Zděšeně jsem hleděla na mrtvé tělo vlka. Všude po těle měl kousance a známky po škrábání byly jasně patrné. Ten, kdo to udělal, byl nelítostný. 

Udělalo se mi nevolno. Odskočila jsem od Ramirathovy mrtvoly. Začala jsem se dávit. Vyvrhla jsem obsah svého žaludku, byť jsem jej měla téměř prázdný. Štěstí bylo, že jsme ještě nejedli. 

Daitor jakoby se probral z transu, v němž hleděl na tělo svého soka. Prudce se obrátil a přispěchal ke mně.

„To je dobrý," zamumlala jsem, zatímco mě Daitor podpíral. Uslyšela jsem kroky a štěkot. Smečka přichází. Zřejmě slyšeli mé vytí, které jsem si popravdě ani neuvědomovala. Bylo to instinktivní. 

Byli blízko, dokázala jsem rozeznat jednotlivé hlasy i slova. Zvedla jsem pohled od země a uviděla mezi stromy zákmity srstí. Vzápětí se všichni objevili jen kousek od nás a zděšeně zírali na ten výjev. Ozvalo se sborové zalapání po dechu. 

Přejela jsem smečku pohledem. Byli tu skoro všichni, kromě Missile a Clevera, kteří byli na hlídce, a samozřejmě Alfa a Beta vlčic. Potlačila jsem nutkání skrčit se do klubíčka a zavrčet.

„Co to...?" vydechl Alfa, neschopen sestavit větu.

„Už jsme ho takhle našli," zavrčel Daitor zlobně. I přes nesouhlas v jeho očích jsem se o něj přestala opírat. Přesunul se tak, aby stál přede mnou, připravený mě bránit.

„Ale jak to?" nechápal Beta. 

Zavrtěla jsem hlavou. „Nevíme."

„Ani hlídkaři nic neviděli," doplnil mě Aasan. „A vlastně ani necítili." Přistoupil blíž, chtěl si Ramirathovo tělo očichat. Zhnuseně nakrčil čenich. 

„Ramirath je mrtvý jen chvilku, o tom není pochyb," přitakal Fang, jenž také očichával jeho tělo. „Ale ten, kdo ho zabil, skryl svůj pach."

Dopředu se protlačila Sheyla. „Každopádně víme, že Ramirath byl za hranicemi, když jej zabili. Od chvíle, kdy byl vyhnán, se zde neobjevil."

Chvíli bylo ticho. „Takže to nemohl být nikdo z nás," ozvalo se. 

„Fangu!" vyštěkla Storm.

„Co je?" nechápal vlk. 

Přerušilo je hluboké zavrčení vycházející z Daitorova hrudníku. „Tak dost!" Oba dva utichli a sklopili hlavy. „Pohřbíme ho." 

Upřelo se na něj hned několik překvapených pohledů. „Nesnáším ho pořád. Ale ani tak si nezaslouží, aby tady jeho tělo jen tak leželo. Odevzdáme ho Zeměvlčici." Na nikoho nečekal a začal hrabat. Bez váhání jsem se k němu přidala, následována Storm, Alfou, Betou a ostatními.

Brzičko jsme měli vyhrabanou velkou jámu. Opatrně jsme do ní přesunuli Ramirathovo tělo, snažíc se nevnímat ten puch. Nahrnuli jsme na něj hlínu a zvedli hlavy. Zavyli jsme Vlčím duchům, aby jej doprovodili na jeho poslední cestě. 

Utichli jsme a sklopili hlavy. „Půjdeme do tábora," zavelel Shewel. „A tam promyslíme, co dál."

Všichni bez váhání přikývli a pomalu jsme se vydali do tábora. Držela jsem se úplně na konci skupinky, společně s Daitorem. 

„Tebe napadlo, že by ho zabil někdo z nás?" špitla jsem potichu.

Zavrtěl hlavou. „Ne. Kdyby se vrátil, pak bych ho zabil já. Ale aby se někdo ze smečky vydal za hranice?"

Přikývla jsem. Mě to nenapadlo ani na moment. Byla jsem docela překvapená, když to Fang řekl nahlas. „Jsi rád, že je mrtvý?"

S odpovědí si dal na čas, přemýšlel. „Já vlastně ani nevím. Jsem rád, že už ti nic nemůže udělat. Na druhou stranu jsem naštvaný na toho, kdo to udělal. Měl jsem to udělat já," zamumlal. 

Jen jsem střihla uchem a zbytek cesty jsme šli mlčky. Do tábora jsme dorazili za setmění. Shewel a Arrow okamžitě zamířili za svými družkami. Daitor švihal ocasem sem a tam a nervózně těkal pohledem mezi mnou a čtveřicí psů. 

Strčila jsem do něj čenichem. „Běž. Jsi Třetí vlk a tohle je vážná záležitost." Zamyšleně na mě pohlédl. Vzápětí přikývl a na chvíli přitiskl svůj čenich k mému. Skoro jsem zakňučela, když se odtáhl a odešel.

