„Další je Shimo a Yami proti Urami a Soře!" hlásila trenérka.

Tentokrát jsou nové všechny...

Urami z nich vypadala nejvíc sebejistě. Měla dlouhé, rezavé vlasy svázané do culíku a stejně zbarvené oči. Začala se různě protahovat a vypadalo to, že minulý krvavý zápas ji vůbec nevyvedl z míry. Její spolubojovnice, blonďatá Sora nebyla zase tak sebejistá a radši vedle Urami jen stála, ale ani ona nevypadala vyděšeně.

Takže ve výsledku jsme větší srabové než nováčci... Páni... pomyslel si Nii.

Pohled na Shimo a Yami toto tvrzení ale zase trochu vyvrátil. Do boje se jim moc nechtělo. Nii tedy pomyslně sázel na Urami a Soru.

„Tři... dva... jedna... TEĎ!"

A holčičí souboj začal. Proti sobě se rozběhly Yami a Urami. V Yamiiných očích se trochu zaleskl strach, ale nehodlala ustoupit.

Zrzavá Urami obratně kličkovala přes tělocvičnu, blíže a blíže k Yami. Pak se jejich kordy střetly a vydaly skřípavý zvuk, který doprovidlo zaskřípání Uramiiných zubů. Tak silně zatnula svaly a tak silně chtěla vyhrát.

Shimo a Sora jen přihlížely, ale každou chvíli se podívaly navzájem jedna na tu druhou, aby viděly, zda se nepokouší zaútočit.

Nakonec Urami Yami přetlačila a odkopla ji pryč, aby jí nepřekážela v cestě. Nezapomněla jí však vytrhnout z ruky kord a zanechala ji tak bezbrannou.

To bylo znamení pro Soru. Byla s Urami dobře zorganizovaná... Ihned se vrhla na Shimo, kterou přitiskla k zemi. Urami k nim pomalu kráčela, věděla, že mají vyhráno.

„Skvěle, Soro. Bylo mi ctí bojovat po boku někoho, jako jsi ty," usmála se na ni, a culík se jí zahýbal ze strany na stranu.

V tu chvíli ji však někdo právě za onen rezavý culík chytl a mrštil s ní na zem. Yami, plazící se na zemi a skučící bolestí se ještě vzdát opravdu nehodlala.

„Ještě... není konec! Ještě jste... nevy... hrály...!" zasípala.

Překvapená Urami se bolestivě praštila hlavou do podlahy, a než se stihla zvednout, Yami ji přišpendlila k zemi a držela ji zde. Pak se obrátila k Soře.

Obě dvě dívky na sebe mlčky hleděly, čekaly, co ta druhá udělá. Sora dostala do pasti Shimo, Yami Urami. Obě byly ve stejné situaci, a ani jedna se nehýbala.

„Remíza!" prohlásila nakonec trenérka, „dobrá práce."

Yami pustila Urami a dokulhala k trenérům. Pohledem zavadila o Ukyo, která už ležela na lůžku vedle Akai a obskakovali je doktoři. Všimla si i černovlasého chlapce s šedou šálou, který je starostlivě sledoval.

Ten ještě nebojoval, pokud vím, pomyslela si, zajímalo by mě, jak bojuje... Zvlášť, když mi vyprávěli, jak zabil tu dívku.

Pokrčila rameny a odešla sledovat další zápas. Další byl Lai s Bravem proti Washimu a Ikari.

Washi a Ikari byla dvojčata, oba byli hnědovlásci a měli smaragdově zelené oči.

Ikari byla poměrně drobounká a hubená holčička, zároveň byla i dost slabá, tudíž byla i díky Laiovi venku ze hry dost rychle.

Washi byl o něco schopnější, ale hrozně vzteklý. Když šermoval s Bravem, nadával tak moc, že ho chudák Bravo musel okřiknout ať konečně sklapne, protože ho snad zabije tím vřískotem a to on nechtěl, nechtěl ho nechat vyhrát.

Nii Bravovu bojeschopnost dost obdivoval. Pohyboval se rychle a obratně a uměl spoustu triků, na které mu Washi skočil.

V jednu chvíli to už Washiho však přestalo bavit. Ku překvapení všech diváků na Brava skočil a začal do něj dost agresivně tlouct.

Nii si sám pro sebe zavrčel pár nadávek a sevřel ruce v pěst. Musel se hodně ovládat, aby tam nevletěl. Washi tahal Brava za vlasy, různě mu kroutil ruce... Řekněme, boji s kordy se to vůbec nepodobalo, ale to bylo všem trenérům úplně ukradené. Hlavně, že se všichni bojující hezky pobili.

Různooký slabě zasípal a s velkou námahou se dokázal otočit čelem k Washimu. „A s... kordem... to neumíš... srabe?"

„Já nejsem srab!" zavřískl Washi a dal Bravovi takovou facku, že černovlásek odletěl o pár metrů dál. Konečně měl ale šanci se zvednout. Kulhavě se rozběhl za Washim.

