You've build your wall so high,
that no one could climb it,
but I'm gonna try.  

Oblékla si hábit, pohlédla na sebe do zrcadla a nasadila úsměv. Před začátkem porady se přivítala s ředitelkou a kolegy, kteří přijeli na poslední chvíli. Usedla vedle Prýtové a Kratiknota. Snape přišel později, rozhlédl se. Jedno místo bylo přímo naproti ní, on si tam však nesedl. Sedl si (schválně?) jinam. Podepsala prezentační listinu a poslala ji dál. Porada se nesla v poměrně ponurém duchu, kromě ředitelky nikdo moc nemluvil. Všichni se těšili, až skončí vyjmenovávání všech formalit a budou se moct přemístit do Velké síně a hodovat. Hermiona se podívala na Snapea, ten její pohled neopětoval. 

Kratiknot s Hagridem zpívali, ředitelka McGonagallová se bavila s profesory, Snape se mračil, protože seděl vedle zpívajících kolegů, Hermiona popíjela víno a čas od času se podívala jeho směrem. Hermiona často přemýšlela, jestli studenti vůbec tuší, že i učitelé mají city. Jako studentka si nepřipouštěla, že by profesoři mohli pít alkohol a bavit se o tom, na kterou třídu se netěší. Přišlo by jí to neprofesionální. A teď byla součástí tohoto života, kdy bylo důležité skrývat všechny své chyby a pochyby, kdy každé slovo musela zvážit, aby nešla špatným příkladem. Kam se za ty roky dostala? Seděla samotná uprostřed kolegů a cítila, že někde musela udělat chybu. Před třicítkou to vypadalo, že buduje kariéru. Teď to mělo nádech útěku, za prací schovávala svou osamělost. Kdyby vypila víc vína, určitě by začala slzet. Takhle jen zírala před sebe a snažila se dýchat. Bylo jí smutno, jako kdyby jí utekl celý život, jako kdyby nikdy nepatřila mezi ostatní... Zahleděla se na Snapea, konečně její pohled opětoval. Její srdce se zastavilo, tělo se rozechvělo podivným potěšením. Pootevřela ústa, aby dostala do plic víc vzduchu. Chtěla zašeptat: ,,Chybíte mi." Třeba by jí rozuměl, třeba by pochopil, jak je to pro ni těžké a... možná... jen možná... by to cítil stejně jako ona. Nezašeptala nic, doufala, že její pohled vypoví vše, co se bála vyslovit. Díval se na ni, ale nedokázala rozeznat v jeho výrazu, co si o ní myslí. I kdyby ji nenáviděl, byla tak vděčná za to, že jí vůbec věnoval svou pozornost. Hagrid do Snapea omylem strčil, takže se jejich pohled zpřetrhal. Hermiona vstala, potřebovala na vzduch a potřebovala si zapálit.

Vdechla kouř a zadržela ho v plicích. Občasné kuřáctví je zlo, pomyslela si. Otevřely se dveře, Hermiona se otočila a pohlédla na Snapea.
,,Doufám, že to na mě nepovíte," zašeptala Hermiona, dokud za sebou nezavřel. Pak hlasitěji dodala: ,,Ne že by někoho mělo zajímat, že kouřím..."
,,Nemám v plánu na vás cokoliv říkat," odvětil. Hermiona se na něj děkovně pousmála, ale nebyla si jistá, jestli to v té tmě zahlédl. Chvíli mlčeli, Hermiona odklepla popel.
,,Bojím se," řekla Hermiona s nečekanou odhodlaností. Snape se na ni tázavě koukl. ,,Neumím důvěřovat nikomu jinému kromě sebe samotné. A možná ani sobě nedůvěřuji. Asi se bojím, že bych zklamala. Sebe totiž zklamávám denně. Nechci vás zklamat." S poslední větou mu pohlédla do očí. Ve tmě neviděla skoro nic z jeho tváře, ani si nebyla jistá, jestli se jeho oči dívají na ni. Mlčel. Hermiona přemýšlela, co by mohla dodat, aby ji pochopil úplně a cele.
,,Mluvíte mi z duše," pravil nakonec Snape a Hermioně se srdce na vteřinu zastavilo prudkou bolestí. Takhle to skončí? ,,Na druhou stranu," pokračoval a rozmýšlel pečlivě každé slovo, ,,nemyslím si, že v tomhle příšerném a krutém světě bychom si mohli navzájem ublížit víc, než už nám ublíženo bylo. Jsem si tím poměrně jistý, protože..." odmlčel se. ,,Čistě hypoteticky, kdybyste se mnou například trávila nějaký ten čas a pak si to rozmyslela a zanechala mne, byl bych sice nešťastný, ale zároveň bych byl velice vděčný. Na věčnost já nehraji, slečno Grangerová. Dokážu ocenit ty drobné chvíle, kdy mi někdo věnuje svou pozornost."
Hermiona překvapeně otevřela ústa, rozebrala se po deseti vteřinách. ,,Vaše argumenty jsou vskutku... pádné..." špitla. Odhodila cigaretu a přistoupila ke Snapeovi blíž. Kousla se do rtu, byla nervózní a vystrašená. Nakonec se však odhodlala! Sklonila hlavu a chytila ho za ruku. Bála se, že ucukne a vynadá jí. Snape však naopak její ruku stiskl pevněji. Vzhlédla a zamrkala, aby zahnala slzy. ,,Něčím to teď odlehčete, aby se mi srdce nerozskočilo," požádala ho Hermiona.
,,Jsme jediní dva, kteří odešli," začal Snape, ,,takže si všichni určitě myslí, že spolu zrovna kopulujeme." Hermiona se hlasitě rozesmála.
,,Pravda, pravda, určitě nás prokoukli," řekla se spikleneckým úšklebkem. ,,Ale připomíná mi to, že bychom se měli vrátit."
,,Kdo první, kdo druhý?" zeptal se Snape.
,,Dáma má sice přednost, ale budu radši, když půjdete vy. Já si mezitím ještě zapálím. Během školního roku už bude těžší se vytrácet ven." Snape přikývl a pustil její ruku.
,,Tak za pár minut na viděnou," rozloučil se.
,,Budete mi chybět," zavtipkovala Hermiona.
,,Nepřežiji těch pár chvil, kdy budu muset být sám mezi těmi hlupáky," opáčil Snape.
,,Snad se brzy shledáme."