Před několika lety

,,Kde je? Kde je ta upíří mrcha!" křičela z plna hrdla.

,,Hledáš mě?" ozval se svůdný hlas. Tmavovlasá dívka zvedla zrak od bezvládného těla její sestry a spatřila tu, která za tohle vše mohla. Stála opřená o stěnu a prohlížela si své dobře upravené nehty, které nyní byly lehce zašpiněné od krve nevinné. Tvářila se, jako kdyby se nic nestalo.

,,Ty! Zabila jsi ji!" ukázala na ni ukazováčkem a křičela dál. Neměla sílu ani vstát natož ze sebe dostat nějaké kouzlené formule, které by tu mrchu nějakým způsobem znehybnělo.

,,Já?" ukázala na sebe nevinně ukazováčkem a překvapeně povytáhla obočí. ,,To tvoje sestra na mě zaútočila jako první. Já se jen bránila," zvedla ruce k nebesům na náznak obrany.

,,Chladnokrevně si ji zabila. Bez citů-"

,,Nemám city drahoušku," přerušila ji. ,,Víš to je výhoda upírství, nemáš žádné city. Nemusíš řešit všechny ty," zakroutila rukou před sebou. ,,Věci."

,,Zabiju tě! A zabiju všechny, které budeš za celý svůj život milovat," procedila hnědovalsá dívka s tmavě hnědýma očima skrze zuby.

,,Já miluji jen sebe, má drahá. Neupínám své city na někoho jiného. To je slabost. Myslím jen sama na sebe a ty by jsi měla taky nebo se z tohohle všeho, jednou zblázníš. Zapomeň na všechny, stejně ti nikdy nikdo z nich nepomůže," protočila očima a měla se na odchodu.

,,Všechny jste stejné," řekla skoro šepotem.

,,Co tím myslíš?" divila se.

,,Všechny jste stejné. Všechny dvojnice jsou stejné," po tváři se jí skutálela slza. Dlouhé vlasy ji padaly do kulatého obličeje.

,,Copak mě znáš? Nevíš jaká jsem!"

,,Ale vím! Stejně taková byla i Tatia a Amara. Všechny jste stejné, máte to v krvi. I když se na první pohled zdáte jako milé a nevinné dívky, v žilách vám koluje krev temnoty. Temnoty, která vás pohlcuje a zároveň jednou i zničí. A všechny i takové budete v budoucnu. A já tady teď před mou mrtvou sestrou a přede všemi čarodějkami z celého světa, ze všech covenů a ze všech koutů přísahám, že vás všechny po jedné zničím. Tebe a i ty další. Nikdo si nezaslouží víc smrt než zrovna vy!"

,,Tak to hodně štěstí, mě už totiž nikdy nenajdeš. A stejně tak i ostatní dvojnice. Sice tu jednu nemám moc v lásce, ale ta má kolem sebe bodyguardy, kteří jí ochrání za cenu vlastních životů," to byla poslední slova, která Katherine Piercová řekla. V ten moment zmizela z místnosti, ve které šla vycítít jen zlost a nenávist.

Tania se sklonila zpět k bezvládnému tělu své sestry Soni. Lehce ji hladila po vlasech a kolíbala jí ve svém náručí. Do ucha jí šeptala slova, která byla určená jen pro její duši, která navždy opustila tuto zemi. Tania však věděla, že její duch s ní bude do konce jejího života a že jí bude její oporou. Bude se na ní moci vždy obrátit s otázkami, na které nebude znát odpovědi. Výhodou čarodějnictví bylo takové, že se kdykoliv mohla spojit s mrtvými.

,,Pomstím tě sestro. Pomstím tě a pak za tebou přijdu a budeme opět spolu. Slibuji ti to Sonio. Slibuji," říkala mezi vzlyky, které se jí draly z hrdla. Poslední slovo řekla však odhodlaně a silně jako nikdy předtím. Byla pevně rozhodnutá svoji sestru pomstít. A tím nejkrutějším způsobem. Zničí je jejich vlastním strachem. A tím nejbolestivějším způsobem. Dostane se jim do hlavy a ukáže jim jejich temné kouty, o kterých sami neví.

Tanie se v očích nebezpečně zablesklo. Její výraz ve tváři se změnil z uplakaného a bolestivého na kamenný. Stejně jako když upír stiskne ten pomyslný spínač ve své hlavě. Přesně tak vypadala Tania, která v sobě měla jen zlost a touhu zabíjet.

***

Zdravíčko 😊

Nemohla jsem prostě pomoct a musela jsem vám alespoň trochu nastínit Taniiny hříšné plány. A jak to vlastně vůbec začalo.

Koho by překvapilo, že to začala Katherine? 😀

Každopádně, je to takové vysvětlení, proč Tania tak Elenu mučila v jejích myšlenkách.

No doufám, že se vám to líbilo.
Ještě jednou vám chci poděkovat za to, že jste tu se mnou byli až do posledního konce. Ovšem už v minulé kapitole jsem říkala, že plánuji druhý díl. A na ten se budete moci těšit už tuto neděli.

Vaše Ter 💋