Už to byla chvíle co vyznal svojí lásku k Sovici. Dnes bylo shromáždění a on jí chtěl naučit rozeznávat pachy. Slunce už zapadlo a klany by každou chvíli měli přijít. Když už slyšeli dusot tlapek vyšplhali na první větev kde čekali. Když přišel Stínový klan mňoukl: ,,Tohle je pach Stínového klanu. Ten klan co smrdí rybami je Říční klan a ten co má vůní vřesoviště je Větrný. A ještě je tu jeden... Hromový. Ten má pach lesů a... no to je jedno už jsou tu všichni." Mňoukl. ,,Támhle ten černobílý kocour je Vysoký měsíc z Větrného klanu. Támhle ten bílý s těmi černými obřími tlapami je Černý měsíc že Stínového klanu. Tamhle ta zvláštně skvrněná kočka je Levharthvězda z Říčního klanu a támhle ten zrzavý kocour je Ohnivý měsíc z Hromového klanu." Vysvětlil Sovici.

Černý měsíc se podíval na Ohnivého a zeptal se: ,,Je tu pach Hromového klanu a rýhy drápů... Co se tu stalo?" Mňoukl tiše na Ohnivého. ,,Měsíční dráp mi tu sebral život... chtěl jsem se mu postavit ale nevyšlo mi to." Mňoukl zpátky Ohnivý měsíc. ,,Ticho vy dva! Povíte si to potom!" Pokárala dva velitele Levharthvězda. ,,Můžeme začít?" Zeptala se Levharthvězda. Všichni velitelé přikývli a Levharthvězda vystoupila a rovnou začala. ,,Přišli jsme o jedno koťe kvůli Měsíčnímu drápovi. Otrávil ho bobulemi smrti." Mňoukla smutně Levharthvězda. ,,Teď si dovolím promluvit já," vystoupil Vysoký měsíc. ,,U nás se nic moc nestalo. Akorát nám ubývá dost kořisti." Řekl Vysoký a couvl zpátky a přikývl na Černého měsíce že může mluvit. Černý měsíc tedy vystoupil a začal mluvit: ,,U nás se taky nic nestalo." Mňoukl rychle a couvl. Nakonec vystoupil Ohnivý měsíc, s velmi vážným pohledem. ,,Doporučuji komukoli kdo se chce procházet kolem čtyř stromů, nebo hlídkovat u jejich hranice, berte sebou někoho. Když bude třeba hlídka, tak nejlépe tři válečníci a jeden učedník. Byl jsem se mu tu postavit ale bylo to marné. Musel od někud získat sílu! Sebral mi lehce život!" Mňoukl důrazně a couvl zpátky a kývl že můžou ukončit shromáždění. Klany se rozešli a on se Sovicí mohl seskočit dolů. ,,Tolik pachů..." Zabručel znechuceně a otočil se na Sovici. ,,Jdu spát." Zabručel a lehl si k nějakému keři a pak usnul.

...

Bylo to pár dní od shromáždění a on zrovna lovil na území Hromových. Ulovil tam veverku a jednoho rejska. Vrátil se k Sovici a dál jí veverku. Sednul si kousek od ní a tam si snědl rejska. Najednou ucítil pach Stínového a Říčního klanu. Vylezl a uviděl přicházet Levharthvězdu z Černým měsícem. ,,Sovice... Schovej se." Zasyčel prudce a taky se schoval. ,,Měsíční Drápe! Nevěděla jsem že jsi takový zbabel c aby jsi se schovával před dvouma veliteli kteří jsou slabší než ty! Vždycky jsi se nazýval nejsilnější kočkou z lesa a teď se schováváš?" Zavolala na něj Levharthvězda. Vylezl a viděl dva velitele stát klidně vedle sebe. ,,Ano Levharthvězdo, jsem ta nejsilnější kočka z lesa. A nebojím se vám postavit oboum dvoum!" Zavrčel na ně a jeho oči zářili agresí. ,,Posluš si, Drápe." Řekl Černý mesíc. Tohle pojmenování ho rozzuřilo. Vrhnul se po Černém mesíci a přirazil ho k zemi. ,,Takhle mě nazývat nikdo nebude! Já jsem Měsíční Dráp!" Prudce na něj zasyčel a roztrhl mu hrdlo, ale v tom už ho shodila Levharthvězda a jejím rychlím a hubeným tělem mu podklouzla pod břichem, a roztrhala rameno. ,,Aarggh!" Zavrčel ale už byl připíchnutý k zemi Černým Měsícem. Stály nad ním oba dva, poprvé v živote pocítil strach. Nemohu přijít o život teď a tady, dvouma slabýma velitelema. Musím něco udělat ale... Nemůžu. Uvědomil se že pokud to Sovice uvidí, zklame ji. Sovice... Potřebuju se s k ní vrátit. Nebo zabijou i jí... ,,Pusťte mě!" Snažil se dostat ze spárů dvou velitelů. Ale najednou, jasně bílý kožísek shodil Černého Měsíce. Teď se mohl osvobodit od Levharthvězdy, a shodil ji pryč od sebe. ,,Sovice ne! Uteč! Jsou nebezpeční, zabijou tě.." Zaječel na Sovici která už ležela na zemi ve spáru Černého. ,,Nechte jí být!" V tuhle chvíli viděl rudě. Agresivně na ně vrčel a syčel, ze začátku na ně nechtěl útočit, ale jen varovat. Ale nic nepomáhalo, nepustili ji. Vší rychlostí vystřelil po Černém a shodil ho od Sovice. Dopadl s ním ke zdi z vysoké skály a tak mu zaryl drápy hluboko do hrdla. ,,Ještě jednou na ni sáhneš, a seberu ti všechny tvoje zbývající životy najednou." Zavrčel a nechal ho tam ležet. Levharthvězda už ním běžela ale Měsíčniho si ani nevšimla, asi jí stačili slyšet ty slova a vidět jeho pohled. Přiběhl k Sovici a zkontroloval ji. ,,Udělali ti něco?" Zeptal se jí. Sovice zavrtěla hlavou. Záleží spolu mezi čtyri stromy a šli spát.

