Nii se se skloněnou hlavou přehraboval v jakémsi nevábném jídle, jež bylo identifikováno jako 'snídaně.'
Ani Bravo nevypadal, že by mu to chutnalo a už i v něm evidentně pohasl ten 'optimismus', kterého v něm ještě včera troška zbyla.

„Nii," ozvalo se vyčítavě za černovlasým chlapcem s šedou šálou.
Nii sebou zděšeně cukl, až mu z ruky vypadl příbor, který nepříjemně zacinkal. Za chlapcem stála Akiwe.
„Akiwe – "
Ve zlomku vteřiny se po něm vrhla. Jeho hlava dopadla na zem, při pádu se ale stihl ještě praštit o židli.
Bolestí zasyčel a podíval se šedýma očima na stejně krátkovlasou Akiwe, jako byla její sestra. Jediný rozdíl mezi nimi byl, že Akiwe měla vlasy světlé.

„Akiwe přestaň," poprosil ji Bravo. Dívka ale ve vzteklém bušení nepřestávala.
No, Nii ji částečně chápal. Ale on Yagi nikdy nechtěl zabít.
„Můj úmysl nebyl, aby zemřela!"
„No jistě."
„Myslíš že bych někoho zabil schválně?" zachrčel Nii s vlastní krví puse.
„Docela ano. Za nevinným Niim se skrývá vrah."
„Blbost," vmísil se do toho Bravo, „upřímně, Yagi byla mnohem silnější než Nii, a celá ta situace byla otázka osudu a náhody."
Odtáhl Akiwe od svého kamaráda a pak mu pomohl na nohy.
„Měl jsem pravdu. Bude mě nesnášet," neodpustil si Nii.
„Protože nechápe. Její sestra je mrtvá, a tak se soustředí jen na to, žes ji zabil ty. Na okolnosti situace nehledí," pokusil se mu to různooký vysvětlit.
„Hm... myslím, že už se asi nenajíme."
Nii se pokusil změnit téma, protože už se o tom opravdu nechtěl bavit. Upřel na Brava svůj pohled.
„Pravda. Tak se můžeme projít..."

Společně vyšli z jídelny. Nii se rozhlédl a povzdechl si.
„Co je?" naklonil Bravo hlavu na stranu a v heterochromických očích mu přelétl zvláštní pohled.
„Myslíš, že Yagi bude mít důstojný pohřeb? Nebo – bude vůbec nějaký?"
Nii neměl rád otázky, a zvlášť ty na které se nedalo zrovna dobře odpovídat.
„To nevím. Každopádně Akiwe by si to určitě přála, a myslím že to i zařídí," ušklíbl se chlapec v červené mikině.
„Hm," vydal ze sebe Nii přiškrceně a srovnal si šedou šálu.

Oba dva chlapci si náhle všimli lidské siluety mezi stromovou alejí.
„Lin?" řekli oba naráz.
Dívka k nim zvedla pohled čokoládových očí.
„Huh... ahoj?" pokrčila nejistě rameny.
„Co tu děláš?" zeptal se ihned Bravo, přistupujíc k ní.
„Trénuju," vysvětlila tmavohnědovlasá dívka a ukázala na terč na kmeni jednoho stromu. Byl celý prostřílený kulkami.
Nii k terči jejich kamarádky opatrně přistoupil. Přejel prsty po dírkách po střelbě.
„Doufám že víš, že bez povolení trénovat nesmíme," řekl tiše a nejistě.
Lin roztáhla rty do pobaveného úsměvu.
„Ale Nii," zasmála se, „nedbej na ty pravidla tolik. Nějak trénovat musím."
„Proto jsi nepřišla včera na trénink? Byla jsi tady?" napadlo Brava. Přistoupil k Lin a podíval se na její fialové kruhy pod očima.

„Ano, jsi šikovný že jsi to poznal." Zněla trochu otráveně.
„Ale proč?"
„Tohle je lepší. Můžeš dělat co chceš a nekomanduje tě tréňa. Stejně se nic zajímavého jako vždy nestalo, ne?" ušklíbla se.
Bravo zmlkl. Nii sklonil hlavu a prohlásil: „Ne." Mluvil přehnaně nahlas, v domnění že zní předsvědčivě.
„Aha..."

Lin pokrčila rameny a už to neřešila.
„No a co bylo k snídani?" pokusila se načít normální konverzaci.
„Tys snad nejedla?"
„Ne..."
„Jak dlouho už proboha nejíš?!" zhrozil se Bravo.
„Eh... To je jedno." Prudce zkřížila ruce, aby zakryla vystupující žebra. Pokus o normální konverzaci neuspěl.
„Chcete si taky zastřílet...?" zeptala se.
„Ne děkujeme," odpověděl rychle Nii, „my už půjdeme. A ty bys měla taky. Bez jídla tady umřeš, a trenérům za chvíli bude divné, že tu chybíš tak dlouho!"
„Nejdu," odsekla.
Dlouho bylo ticho. Všichni se mlčky probodávali pohledem.
„Tak už jděte," zavrčela náhle chladně a otočila se k nim zády.

Oba dva chlapci pokrčili rameny a rozešli se zpět k jídelně a pokojům.
Foukal příjemný větřík, který si hrál s Niiho vlasy.
„Bravo!" ozvalo se za nimi. Přiběhl k nim trenér. Chytl Niiho kamaráda za rameno.
„Ano pane?"
„Potřebuji s tebou mluvit... Pojď," odvedl chlapce v červené mikině pryč. Nii osaměl. Upřel svůj pohled na stále šedou podzimní oblohu.
Nakonec se jen unaveně rozešel na pokoj, aby se po včerejšku trochu prospal.

✦✧⋆✶✩★✩✶⋆✧✦

Nii sebou v posteli škubl, protože mu rukou vystřelila křeč. Nakrčil obličej a lehl si na záda. Zadíval se na strop pokoje a přemýšlel.
Odpustí mi Akiwe? Není divné, že jsem Yagi zabil tak jednoduše? Proč si trenér zavolal Brava k sobě...?

Zakroutil hlavou a vyskočil na nohy. Nemohl říct, že by se prospal zrovna skvěle – no lepší než nic.

Unaveně prošel ven na chodbu, tam ho ale zastavila Akai.
„Nii," chytila ho černovlasá dívka za rameno, „nudím se. Nechceš si zahrát karty?"
Chlapec se opravdu nenudil, měl v plánu hledat Brava, ale kývl.

Akai se usmála a otevřela dveře pokoje.
Vzápětí z nich vykoukla Akaina spolubydlící – Akiwe.
Vycenila na Niiho zuby ve výhružném úšklebku.

Černovlasý chlapec zacouval. Jeho kamarádka ho radši rychle chytla za paži a odtáhla ho na jeho a Bravův pokoj, ve kterém už nikdo jako Akiwe naštěstí nebyl...

Nii se nejistě zakřenil, když Akai začala v kartách vyhrávat.
„Moc ti to nejde," poznamenala černovláska se smíchem.
„To přijde," odbyl ji Nii, napjatě sledujíc karty.

Hráli ještě dlouho, a chlapec musel uznat že se docela bavil.

Když už dohrávali asi páté kolo, otevřeli se dveře a dovnitř vstoupil Bravo. Různooký chlapec si podezřívavě změřil Niiho a Akai pohledem, až se Nii přikrčil.

„Co se tady děje?"