(Když jsem dala takový název kapitoly, tak prosím nemyslete na úchylné dvojsmysly.
                                                               Děkuji za pozornost. Peacock007)

Pohled Veroniky (-_-)

,,Proč si mě tak nazval?"
,,Protože jsem potkal Brigetten."
,,Oh sh*t."
,,Co je?"
,,heh... Nic."
,,Verčo?"
,,nic... Tak mi říkala, když jsem byla malá, ale anglicky."
,,Jak se to řekne anglicky?"
,,Peacock (čti- píkok)."
,,Wow."
,,......"
,,......"
,,Jdeme?"
,,Kam? Jo aha. Jo." šli jsme spolu na večeři. S Mikem. Ne asi Mikey Mousem.😄

-------

Pohled Vincenta -_-

(Zmizni pryč z pizzerského prahu,
padej zpátky do kuchyně ty toustovej vrahu- moje vlastí verze Vodníka, od  K. J. Erbena...😄)

Ještě chvíli jsem koukal na dveře, kde před chvíli zmizela má sestra.
Hmmm. Tak nic.
,,Kdepak jsme to skončili?"  podíval jsem na tousty v kuchyni, poněkuď úchylně. (Celý Vincent)

Pohled Veroniky

Mike mě usadil a sám si sedl. Seděli jsme v jedné z nejlepších restaurací města Paříž(výmysl- FNAF se neodehrává ve Francii, ale mě prostě přitahuje Eiffelovka😍). Po chvíli povídání k nám přišla číšnice.
Objednali jsme si jídlo.

Pohled Vincenta

Chvíli jsem si v kuchyňi hrál s tousty.

(Úchyláci běžte pryč!!! 😨)

Přestalo mě to bavit, protože je to divné, když si hrajete s tousty na rodinu.😐 (radši nic neříkám)...

Sedl jsem si na gauč a pustil televizi. Zase zrní a jsou tam ty přihlouplé zprávy, které jsou nudné. Na obou programech jsou zprávy, no to si ze mě děláte p*del.

,,Ve Freddy Fazbear's pizze  zmizelo 5 děti. Policisté vyšetřují případ zmizelých dětí." řekla moderátorka.

,,Před pár dny byl v pizzerii nalezen kuchyňský nůž celý od krve. Jestli tento nůž má něco společného se zmizením 5 dětí, nám bývá velikou záhadou.
Policie vám nemůže zdělit bližší informace." řekla nějaká mluvčí policistů stále s kamenou tváří.
Nebavilo mě to, tak jsem to vypl. Na mě nikdo nepříjde!
Lehl jsem si a po chvíli jsem usnul.

----------

Probudilo mě bouchnutí dveří.
,,Vinnie! Jsem doma!" zakřičela Verča a podle zvuků kroků jsem odhadl, že jde do kuchyně.
,,Já. Já nespím, nikdy ne...nespím." řekl jsem v polospánku.
,,fajn, dobrou." řekla a odložila si i kabelku.
,,Kde si vů...vůbec byla?" zeptal jsem se.
,,S Marťou v obchoďáku."
,,Nejsou obchody náhodou pozdě večer zavřené?"
,,No, nejdřív jsme šly do nákupáku a pak jsme šly do kina a pak jsme se šly projít kolem Eiffelovy věže."
,,Aha, ale kde máš ten nákup, však víš, jak si říkala, že si byla v obchodu?"
,,Ech... Já si nic nekoupila. Pomáhala jsem ji vybírat šaty na ples nedaleko Paříže, víš?"
,,Aha, no a na jaký film jste šly?"
,,No.....ehh.." najednou z ničeho nic zazvonil zvonek.

,,Jdu otevřít." řeknu a vstanu z gauče.
Otevřu vchod hlavních dveří.
,,Dobrý den, vy jste Vincent Bishop?"

A s*kra....

----------------------------------------------
Další kapitola je tu. Příběh se pomalu chýlí ke konci a já začínám být nervozní, jak knihu ukončím.

Omlouvám se za chyby.

Vaše Welektronika