Svítil měsíc. Byla teplá jarní noc a statný šedý vlk seděl u jezírka. Zadumaně sledoval hladinu, ve které se odrážel Měsíc v úplňku. Za nepatrnou chvilku za ním pomalu kulhavým krokem přišla bílá vlčice. Šedý vlk hned vstal a přivítal ji, pak se usadili a o něčem tiše mluvili obklopeni krásnou přírodou, a hlavně krásným nebem plným hvězd.

„Moje Sheylo. Mám pocit, že se brzo něco stane. Něco hrozného." Řekl šedý vlk. „Ano. Taky si to myslím Falkone. Víš, včera se mi zdál sen. Možná se tu budou dít strašné věci. Ale doufám, že to byl jen zlý sen, a ještě se to dá změnit. Protože kdyby se to stalo, hlavní obětí by bylo naše mládě, naše malinkaté vlčátko. Jistě se už brzo narodí." Dořekla. Ještě chtěla něco říct, když najednou uslyšeli zavytí. Oba se rychle zvedli, Falkon opatrně podepřel Sheylu a vyrazili za vlkem, který teď měl hlídku.

Když po delší době našli hlídkaře na kopci obklopeném keři, hned chtěli, aby jim řekl, jestli je vše v pořádku. „Velitelko, na našem území se objevil pach cizích vlků. Taky jsem viděl jednoho vlka nejspíše z té cizí smečky. Lovil na našem území. Chtěl jsem ho vyhnat, ale ozvalo se to zavytí a on utekl." První hlídkař jménem Karo zněl naštvaně a také rozrušeně. „To je v pořádku Karo. Jen hlídej dál a zítra nám když tak řekneš, jestli se ještě něco dalšího nestalo." Sheyla byla velice klidná velitelka, proto jí také mají všichni rádi. Je rozvážná, klidná a milá a díky tomu se hned Karo uklidnil. Uklonil se a pokračoval v hlídání tábora. Sheyla s Falkonem se vydali do tábora přes delší rovinu, která byla obklopena stromy a keři ve kterých spal zbytek smečky. Vydali se rovně do nejteplejšího doupěte, protože Sheyla teď čekala mládě, byla slabá a unavená. V doupěti si lehli a přitiskli se k sobě. Falkon si dal hlavu na Sheylyn bok, oba zavřeli oči a usnuli.

Ještě tu noc se Sheyle narodilo vlče. Proto místo spaní kojila a uklidňovala mládě:

Tmavě šedá vlčí holčička zakňučela a přitulila se k matce. Ta se usmála a začala jí lízat malinkou hlavičku. „Teď na to nevypadáš, ale jednou z tebe bude mocná vlčice. Máš srst po otci a sílu budeš mít též." Sheyla se otočila na Falkona. Ten dodal: „Ale oči budeš mít po matce a chytrost po ní také zdědíš." Olízl svoji malou dcerku a spokojeně zavrčel.

Tomuto Alfa páru se v noci splnilo přání, ale nebyla to obyčejná noc. Tu noc měl úplněk neobyčejnou barvu, která se už tisíce let neobjevila, a přesto tu byl někdo, kdo na to čekal.

Sheyla v noci ale nemohla spát, protože jí tížilo to, že se začal plnit její strašný sen. Nejdřív narození mláděte při modrém úplňku. Potom cizí smečka. Pak nejspíše povodeň, zemětřesení a nakonec boj, který rozhodne celý osud její smečky. Sheyla to už nemohla vydržet, a tak opatrně vstala, aby se uklidnila na čerstvém vzduchu.

Prošla docela tichý tábor a vydala se směrem k jezírku.

Ještě, než k němu došla, uhodil jí do čenichu zvláštní pach. Uslyšela zoufalé zavytí a hned se rozběhla, protože tušila, co se děje. To zavytí nepatřilo nikomu cizímu, ale někomu, koho hodně dobře zná. Proto taky běžela co nejrychleji mohla k malému plácku blízko říčky. Byla slabá, ale na to teď nemyslela. Jediné, na co teď myslela byl Karo.