...

Další den ráno se probudil, podíval se na Sovici. Ještě spala. Šel něco ulovit tak se vydal na území Větrných. Ulovil tam dva tlusté králíky a vrátil se. Jednoho si snědl a druhého dál Sovici ke kožíšku. Sovice se probrala a přičichla si ke králíkovi. ,,Děkuji." Mňoukla na něj Sovice a pustila se do jezení. Sledoval ji jak jí a přitom se myl. ,,Jak ses vyspala?" Zeptal se. Sovice jen přikývla že dobře. ,,Jdu se na něco podívat." Zamručel. Sovice zase jen přikývla. Zvedl se a vyběhl na území Hromových. Běžel přes les až k táboru. Potřebuji se dostat do Školky. Pomyslel si a obešel tábor směrem ke školce. Nasál pachy. Cítím vůní mléka a... Přibližně půl úplňku stará koťata. Ty už matku potřebovat nebudou.  Matky necítil takže se tiše vkradl do školky. Viděl jedno hnědé a zrzavé kotě. Spí. Přiblížil se k nim a obě dvě popadl za zatýlek mezi zuby. Vyběhl ze školky a po chvíli začala obě dvě koťata pištět. Nemohl s tím nic dělat tak je nechal být. Rychlé přiběhl ke čtyřem stromům a v jeho skrýši je tam položil. Sovice vytřeštila oči. ,,Drápe! Cos to udělal?!" Zasyčela vystrašeně Sovice. ,,Jsou to dcery Ohnivého. Vychovám je aby ho jednoho dne zničili..." Vysvětlil. Aby ho jednoho dne zničili jako on zničil mou budoucnost... Pomyslel si. Sovice si povzdechla a začala se umývat. ,,Vy dvě, jděte spát." Zavrčel a popostrčil je k jednomu keři.

Mezitím v Táboru Hromového klanu.

Bouřka se vracela do školky ke svým koťatům ale školka byla prázdná. ,,Ale ne..." Vyběhla ze školky k Ohnivému. ,,Naše koťata! Jsou pryč! Je tam pach Měsíčního..." Povykládala Ohnivému. ,,Cože?" Vyvalil oči Ohnivý. ,,Ten... Ten hajzl... Za tohle zaplatí..." Zavrčel zuřivě Ohnivý...

U Měsíčního.

Sledoval ty dvě koťata. ,,Jak se asi jmenujou?" Zeptala se Sovice. "Nevím, copak mluví abysme se jich mohli zeptat?" Odpověděl. ,,Otevřené oči mají,  Takže by mohli i mluvit." Mňoukla Sovice. ,,Pravda." Přikývl. Šťouchnul do nich aby se probrali. ,,Jak se jmenujete?" Zeptal se jich. ,,...Veverčička a Lístenka..." Mňoukla jedna z nich. Jen přikývl a nechal je spát dál. Po chvíli slyšel dusot tlapek. Takže už jsou tady. Nečekal jsem že budou tak rychlí. ,,Schovej ty koťata. Postarám se o to." Zavrčel na Sovici a vylezl naproti třem kočkám. Ohnivý, Bouřka a... Jasněnka? Je to ta... Kterou zmasakrovali ti psi? Ta scéna se mu zopakovala před očima. Všechno to sledoval. Ti dva ucedníci... Ne! Tohle všechno musím vypustit z hlavy. ,,Hmm.... Takže jste už to zjistili? Ohniváku, Světluško a Jasněnko?" Probodl Zářenku pohledem. ,,Původne jsem si myslel že jsi to nepřežila. Stejně jako on, Víš? No, i tak jsi dopadla tak jak jsi dopadla." Uchechtl se. ,,Nejsem Jasněnka ale Zářenka! Kdyby tohle slyšel Mrak..." Zuřive zavrčela Zářenka. ,,Ty koťata tu už nenajdete. Dal jsem je k táboru Stínovým, nejspíš už je našli." Zalhal. Ohnivý se otočil směrem ke stínovým. ,,Máš štěstí..."   Zavrčel Ohnivý a rozběhl se k Stínovým. Bitva zajištěna, možná. Přišel zpátky k Sovici. ,,Už je to dobrý. Jsou pryč, nepoznali že jsem jim lhal." Zamručel. ,,Už je pozdě, asi půjdu spát. Půjdu k těm dvoum aby neutekli." Mňoukl na Sovici. ,,Dobře, ale nevím jestli bylo vpořádku ty koťata ukradnout..." Mňoukla, s pohledem upřeným na ty koťata.