se zarazila a v duchu počítala.
,,Vy to chcete vzít vskutku hopem," poznamenala.
,,Bojím se totiž, že by si to slečna Grangerová mohla během zásnub rozmyslet a utéct," odpověděl Severus. Hermiona se zasmála. Minerva jeho smysl pro humor nechápala, naopak - podívala se na Hermionu se soucitem a mateřskou starostlivostí.