Už ho viděla. Zoufale se bránil smečce cizích vlků. Chtěla mu pomoct, ale než k němu stačila doběhnout srazil jí k zemi velký statný vlk. Ihned vyskočila na všechny čtyři čelem k soupeři. Vycenila tesáky a probodla ho nenávistným pohledem. Černý vlk znejistěl. Tohle nebude tak snadný soupeř, jak si původně myslel. Když mají matky mláďata chrání nejenom svůj život, ale taky budoucnost svých dětí. Sheyla využila zaváhání soupeře a zuřivě se vrhla do boje.

Falkon běžel se smečkou po pachu Sheyly. Karovo zavytí ho také vzbudilo. A on hned pochopil oč tu jde. Přece nenechá svou družku a člena smečky napospas cizím vlkům. Jen několik vlků zůstalo v táboře. A jedna vlčice Espoir Blanc hlídá čerstvě narozenou dceru.

Sheyla zuřivě dorážela na soupeře. On jen couval a marně se snažil vyhýbat ostrým a nemilosrdným tesákům. Najednou se dal na útěk. Z lesa se totiž vynořila Sheylyna smečka s Falkonem v čele. Vrhli se na nepřátele a neměli slitování. Kňučení, vytí, štěkání a klapání čelistí se rozléhalo po mýtině.

Když se Sheyla rozhlédla, mezi rvoucími se vlky spatřila jednoho který nejenž že nebojaval, ale nikdo mu nevěnoval pozornost jako by tam ani nebyl. Ladně proklouzával mezi vlky pryč z bojiště. Sheyla si však byla jistá, že to jeho pach cítila při cestě k jezírku. Na jednou se zastavil. Jeho jedno ucho se natočilo směrem k ní a nakonec se i jeho ohnivě zbarvené oči obrátily. Podivným pohledem si ji měřil. Chtěla se rozeběhnout za ním ale než to udělala narazil do ní cizí vlk. Narozdíl od soupeře náraz ustála. Bojovat s ním bylo zbytečné. Byl mrtví. Všimla si, že kromě několika čerstvích ran měl na boku mnoho hlubokých jizev které ještě nestačily zarůst srstí.

Je dobojováno. Cizí smečka utekla. Sheylininy druzi se také pomalu vraceli do tábora. Ještě jednou se ohlédla na bojiště. Nikdo tam nezůstal, jen v houští na kraji mýtiny jakoby na chvilku zahlédla ohnivě planoucí vlčí oči.

K Sheyle se připojil Falkon. „Je všechno v pořádku Sheylo?" V jeho hlase byly slyšet obavy. „nejsem si jistá. Víš při boji do mě narazil vlk. Byl sice mrtví ale smrtelné rány mu musel zasadit někdo z jeho smečky. Bojím se že k nám přišla Démonova smečka."odtrhla pohled od keře a pomalu se vydala za svou smečkou. Do tábora se nevracela šťastná a s hlavou vztyčenou po vyhraném boji, ale unavená a nejistá. To Falkona děsilo. Sheyla se takto nikdy nechovala. Přiběhl k ní a chtěl něco říct, když v tom se na něj Sheyla prudce otočila. „Víš Falkone, tohle není výhra, ani konec. Tohle je teprve začátek," Řekla. Naposledy se podívala do keře, ve kterém už však nikdo nebyl a odešla. Falkon si vzpomněl, že mu to říkala. O tom proroctví ve snu. Proto při cestě do tábora bystře sledoval okolí a větřil, aby jeho čenich a zrak zaznamenali i malinký náznak nebezpečí.

Končí jim bezstarostný život. A začíná boj o přežití.

Komentáře se budou hodit. Přála bych si aby se tato kniha jednou vydala a potřebuju rady atd od ostatních 💙

Rainy