Jill se Seanem odešli celkem brzy a proto jsem byla ráda, že jsem se mohla ponořit do učení a tradičního usrkávání černého čaje. Za celý den jsem byla parádně vyspalá, takže jsem ani o půlnoci nepociťovala únavu. Oči sice ostřily víc než jindy, ale já tohle musela zvládnout.

Nia dokola pobíhala po kuchyni a uklízela a Mike měl nějakou práci na zahradě. Byla jsem ráda, že mě nerušili. Až večer se za mnou přišel Mike podívat.

,,Jak to jde?" vešel za mnou do obývacího pokoje.

,,Snažím se to do hlavy nějak natlouct." odpověděla jsem, ale neodvrátila hlavu od učebnice.

,,Jak ti je?" posadil se vedle mě a já ucítila vůni jeho sprchového gelu.

,,Fyzicky nebo psychicky?"

,,Oboje." nadechla jsem se a projela jsem si prsty vlasy.

,,No, žaludek už snad začal spolupracovat."

,,To je dobře." posadil se ke mně blíž a začal mě hladit ve vlasech.

,,Musím se ještě učit." snažila jsem se ho poslat pryč.

,,Nechci tě rušit. Jen mi strašně chybíš."

,,Neobtěžuj se těmi pohádkami, kdybych měla kam jít, tak bych tam byla. Jen nechci s otcem řešit, co se stalo."

,,Já...myslel jsem, že je to už v pohodě."

,,Co by mělo být v pohodě?" podívala jsem se na něho.

,,My."

,,Ne, Miku, tady není nic v pohodě..." otočila jsem hlavu zpět na učebnici. ,,Asi jsme fakt každý jiný."

,,Ne počkej, jak to, že nám to doteď fungovalo? Dobře, přehnal jsem to s tou reakcí na Alexe, to máš pravdu. Vysvětlil jsem ti, proč jsem se tak choval."

,,Nenamáhej se. Bohatě mi stačilo to tvoje rande na baru."

,,Jaký rande? Jen jsme si povídali jako ty s Alexem."

,,Takže jsi mi to chtěl vrátit? Tak to mám chápat?"

,,Fade, meleš nesmysly. Přišla za mnou sama. Chtěl jsem si vyčistit hlavu a Sean se mnou šel na panáka a ona prostě jen přišla."

,,A tobě to dělalo dobře. Culil ses na ní jako sluníčko. Zatímco já jsem nebyla nadšená z toho, že musím sedět tomu kreténovi na klíně. To je ten rozdíl. Ty si nedáš pokoj. Ale s tím já jsem počítala. Nikdy ti nebudu dost dobrá na to, abych byla jediná ženská v tvým životě." shodila jsem vzteky učebnici na podlahu a vstala.

,,Tobě je málo, co jsem ti řekl?"

,,Pro mě nejsou důležitá slova, ale činy, Miku. A podle toho, jak se chováš, tak pro tebe zrovna moc neznamenám, proto by bylo lepší, kdybych odtud vypadla."

,,Fade, jednu jedinou šanci. Zkusíme spolu jet na ten víkend do kempu s ostatními v pátek a pak se rozhodneš. Prosím."

Dalo by se snad říct těm jeho očím ,,ne"? Tak nehorázně mě rozčiloval, ale na druhou stranu bych mu nejradši skočila do náručí. Jenže já jsem nechtěla být jedna z těch jako byla Polly.

Ustlala jsem si na pohovce v obýváku a brzy ráno šla do školy na zkoušky. Byla jsem o něco klidnější než před tím, ale neudělala jsem to tak, jak jsem si myslela. Bylo to o chlup, ale dali mi to.

Hned po zkouškách jsem se sešla v té restauraci s Jill a chvíli si popovídaly.

,,Jak je?" podívala se na mě trochu smutně.

,,Mám po zkouškách a trochu jsem si oddychla."

,,A Mike?"

,,No, co ti mám povídat? Nejradši bych ho někam zavřela, profackovala a přiškrtila." začala jsem trochu ventilovat zvuky a gesty, co bych mu nejradši provedla.

,,To naprosto chápu. Podívej se, uvidíš po tom víkendu, třeba se to změní."

,,No já nevím, jen nechci, aby se ke mně Mike měl jen kvůli tomu, že je tam můj otec."

,,Byl to nápad Debby. Podívej se, Mika zas tolik neznám, takže ti nemůžu v tomhle ohledu vůbec hodit pomocnou radu, ale Sean by ti řekl víc. Neboj se mu zavolat."

,,Já vlastně ani nevím, co chci vědět. Bojím se prostě, že mu nejsem dost dobrá."

,,Ať už je Mike jakýkoliv, tak tyhle pochyby si nezasloužíš. Tím, že se budeš podceňovat se to naopak ještě zhorší. Zvedni hlavu a ukaž mu, o co by měl přijít, když ho pošleš k vodě. Jen mu to ukaž." usmála se na mě.

