„Co je to za slavnost?“ ptala jsem se, když jsem si vybírala oblečení ze svého šatníku. Chtěla jsem na sobě mít něco extra. A hlavně aby se to taky hodilo k tématu, tedy pokud nějaké je. O té slavnosti jsem nevěděla zhola nic.

„Je to tu každý rok. Prostě taková tradice ani už nevím, proč se to tu slaví,“ zasmál se Damon. „Tyhle,“ ukázal na jedny šaty, které ležely na posteli. Byly krátké nad kolena, bez ramínek v černo-fialově barvě. Vzala jsem je do ruky a vešla do koupelny. Svlékla jsem ze sebe kalhoty a tričko a oblékla si šaty, které mi vybral Damon. Přidala jsem k tomu černé baleríny a vlasy nechala rozpuštěné.

„Můžeme vyrazit,“ oznámila jsem Damonovi, když jsem vycházela z koupelny a upravovala si šaty.

„Sekne ti to,“ zašeptal mi do ucha až jsem nadskočila leknutím.

Vyšli jsme z domu a zamířili kamsi do vesničky, která byla kousek od domu. Když jsme došli k pískovité cestě, která se kroutila do dálky. Po krajích byly odzdobné lampiony všech barev. Vypadalo to tu skvěle. Kolem nás procházeli nejen zamilovaní páry, ale i malé rodinky s nezbednými dětmi. Z dálky jsem uslyšela tlumenou melodickou hudbu.

„Už jedou v plným proudu,“ řekl Damon se smíchem. Došli jsme na velké náměstí, kde všichni tančili, zpívali a smáli se. Bylo to něco neuvěřitelného. 

„Pojď,“ chytil mě Damon za ruku a začal se mnou tančit. Protančili jsme se do samého středu. Musela jsem se smát, jelikož já moc tancovat neumím, tak jsem jen tak skákala a napodobovala Damona. Tancovali jsme několik hodin, pili jsme a smáli. Když v tom jsem to ucítila. Krev, spoustu krve. Cítila jsem, jak se mi zostřují tesáky. Pustila jsem se Damona a rychle vyběhla za tím pachem. Byla to úžasná sladká vůně. 

Když jsem doběhla na místo, bylo to dál od slavnosti, spatřila jsem dívku. Ležela na zemi a byla pokousaná od psa. Její krev mě sváděla, chtěla jsem odtrhnout pohled od její zraněné krvácející ruky a pomoct ji, ale bylo to silnější než já sama. Pomalu jsem se k ní přibližovala, cenila jsem na ní tesáky a v jejích očích jsem viděla strach a bolest. Chtěla utéct, ale já byla rychlejší. Než stačila udělat krok, byla jsem u ní.

„Promiň,“ řekla jsem a zakousla se ji do ruky. V ústech jsem cítila tu sladkou tekutinu, která mi proudila dál do krku. Cítila jsem jak mnou prostupuje a jak nabírám na síle. Během několika sekund se mi zatmělo před očima. Nemohla jsem přestat, nechtěla jsem ji ublížit, ale ta touha po krvi byla silnější než cokoliv jiného.

Mou touhu po krvi však přerušil prudký náraz. Někdo mě od té dívky odtrhl. Vrhla jsem se po tom, kdo mě od ní odstrčil, cenila jsem špičáky a snažila se dotyčného zneškodnit. Ale byl silnější než já a nedal mi možnost mu nějak ublížit. V ten okamžik jsem si uvědomila, že je to Damon. V mžiku jsem své ostré zuby schovala a dívala se do pomněnkově modrých očí, které mě uklidnilovaly.

Damon mě silně držel v náručí a hladil mě po zádech. Uklidňoval mě. Když jsem se podívala na tu nevinnou dívku na zemi, vytřeštila jsem oči. Nehýbala se, nedýchala. 

Zabila jsem ji.

„Co jsem to udělala,“ klekla jsem si na kolena a natáhla ruku k ní. Damon mě ale zadržel. Zavrtěl hlavou. Po tváři mi začaly stékat slzy a nemohla jsem to nijak zastavit.

'Co se to se mnou děje?'

„Nedělej to. Počkej tady, odklidím tělo a půjdeme domů,“ řekl mi a já se opřela o strom, který byl za mnou. Na rtech jsem ještě cítila tu sladkou krev. Neovládla jsem se. Dřív jsem se taky neovládala, ale přitom jsem nikoho nezabila. Možná to bylo tím, že u mě vždy někdo byl. Ale teď? Teď jsem to pokazila na plné čáře. Něco není v pořádku.

***

Zdravíčko 😊

Tak Elena se utrhla ze řetězu a má na svědomí smrt nevinné dívky. Zvládne se přes to dostat nebo monstrum v ní bude silnější? Co myslíte?

Zatím to ještě není to pravé ořechové, ale postupem času kapitoly budou nabírat na síle. Teda alespoň doufám.

Budu ráda za nějaký komentář či hvězdu 😊 pokud se vám kapitola líbila.

Vaše Ter ❤