,,Nemusel jste mi tu knížku kupovat," řekla Hermiona, když vycházeli z obchodu.
,,Měla jste narozeniny, budeme se brát, chci s vámi strávit zbytek života, tak je záhodno, abych do vás investoval trochu peněz," pravil Severus.
,,A času," dodala Hermiona. Severus pokýval hlavou.
,,A času," řekl a nabídl Hermioně rámě, ta ho přijala.
,,Taky bych měla investovat," zamyslela se Hermiona. ,,Chcete pozvat na dezert?"
,,Prosím?" otázal se Severus.
,,Dezert," zopakovala Hermiona. ,,Myslím tím skutečný dezert. Mohli bychom do nějaké kavárny."
,,Ach tak... Ne, děkuji. Nemám na nic chuť a nerad se stravuji před cizími lidmi."
,,Myslel jste si, že myslím jiný dezert?" zeptala se Hermiona.
,,Ne, rozhodně ne," odvětil zbrkle Severus. ,,O tom bych nepřemýšlel. Ani náhodou by mě to nenapadlo." Hermiona se zasmála, ale nic neřekla, už Severuse nechtěla trápit.
,,Pokud nechcete do kavárny, tak se nejspíš vydáme zpátky do Bradavic, že?"
,,Pokud vám to nevadí..."
,,Nevadí," ujistila ho Hermiona. ,,A děkuju za koupi té knížky, doufám, že se mi bude líbit."

Hermiona zastavila Kratiknota zrovna, když vcházel do Velké síně.
,,Omlouvám se, že vás ruším," začala přemilým hlasem. ,,Chtěla jsem se vás zeptat..."
,,Na copak, Hermiono?" otázal se Kratiknot přívětivě.
,,Nevadilo by vám, kdybyste si vyměnil místo se Severusem?" Kratiknot se zasmál.
,,Klidně se můžeme vyměnit. Aspoň bude dnes nějaká změna."
Hermiona se kousla do rtu. ,,No... Víte... Já myslela vyměnit si místa napořád," vyjasnila situaci.
,,Napořád?" zopakoval po ní Kratiknot, jako kdyby slovo napořád v životě neslyšel. Hermiona přikývla. Chvíli jen uvažoval. ,,Nenapadá mě jediný důvod, proč bychom se nemohli vyměnit," řekl nakonec. ,,Pokud to myslíte vážně," dodal se stále zmateným výrazem.
,,Moc děkuji. Jsem vám velice vděčná," poděkovala Hermiona. Kratiknot mávl rukou, že to nestojí za řeč a vstoupil do Velké síně. Hermiona pozorovala, jak nejistě si sedá na Severusovo místo. Pár kolegů se zadívalo na Kratiknota, ale nikdo se nevyptával.
,,Jsem tu," pravil Severus, který si musel jít převléct hábit.
,,Už jsem to domluvila," informovala Hermiona s úsměvem.
,,Takže smím sedět vedle vás?" ujistil se Severus. Hermiona kývla hlavou. ,,Snad vás má přítomnost neomrzí příliš brzy," řekl a oba se pomalým krokem vydali k profesorskému stolu.
,,Nikdy," pravila Hermiona. Severus chtěl namítnout, že by neměla říkat věci, které nemůže doopravdy slíbit. Když ale uviděl její odhodlaný pohled, uklidnil se a doufal v to nejlepší. Usedli vedle sebe a Hermiona se trochu zastyděla, protože všichni evidentně toužili po vysvětlení. Pak se podívala na Severuse, jak spokojeně nalévá vodu sobě i jí, a stud ji přešel.

Po večeři Severus pozval Hermionu do svých komnat. Popíjeli víno a povídali si. Hermiona v jednu chvíli zavřela oči, zhluboka se nadechla nosem a pravila: ,,Jsem tu s vámi moc ráda. Konečně mám místo, kde si můžu prostě a jednoduše oddechnout... od toho všeho."

,,Nebuďte sentimentální, Grangerová," pravil Severus. Hermiona se ušklíbla, ale oči neotevřela.
,,Jen si mě dobírejte, já jsem tu spokojená," opáčila Hermiona a chtěla na něj pohlédnout. Ve vteřině, kdy chtěla otevřít oči, ucítila na rtech jiné rty. Po decentním polibku se konečně mohla zahledět do Severusových očí. ,,Tak to bylo nečekané," hlesla. Chtěla říct něco chytřejšího, romantičtějšího, ale byla z jeho políbení natolik vykolejená, že se na nic nezmohla. Severus se mezitím vrátil na své místo, uvelebil se v křesle a zkoumavě si prohlížel Hermionu. ,,Myslela jsem to v dobrém," dodala Hermiona kvapně. ,,Tím myslím, že kdybyste někdy znovu chtěl... Víte, až někdy budete mít čas a náladu... Rozhodně se nebudu bránit, když..." žbrblala Hermiona a popadala ji panika, jak chabé jsou její vyjadřovací schopnosti. Severus si dovolil jedno malé pousmání.
,,To je dobré vědět. Děkuji za svolení vás líbat," pronesl pobaveně. ,,Určitě toho někdy využiji."
,,Kdy?" zeptala se s dětinskou zbrklostí.
,,Nebuďte nedočkavá, slečno," odvětil Severus. Hermiona nechtěla být nedočkavá, vždy byla tak opatrná, ale jakmile ji políbil, chtěla jeho rty cítit pořád. Jako kdyby poprvé v životě okusila něco, o čem nevěděla, že nutně potřebuje k přežití.
,,Nejsem nedočkavá," řekla Hermiona co nejvíc lhostejně. ,,Naopak. Chci to příště vědět předem, abych se na to mohla psychicky připravit. Vůbec se mi to totiž nelíbilo."
,,Nepovídejte!" zvolal Severus s předstíraným šokem v hlase. ,,Tak to už bych vás už asi nikdy neměl políbit." Hermiona vstala a stoupla si před Severuse.
,,To byste skutečně neměl..." souhlasila, chytila Severuse za ruku a donutila ho vstát. ,,Ale poslední pusu byste mi ještě mohl dát..."