Ani nevím, jestli mi to mělo pomoct, ale bylo mi úplně stejně jako před tím. O všem jsem pochybovala a měla špatný pocit z nadcházejícího víkendu. Byla jsem totiž přesvědčená, že to k ničemu nepovede. Naopak se to mezi námi ještě víc podělá.

Byla jsem ráda, že jsem musela večer do práce k Ivory. Alespoň jsem přišla na jiné myšlenky. Sice jsem měla na telefonu pár nepřijatých hovorů, jak od Debby, otce tak textovku od Mika. Vlastně jsem se ji bála přečíst.

,,Vezu mámu na nádraží. Nechceš někde vyzvednout?"

To znamenalo, že už jsme byli v celém domě jen sami dva a já se toho trochu i bála. Bylo okolo jedenácté večer a já si radši vzala taxík, než abych poníženě napsala Mikovi. Byla jsem totiž ještě pořád nešťastná a bezradná. Nebyl nikdo, kdo by mi poradil. Bylo to jen mezi námi a já jsem o tom nechtěla mluvit s Mikem, protože to vždycky dopadlo hádkou nebo bych mu nejradši jednu vrazila a utekla s pláčem někam do kouta.

Vrátila jsem se až okolo půl dvanácté a hned ve dveřích mě sjel Mike.

,,Co kdybys mi třeba napsala, v kolik přijdeš a kde jsi? Měl jsem starost."

,,Vážně? O mě? To se mi ani nechce věřit. Čekala jsem, že budeš někde na baru." vysmála jsem se mu.

,,Děláš si ze mě legraci? Doufám, že tě alespoň přivezl autem." zamračil se a vyprskl naštvaně.

,,Jo taxík."

,,Já už na tohle nemám nervy. Ani nevím, jestli jsi ty zkoušky zvládla. Nic jsi mi nenapsala. Byl za mnou i Patrick, jestli o tobě něco nevím a já jsem si připadal jako idiot. Doufám, že tě baví mě takhle rozčilovat."

,,Já, že tě rozčiluju? Já nevím, kdo chodil opilý po nocích po klubech a honil ženský."

,,Dobře, dobře..." začal se vydýchávat a odebral se do kuchyně, aby se posadil.

Následovala jsem ho, ale měla jsem sto chutí si vzít věci a vypadnout.

,,Nic mi neřekneš?" masíroval si kořen nosu a vypadal dost vytočeně.

,,Byla jsem si vydělat nějaký prachy." zamračila jsem se na něho, jako bych mu chtěla vyčíst, že si myslel něco jiného.

,,A co mi to třeba jen napsat? Vůbec tě nezajímá, že mám o tebe strach."

,,Spíš ti vadilo to, že tu byl táta a ty jsi mu neměl, co říct." nahodila jsem lítostivý pohled.

,,To už stačí. Fade, takhle to nepůjde. Omluvil jsem se ti a řekl jsem několikrát, že to hodíme za hlavu, ale ty se k tomu neustále vracíš. Těšil jsem se na ten víkend s tebou a ty se chováš jako bych tě obtěžoval. Zeptám se tě naprosto otevřeně." vstal a dal se mým směrem.

Z toho jsem byla značně nervózní. Stačil mi ten jeho upřený pohled a vzdálenost pár desítek centimetrů. Hned ve mně vyvolal pocit nejistoty a vyčítala jsem si sama sobě, že jsem se takhle chovala. Sklopila jsem oči kamsi do podlahy a snažila se zamaskovat nervozitu, která třásla mými končetinami.

,,Chci, aby to bylo jako před tím. Co vlastně chceš ty?" naklonil svoji hlavu do mého výhledu a já byla nucená se mu podívat do očí.

Nemohla jsem ani dýchat. Jen jsem naprázdno polkla a snažila se popadnout dech. Ani jsem netušila, co mu odpovědět. Chtěla jsem brečet a nešlo to zastavit. Sotva jsem zavřela oči, už se mi po tváři valila první slza.

,,Fade? Ty víš, že tě miluju. To, co jsem ti říkal v nemocnici, jsem myslel vážně."

,,Tak mi to dokaž, Miku. Já přestanu dělat blbosti a ty mi dokaž, že to myslíš vážně. Vydržíš to aspoň týden bez bližšího kontaktu s jinou holkou?" utřela jsem si slzu a odešla do koupelny.

Zamkla jsem se a snažila se trochu uklidnit. Pod sprchou jsem si trochu pobrečela a uklidnila se. Když jsem vylezla, Mike už tam nebyl. Za to jsem byla možná trochu ráda, a tak jsem si jako tu minulou noc, ustlala na pohovce.

Ráno jsem vstala ještě před šestou hodinou a radši zmizela z domu. Nevěděla jsem kam jít, ale nemohla jsem na Mika znovu narazit.