Objevila jsem se v malé kamenné místnosti. Bez oken a bez dveří. Stěny byly umazané něčím slizkým a byl tu zatuchlý vzduch, jakoby tu něco už nějakou dobu hnilo. Pokaždé když jsem se nadechla, začal mě pálit krk.

Sporýš. 

„Pomoc!“ začala jsem křičet, ale když jsem otevřela pusu, vdechla jsem sporýš a začala se dusit. Proč mě sem ta zatracená čarodějnice dala. Až se odsud dostanu, zakroutím jí krkem.

„Pomoc!“ zkusila jsem to znovu, ale bylo to čím dál tím horší a nikdo mě stejně neslyšel. Vyčerpáním a působením sporýše jsem si sedla do rohu a čekala na zázrak. Nohy jsem přitáhla k bradě, které jsem si objala rukama a čelo opřela o kolena a zavřela oči.

Najednou jsem zaslechla mě známé hlasy.

„Nemůžeš ji tam nechat,“ zněl první hlas.

„Ale můžu. Musí nést následky za to co provedla,“ druhý hlas.

„V tom případě, by si tam s ní měl být i ty. Ne jen ona,“ oponoval mu první hlas.

„Já se na rozdíl od ní krotil a nedošlo to k tomu, že jsem pomalu vyvraždil celé město. Já si jen užíval, vím kdy mám dost."

To je Damon a Caroline?

„Haló, pomozte mi. Já jsem tady, prosím. Caroline, Damone, dostaňte mě ven," žadonila jsem přidušeným hlasem. Neměla jsem sílu vstát. A tak jsem jen seděla a snažila se moc nedýchat. Nevěděla jsem, jak jsem se sem dostala. Vlastně jo, Tania. Ta proklatá čarodějka.

Panty ve dveří zavrzaly a vzduch v místnosti se rozvířil ještě víc, což vyvolalo nesnesitelný kašel, který se mi ozýval z hrdla.

Do místnosti vstoupil Damon s Caroline.

„Panebože, Caroline, Damone. Jsem tak ráda, že vás tu vidím,“ z posledních sil jsem vyskočila na nohy a hnala se k nim. Ale když jsem se s k nim přiblížila, couvli dva kroky zpět.

Co se to s nimi děje.

„Musíte mě odsud dostat. Ta čarodějnice mě tu zavřela.“

„O čem to mluví?“ otočila se Caroline nechápavě Damona.

„Zase zkoušíš tu tvoji hru? Ta bezmocná a ublížená? Nechápu, že tě to pořád baví, ale dobře budeme hrát s tebou. Tania je mrtvá, copak si na to nevzpomínáš, zabila si ji," naznačil zkroušený hlas Damon.

„Ne to není pravda. To ona mě sem zavřela,“ začala jsem mít hysterický záchvat. „Musím odsud pryč, no tak pusťte mě,“ chtěla jsem vyjít ze dveří, ale oni mi zastoupili cestu. Najednou jakoby se zastavil čas. 

„Tohle je jen začátek toho, čím si projdeš pokud vypneš svou lidskost,“ ozval se hlas za mnou.

„Zase ty,“ otočila jsem se a viděla tam Taniu. „Myslela jsem si, že jsi mrtvá. Že jsem tě zabila,“ její pobavený úsměv mě překvapil.

„To ano, ale já jsem z minulosti a ty taky, vidíš jen možnost budoucnosti, která se může stát a takhle to může dopadnout," rozhodila rukami do stran. „I když, “ odmlčela se na malou sekundu. „Tvoje zlé já se mi líbí víc, než tohle,“ sjela mě pohledem od hlavy k patě a lehce se ušklíbla. Její poznámka mě zaskočila. Nesnaží se tu celou dobu vlastně o to, abych svou lidskost nevypínala? A najednou řekne tohle?

Nejraději bych jí zakroutila tím jejím vyzáblým krkem a její život ukončila co nejrychleji by to šlo. Ale při pomyšlení, že bych měla být zavřená bůh ví jak dlouho v téhle zatuchlé díře, jen díky tomu, že bych ji zabila, mi za to nestálo. Chci aby mě moji přátelé nesnášeli? Chci být do smrti stejná a nebo ještě horší mrcha než byla Katherine? Nebo chci být normální, jako ostatní?

V tuhle chvíli, jsem byla na pokraji zhroucení a nevěděla jsem, co chci. Nejraději bych si teď prohnala srdcem kolík, aby se vše vyřešilo jako mávnutím kouzelného proutku. Tanie se na tváři rozlil široký úsměv. Měla mě přesně tam, kde mě chtěla mít.

***

Zdravíčko 😊

Jsem tu s další kapitolou o něco dříve než obvykle. Tím, že se blížíme do finále, vám chci udělat radost a tyto poslední kapitoly, přidávat častěji.

No co jsme se dnes dozvěděli? Elena vidí opět další střípek možné budoucnosti. A Tania vypadá, že Eleně vůbec nechce pomoci, ba naopak přitížit. Co myslíte? Má Tania něco v plánu? A povede se jí to nebo Elena zakročí?

Jsem ráda, že tu jste stále se mnou a čtete tuto povídku.

Vaše Ter 💙