5.12.2020

„Promiň, lásko. Spěchala jsem, co to šlo," vychrlila Zoey, když se přiřítila ke vchodovým dveřím, u kterých Scott už postával a vyhlížel ji. „Co sestra, je v pořádku?" ptala se starostlivě.
„Courtney je v pohodě. Jen jsem chtěl, abychom strávili volný víkend spolu," řekl a zazubil se. Přitáhl si ji k sobě do náručí, ale Zoey se mu vytrhla.

„Kecal jsi o zdraví svojí malé sestry, abych přijela? To je ošklivý. Jak můžeš tohle dělat? Lekla jsem se, že se jí opravdu něco stalo," namítla rozzlobeně a stále nasupeně si založila ruce na prsou. Ignorovala jeho pokusy o polibky.

„Ale no tak, zlato. Vždyť to byla jen taková sranda. Hlavně, že jsme spolu, no ne? Stejně bys akorát seděla doma," snažil se ji uchlácholit. Znovu se ji pokusil přitáhnout k sobě a zavřel za nimi dveře. Sousedi nemusí taky vidět všechno, pomyslel se.

„Neseděla a ty to víš. Měla jsem zrovna něco rozdělaného, když jsi mi napsal." Rezignovaně se posadila do křesla naproti, místo aby si sedla na gauč po Scottovo boku.

„A co, zase jsi ležela v knížkách a učila se? Do matury přece zbývá ještě mrtě času, kotě. Pojď sem a už se na mě nezlob," řekl a poklepal na místo vedle sebe. „Máme před sebou přece pěkný víkend, rodiče nebudou vůbec doma. Rezervovali si na víkend nějaký pobyt a já je tak horko těžko přemlouval, abych nemusel s nimi. To všechno kvůli tobě, víš?" řekl a hodil po ní psíma očima. Zoey byla na Scotta pořád pěkně vytočená, ale usoudila, že volný barák na víkend se jen tak znovu nenaskytne, a tak si vlezla k němu na gauč a přitulila se k jeho vypracované hrudi.

Většina holek by si s ní z fleku vyměnilo místo, ale ona myslela jen na ublížený výraz v Mattově tváři, když mu sdělovala, že bude muset odejít. Vypadal tak zraněně. Jako štěňátko, kterému při porodu pošla máma.

„Nemůžu tady ale zůstat celý víkend," namítla po chvíli, co Scott vehementně plánoval, co všechno podniknou, zatímco rodiče nebudou doma. „Máma by měla starost," lhala. Zoey byla spíš ta, která měla starost. Bála se, jestli už se její otec stihl vrátit domu. Bála se, jestli už si svoji zlost na matce vybil.

„Snad to zvládnou s taťkou doma sami, ne? Buď hodná dcera a dopřej rodičům taky trochu soukromí," řekl a laškovně povytáhl obočí. Zoey hned došlo, na co její přítel naráží. Kdyby tak věděl. Znát mého tátu, určitě si nemyslí, že budou souložit jako králíci.

Jenže Zoey Scottovi nic o situaci doma neřekla. Neřekla to nikdy nikomu, ani babičce, když se vyptávala, odkud má máma všechny ty modřiny, přestože jí to muselo být jasné. To by došli o slepému.

„Nejde to, Scotte. Zůstanu, ale večer musím být zpátky. Táta by šílel." Aspoň v tomhle mu nelžu, pomyslela si trpce. „Můžeme si i tak zajít na oběd a užít si hezké odpoledne, ne?" navrhnula v naději.

„Jak myslíš, kočko," řekl a políbil ji. „Ale stejně si myslím, že se v noci zase vrátíš. Chybělo by ti totiž tohle," řekl a chytil ji za zadek. „A taky tohle." Druhá ruka mu sjela na její pravé prso a stiskla ho. „Viď, kotě?" řekl hravě a znovu ji políbil.

Po chvíli ji popadl do náruče a odnesl ji do rozlehlé postele, která dominovala celé ložnici. „Vždycky jsem to chtěl zkusit v posteli rodičů," řekl šibalsky a hodil ji na pečlivě poskládané přikrývky. „Tak ať to za to stojí," řekl a odhodil tričko stranou, čímž odhalil své vypracované břicho, po kterém tolik holek tajně toužilo. „Pojď ke mně, bejby," řekl roztouženě a líbnul ji na krk.

Na nočním stolku opodál mezitím zavibrovala sms, o které Zoey zatím neměla ani tušení, jelikož se právě neměla ani pomyšlením čas věnovat telefonu.

Ten dnešek mě mrzí. Snad to klapne jindy :)