Hermiona se uvelebila na pohovce, Severus usedl vedle ní. Grangerovi se posadili naproti nim. Zavládlo ticho. Pan Granger zatřásl s plechovou krabičkou.
,,Ještě jednou děkuji za čaj," pravil. Severus jen mávl rukou na znamení, že to nestojí za řeč. Paní Grangerová ještě před usednutím v obývacím pokoji svůj dárek - kytici, kterou Severus vytáhl z rukávu jako David Copperfield - odnesla do vázy.
,,Přinesu něco k snědku," oznámila paní Grangerová a zvedla se. ,,Mionko, mohla bys jít se mnou?" Její dcera vstala a omluvně pohlédla na Severuse. V kuchyni paní Grangerová skládala na talířek sušenky. ,,Mionko, jsem vážně ráda, že jsi ho přivedla. Ale mohla jsi dát předem vědět," pravila trochu vyčítavě.
,,Promiň, mami. Nevěděla jsem, že pojede," zašeptala Hermiona.
,,Nevypadá na spontánního a dobrodružného člověka," podivila se paní Grangerová. ,,Do budoucna prostě zapracujte na domluvě a informujte nás."
,,Dobře," hlesla Hermiona a vzala talířek se sušenkami. ,,A co jinak?" zeptala se potichu. Paní Grangerová se podívala na svou dceru a smířlivě se usmála.
,,Nechci to zakřiknout," začala paní Grangerová, ,,ale zdá se mi jako milý člověk. Akorát je poměrně nemluvný." Obě ženy se vrátily do obývacího pokoje. Pan Granger zrovna vyprávěl, že mu každý rok někdo o vánočních svátcích zavolá, že si zlomil zub nebo mu vypadla korunka... Severus kýval hlavou a poté, co pan Granger dokončil své vyprávění, pravil: ,,To musí být mrzuté."
,,A copak vy vyučujete?" zeptala se se zájmem paní Grangerová.
,,Obranu proti černé magii," odvětil Severus. Paní Grangerová se zatvářila zmateně, ale na nic se nevyptávala.
,,Ale když jsem byla studentkou, učil Severus lektvary," dodala Hermiona. Paní Grangerová se zamyslela a přimhouřila oči.
,,Vy jste Snape?" otázala se, aby se ujistila. Severus přikývl. ,,Profesor Snape?" Znovu přikývl. Paní Grangerová se zamračila. ,,Velice se omlouvám, jestli se mýlím," začala a hledala správná slova. ,,Nejste ten profesor Snape, který naši Mionku neustále urážel? Pamatuju si, že často doma plakala, protože jí profesor lektvarů řekl, že je nesnesitelný šprt, slečna-všechno-vím a tak dál..." Severus několik dlouhých vteřin mlčel, nemrkal a zdálo se, že nedýchá.
,,Ano, to jsem já," pravil nakonec Severus. Zavládlo další trapné ticho. Hermiona si vzala sušenku a chroupala ji.
,,Mám ráda tyhle skořicové," řekla s plnou pusou.
,,Ty tu máme díky mně," pravil pan Granger. ,,Tvá maminka chtěla koupit ty bez příchuti, klasické máslové, ale já jí pověděl, že ti chutnají ty skořicové."
,,Díky, tati. Zachránil jsi mě," odvětila Hermiona a vložila si do úst zbytek sušenky.
,,Omluvte mne na chvíli, prosím. Zapomněl jsem si vybalit košile z kufru," řekl zničeho nic Severus, zvedl se a odešel. Hermiona slyšela, jak vychází schody a otevírá dveře od jejího pokoje.
,,Myslíte, že bych si mohl pustit televizi?" zeptal se pan Granger. Hermiona se zamračila.
,,Tati..." špitla a zavrtěla hlavou.
,,No co? Třeba taky fandí Liverpoolu," hájil se pan Granger. Hermiona protočila oči v sloup, ale usmívala se přitom.
,,Pusť si televizi. Já se půjdu podívat, co tak dlouho s těmi košilemi provádí," řekla a vydala se do svého pokojíčku.

Severus seděl na posteli, rozhodně nevypadal, že by cokoliv dělal s košilemi. Jeho kufr byl stále nevybalený u pracovního stolu. ,,Co tu vyvádíte?" zeptala se Hermiona.
,,Měl bych odejít," pravil Severus, aniž by na ni pohlédl. Hermiona jeho slovům nedokázala porozumět, protože takovou větu nečekala.
,,Prosím?" otázala se, jako kdyby se mohla přeslechnout... Severus pohlédl Hermioně do očí, ale jen na velice krátkou chvilku, pak sklopil zrak k podlaze.
,,Byl jsem na vás zlý. Ne, nejen to. Byl jsem krutý. Soustavně jsem vás ponižoval a schoval před vašimi vrstevníky. Nechoval jsem se profesionálně, dokonce jsem se nechoval ani trochu lidsky," pronesl Severus se sebenenávistí v hlase. Hermiona chtěla odvětit, že je to dávno pryč a minulost stejně změnit nejde, ale před očima se jí objevily vzpomínky, kdy utíkala ze sklepení a vzlykala.
,,Příšerně jste mi ublížil," zašeptala Hermiona a zaháněla slzy rychlým pomrkáváním. ,,Ale já vás mám ráda. Nemůžu vás teď přestat mít ráda. A ani nechci." Severus vstal z postele, ale jen pro to, aby před Hermionou poklekl, objal ji kolem pasu a svou levou tvář položil na Hermionino břicho. Tiskl se k ní jako dítě objímá svou matku.
,,Odpusťte mi," žádal tiše. Hermiona se sklonila a dlaněmi laskala jeho vlasy.
,,Bohové," špitla. ,,Odpouštím vám, samozřejmě vám odpouštím. Ještě k tomu vás moc prosím, neodcházejte. Ani odsud, ani ode mě, ani teď, ani nikdy." Odtáhla se od něj, aby mohla taky pokleknout a padnout Severusovi do náruče. ,,Profesor jste býval děsný, ale jako budoucí manžel se mi zdáte poměrně ucházející," zavtipkovala.