Skálu bičoval ledový vítr, ještě se sněhem, který odmítal přestat padat z nebe. Na táboře bylo pusto. Pretože zde byly pečlivě vyhrabané nory pro každého, zůstaly nepoužity. Na místo toho se celá smečka choulila k sobě. Tak alespoň vyvynuli trochu tepla. Černá vlčice spolu se svým druhem, se přitiskli co nejvíce k dvoum bílým uzlíčkům. Byla to jediná vlčata za tento rok.

Náhle se šedá srst lehce nadzvedla, zahleděla se na nebe, jenž pokrývaly šedé mraky. Hlasitě si povzdechla a pomalým krokem došla před Horu zimi.

Někteří vlci se podívali jejím směrem, nastoupili si však.

Šedá vlčice si opět hlasitě povzdechla. ,,To mě i moje vlastní smečka odmítá poslouchat?" Zamumlala hořce. ,,Smečko!" Zavyla příkře. Vlci nakrčily čenichy a vydali se ke své Alfě. ,,Dobře mě poslouchejte, již jsou to tři úplňky, kdy mi Vlčí předci poslali vzkaz. Je to velmi zvláštní." zamumla a pohled zapíchla do svých tlapek, následně však opět pohlédla do očí smečky.

,,Možná to byla léčka," hlesl černý Omega. ,,Možná nás Vlčí předci trestají za to, že jsme neopustili území, jako všichni ostatní živočichové."

,,To si nemyslím," zavrčela Aisha. ,,Proč by to dělali? A navíc, teritorium je ode dávna naše, nemám pravdu, Alfo?"

Alfa však neodpověděla, jen zamyšleně hleděla kamsi do dálky, v očích jí nejistě svítilo a ocas mával znepokojením.

Zatímco Beta autoritativně zvedla hlavu a postavila vedle své Alfy. Na sobě nenechala znát žádné známky nejistoty. Několikrát zastříhala ušima, klidně si sedla a omotal ocas kolem předních tlapek. ,,Ať už mají Vlčí předci jakékoliv úmysly, musíme zůstat i nadále silní," její hlas zněl přesvědčivě a srozumitelně, jakoby viděla do budoucnosti smečky. ,,Jestliže se nemýlím, zatím všechny vzkazy od Vlčích předků, které byly poslány Alfě, byly pravdivé. Proč by na tomto vzkazu nebylo alespoň něco pravdivého? Dejme Vlčím předkům čas, možná..-"

,,Ty snad zpochybňuješ moje slova?" Zavrčela Alfa podrážděně. ,,Už jsi někdy mluvila s Vlčími předky nebo ti alespoň poslaly vzkaz?"

Liberty - tak se jmenovala Beta, vypadala rozpačitě. Samozřejmě, že nezpochybňuje o slovech své Alfy - právě naopak, chce smečku uklidit, ale její Alfa si to vyložila jinak. ,,Ne, Alfo." Odpověděla okamžitě.

,,To jsem ráda," zavrčela Alfa nazpět, jejíž jméno bylo Shadow. ,,Proto na hlídkách a i na lovech budou všichni ostražití. Kdyby jste ucítila jediný náznak pachu vetřelce, ihned mi to nahlásíte." přejela celou smečku přísným pohledem. ,,Je to všem jasné?" Všichni vlci souhlasně přikývli. ,,Nyní to ještě proberu s Ostřížem." Podívala se jeho směrem, následně kývla, což byl povel rozchodu.

Vlci se poslušně odebrali ke svým povdinstem. Černá tsunami si svolala k sobě všechny lovce a zopakovávala jim všechny taktiky při lovu. Zatímco bílý vlček Orion, neochotně rozděloval hlídky. Nerad svá vlčata, Vločku a Perlu, opouštěl - ještě v tomto období. Uvelebil je do jedné z nor, většinou je věrně hlídá Ostříž, jeden z nejstarších vlků ve smečce, ale s ním něco řešila Alfa.

Mezitím již skupina lovců vytrvale běžela bílým lesem. Sníh jim padal na jejich hustou srst. Zasněžené větve stromů, se pod váhou sněhu ohýbaly, pod tlapkami jim příjemně křupal sníh, na němž se také odrážel Sluneční vlk, vytvářel tak jiskry. Vlci se však krásou Zeměvlčice nemohly kochat. Soustředili se na nějaké známky pachů. Náhle se Tsunami prudce zastavila. Divoká, jenž běžela hned za ní, měla co dělat, aby do ní nevrazila. Na poslední chvíli zaryla drápy do měkkého sněhu.

Tsunami se rozšířily oči a v tlamě se jí shromáždily všechny sliny. ,,Cítíte to taky?" Zeptala se po chvilce. Vlci instinktivně začali větřit také. ,,Cítím stádo bizonů. Jdeme!" Zavelela netrpělivě a vedla celou skupinu bílým lesem. Za chvíli narazili na obrovské bizoní stopy, které ještě nebyli zasněžené. ,,Jdeme správně." Zamumlala a rozběhla se po jejich stopách.

Každou chvíli větřili, aby do sebe natáhly všechny zdejší pachy bizona. Zdálo se, že již je stádo nablízku. Pachy nyní byly cítit velmi silně.

Až je nakonec uviděli. Celé stádo, okolo tucty členů. Celá skupina se schovala za keře, na nichž se třpitily bílé krystalky sněhu.