„Tak budu tedy hrát po tvém!" A s těmito slovy Bravo povalil na zem pro změnu jeho a s rozzuřeným pohledem mu oplácel všechny údery. Washi to nakonec vzdal.

Bravo vstal a s trochu bolestným úsměvem se obrátil na Laie.
„Dobře my, kámo."

„Hah, to teda! To bude ale modřin...!" zavrtěl zelenovlásek hlavou.

„To mi povídej..." zamumlal Bravo a z čela si setřel krev.

„Teď je na řadě Nii, viď?"

Bravo na to úplně zapomněl, ale teď jeho mysl naplnily obavy. „A jo vlastně..."

✦✧⋆✶✩★✩✶⋆✧✦

„Aishi a Hoshi proti Niimu a... Lin!"

Nii strnul. Lin? Opravdu? Lin, ta jeho kamarádka, jež tréninky ignoruje už takovou dobu a je sama v lese?

Ale byla to opravdu ona. O tom nebylo pochyb, jakmile se rozrazily dveře tělocvičny a podivná dívka vešla rázným krokem dovnitř.

„Lin –" hlesl černovlásek.

„Ahoj, Nii."

Oba dva se tedy společně dostavili k té Aishi a Hoshimu. Tohle byli nejspíš také sourozenci, oba měli tmavě modré vlasy a hnědé oči a navíc měli dost podobné rysy. Proč je tu vůbec tolik příbuzných?

Nii trochu rozklepaně v rukou držel kord. Lin se poměrně usmívala a upřeně sledovala nepřátele.

„Lin? Neměli bychom se domluvit na nějaké taktice...?" optal se Šálička nejistě.

„Na to je pozdě," zavrtěla hlavou hnědovláska s karamelovou pletí. Jak tak nad tím Nii přemýšlel, její vlasy připomínaly hořkou čokoládu. „Vezmu si toho kluka, jestli chceš... Vypadá silnější."

„No, je mi to jedno –"

„Promiň Nii, nechtěla jsem tě podceňovat... Ale je to už tak dlouho, co jsem tě naposledy viděla bojovat..."

„V pohodě. Tak já beru tu holku."

Oba naráz kývli a na povel trenérky vyběhli. Lin se za svůj pobyt v lese opravdu zlepšila. Uhodila Hoshiho velmi dobře už na začátku.

Zato Nii si tak jistý nebyl. Opatrně se blížil k Aishi, která ho bez přestání sledovala. Chtěla, aby znejistil? Možná ano... pomyslel si černovlásek a sevřel kord pevněji, tak to jí nevyjde.

Za sebou Nii slyšel cinkání kordů, jak Lin s Hoshim šermovala. On se Aishina meče ještě ani nedotkl, proto zrychlil, aby se k ní dostal co nejdříve. Vzpomínal na vše o šermu, co ho učil Nise.

Nii.

Co teď chceš, Reito? zavrčel na hlásek.

Hlavně se nestresuj. Máš Niseovy rady. A mě.

Taková slova od Reita ho opravdu překvapila, skoro se z toho šoku až zastavil.

Ano.

Trochu sebejistěji se rozešel dál až běžel a nakonec vyskočil do vzduchu. Dopadl těsně vedle Aishi a smetl ji na zem. Dívka se ale okamžitě postavila na nohy a útočila mu na ruce.

Pak Nii uslyšel ránu, což ho vyvedlo z míry a na chvíli úplně zastavil. Otočil se a spatřil Lin ležící na zemi, s nohou zkroucenou ve velmi neobvyklém úhlu. Musel potlačit výkřik.

Proč? Proč nás takhle mučí? Teď zase nebudeme třeba měsíc schopni trénovat!

Aishi využila jeho nepozornosti a odkopla ho na podlahu. Dopadl obličejem dolů. To už k nim běžel Hoshi, aby sestře pomohl, ačkoli to nebylo vůbec potřeba, Nii pomalu ztrácel vědomí.

Pak si vzpomněl na Reitova slova. Máš Niseovy rady... A mě.

Reito, kníkl.

Mhm?

Pomož mi... prosím, zaškemral Šálička.

S radostí, ušklíbl se spokojeně Reito. Nii se otočil obličejem opět ke stropu. Jeho oči už ale nebyly bouřkově šedé, nýbrž mléčně bílé. Cítil se mnohem silnější. Vykopl Aishi i Hoshimu zbraně z rukou a oba je povalil na zem. Čekal, dokud trenérka konečně nezapíská konec. Nechtěl modrovlasým sourozencům nějak vážně ublížit.

Děkuju, Reito.

Nikdy by nevěřil, že něco takového někdy řekne.

Není zač, Nii...

Nikdy by nevěřil, že něco takového někdy uslyší.

A pak Reitova síla povolila a Nii se námahou skácel k zemi, hned vedle Aishi a Hoshiho.

vím, že vás ty popisy boje asi už nudí, ale mně se to chtělo psát ¯\_(ツ)_/¯
sorrie ':D

Moony❤️