,,Půjdeme na tamto," rozhodla zelenooká vlčice, přičemž čenichem ukázal na bizona. ,,Zdá se, že je nejslabší. Až dám znamení, Anya a Tundra odříznou bizona od zbytku stáda. Trn a Aisha půjdou..-"

,,Proč musím být vždycky s Trnem?" Zajímala se podrážděně Aisha, jmenovaného lovce neměla příliš v oblibě.

,,Protože jste spolu sehraný, Aisho," odvětila chladně Tsunami, vzápětí se však zprudka rozzářila a v očích měla opět veselé plamínky. ,,Trn a Aisha budou čekat na opačné straně, když bizon, nahnaný Anyou a Tundrou, poběží jejich směrem, zkřížíte mu cestu. Mezitím já a Divoká  budeme čekat v záloze. Je to všem jasné?"

Všichni vlci kývli a po dvojicích se vydali na své místo. Třetí vlčice společně s Divokou se skryly za velký keř. Obě napjatě pozorovaly, jak se Anya s Tundrou nepozorovaně přiblížily k vyhlidnutému bizonovi, načež s bojovým zaštěknutím vyrazily z dočasného úkrytu a úspěšně oddělili bizona od zbytku stáda. Bizon se dal na histerický úprk, přesně tam, kde na něj již čekali Trn s Aishou. Ti se bez jakékoliv váhání rozběhli proti bizonovi a zuřivě vrčeli, následně na sebe kývli a na jednou vyskočili na hřbet bizona.

,,Teď je náš čas." Zašeptala Třetí vlčice směrem k Divoké, načež ze sebe zelenooká vlčice vydala hlasité zaštěkání. Vystartovala z úkrytu a společně s Divokou se vrhli na bizona. Černá vlčice však nezapomněla koutkem oka zaujatě pozorovat ostatní vlky. Viděla, jak se Aisha a Trn zuřivě zakusují do masa na hřbetě bizona a jak Anya společně s Tundrou a Divokou energicky dorážejí na bizona a zabraňují mu v útěku.

Tsunami se spokojeně ušklíbla a bolestivě se zakousla do mohutné bizoní tlapy. Hned v tlamě ucítila povědomou chuť krve, což jí ještě víc povzbudilo, proto skousla ještě víc. Bizon pomalu klesal k zemi až spadl úplně. Vlci radostně zavyli, aby ostatním vlkům dali vědět, že jejich lov byl úspěšný.

,,Divoká, ty seš rychlá," uchetla se třetí vlčice. ,,Běž do tábora, a vezmi sebou alespoň tři vlky, sami bizona neutáhneme. Anyo, ty běž s ní." Obě mladé vlčice kývli a zmizeli ve křoví.
Tsunami si spokojeně prohlédla celého bizona a svalila se na zem.

Ostatní vlci jí napodobiili, přičemž nepouštěli pyšný pohled  z úlovku. Tváře jim po celou dobu ofukoval štiplavý vítr. Museli přivírat oči, aby se jim do nich nedostal sníh. Celé tělo měli nyní úplně pokryté sněhem.

Náhle se však za keřem ozvaly povědomé hlasy a vzápětí se ukázalo pět vlků zasněžených sněhem, Orion, Aracon a Swan, včetně Divoké a Anyi.

Tsunami na všechny vlky kývla, vysílajíc děkovný pohled směrem Divoké a Anyi. ,,Budeme se střídat. Nejprve bizona vezmu já, Aisha, Trn, Aracon a Tundra. Potom vy zbývající. Ano?"

~

Všichni vlci již byli pořádně najezni a choulili k sobě do malého kruhu. Potrava v plných žaludkách, jim dodala větší teplo. Uprostřed kruhu byl Ostříž, jakožto nejstarší vlk ve smečce a dvě malá vlčata, Vločka a Perla. Z obou stran na nich byla přilepená  Černá tsunami a Orion - jejich rodiče. Sem tam některé vypísklo nebo potichu zabručelo. Jinak bylo hrobové ticho.

,,Ostříži," ozval se znenadání jemný hlas, který přerušil ticho. ,,Vyprávěj na příběh." Žadonil hlas, byla to Divoká - jediná dcera Ostříže.

,,No dobrá," připustil po věčném tichu. Budu vyprávět o Zimní smečce," oznámil a dlouze si odkašlal.

,,Anó!" Vypískli obě vlčata a vykroitili se ze stisku svých rodičů.
Alfa, dřímajíc úplně na kraji kruhu, se potutelně usmála. Měla ráda Ostřížovy příběhy, ale samozřejmě ne tak moc, jako vlčata.

,,Říká se, že Zimní smečka chrání Horu zimi. Nikdy nedá dopustit, aby hoře někdo ublížil. V Zimní nebo Ledové smečka, řikejete si tomu jak chcete, jsou naši Vlčí předkové. Díky Hoře zimi, dokážeme mluvit právě s nimi. Traduje se, že samotná Zimní smečka, měla kdysi své teritorium tady, kde jsme nyní my." Opět si hluboce odkašlal. ,,Ale pochybuji, že někteří z vás ví, jak takováto smečka vznikla."

,,Já ano." Utrosila Alfa pobaveně. ,,Ale ráda si to poslechnou znovu." Pronesla a natočila uši směrem k Ostřížovi.

Ostříž uctivě sklonil hlavu a dal se do dlouhého vyprávění.

První kapitolka slíbeně publikováná! Upřímně s ní nejsem úplně spokojená, ale začátky, podle mě, jsou vždycky nejhorší. Jinak bych byla velmi ráda, kdyby jste se se mnou podělili o Vaše názory, jestli se Vám líbí jakým stylem píší, nebo co případně vylepšit a změnit.

Dartia 🐺