Skoro. Dokázala jsem se ovládnout. 

Prudce jsme zavrtěla hlavou, abych se zbavila myšlenek. Namísto toho jsem se pomalu vydala ke skupince vlků sedících v kruhu, kde jíme. Missile a Clever se již vrátili a ostatní jim zrovna vyprávěli, co se dělo. Lehla jsem si vedle Storm a poslouchala.

„Takže Ramirath je mrtvý?" zeptala se znova Missile.

„Ano," přikývla jsem. „A byl to dost škaredý pohled."

„Měl rozdrásané břicho a škrábance a kousance snad po celém těle," přitakal Fang.

Storm zahrabala tlapkou do země. „A udělal to jiný vlk. Liška ani pes by tohle nezvládli."

„Storm má pravdu," souhlasil Fang. Šedočerná vlčice na něj překvapeně pohlédla. „Nemohl to být ani kojot. Otisky zubů a tesáků byly jasně vlčí."

Další debatu přerušilo zaštěkání. Všichni se zvedli a běželi k hlavám smečky. Dorazila jsem jako poslední a usadila se.

„Smečko, všichni tady jsou obeznámeni s nálezem mrtvého vlka na našem území," začala Spring. „Mrtvý vlk byl Ramirath. Může se jednat pouze o shodu náhod, ale nesmíme nic podcenit. Vypadá to, že v našem okolí je cizí smečka, přinejmenším alespoň jeden vlk." Smečkou to zašumělo, jak si všichni vyměňovali poznatky. „Hlídky," Alfa zvýšila hlas, aby utišila ostatní, „však nezaznamenaly žádný cizí pach. Nesmíme se nechat rozhodit."

„Proto," navázal na ni po krátké chvilce její druh, „budeme dělat to, co normálně."

„Tím je myšleno, abyste se nesoustředili jen na možné nebezpečí," vysvětlila Sharow. Vrhla krátký pohled na Daitora.

„Smečka musí jíst. Když se při lovu nebudete soustředit na kořist, můžeme o ni přijít. A když se hlídkaři zaměří jenom na pach vlků, mohl by jim utéct pach jiného nebezpečí," zakončil to Beta.

Chviličku bylo ticho, vlci i vlčice přemýšleli nad jejich slovy. Já jsem s nimi ale souhlasila a ostatní zdá se také. 

„A protože se máme chovat normálně, jde se jíst!" štěkl Třetí vlk. To byl signál pro mě. Bez váhání jsem vstala a přiběhla ke kořisti. Chytila jsem jednoho soba a táhla. Daitor, Fang a Aasan se ke mně bez váhání přidali a vzápětí se už uprostřed kruhu, jenž vytvořila shromážděná smečka, váleli dva sobi a jeden zajíc. 

Lehla jsem si vedle Daitora a položila si hlavu na tlapky. Postupně jsem sledovala, jak ostatní přicházejí ke kořisti. Jakmile dojedli lovci, byl už jeden ze sobů pryč. Jeho kůže, ostatně jako kůže druhého soba a zajíce, se nacházela jen kousek od nás. Využije se na vystlání doupat. 

Hlídkaři dojedli a přišla jsem na řadu já. Zbyla polovina soba a onen zajíc. Po krátkém váhání jsem se rozhodla nechat zajíce celého a přistoupila k sobovi. Snědla jsem o trochu víc než obvykle, i tak ale zbyla docela velká část soba. Po příkazu jsem kořist odtáhla zpátky do nory. Popřáli jsme si dobrou noc a rozešli se spát. Aasan namísto toho vyrazil na noční hlídku.

V noře jsem se stočila do klubíčka a cítila, jak se Daitor obmotává kolem mě. Položila jsem si čenich vedle toho jeho a spokojeně zafuněla. Zavřely se mi oči a já po chvíli usnula. 

~

Vylekaně jsem sebou trhla a prudce zvedla hlavu. Srdce mi tlouklo jako splašené. Zavrtěla jsem se a pokusila se vstát. Nešlo to. Daitor nespokojeně zamručel. Znova jsem se zavrtěla a černý vlk pootevřel jedno oko.

Dýchala jsem zrychleně. Vyškrábala jsem se z jeho objetí a vyřítila se z nory. Cítila jsem jeho přítomnost za mnou, ale nedbala jsem na to.

Daitor se neodvážil zavolat, nechtěl nikoho probudit. Věnovala jsem rychlý pohled obloze. Měsíční vlčice nebyla celá, ale v skoro v polovině své cesty. Byla hluboká noc. Sklopila jsem hlavu a věnovala se cestě. Vběhla jsem do lesa.

A pak to přišlo.

Znala jsem ten pocit, prožívala jsem jej často za mnoho uběhlých dní. Ale dnes to bylo silnější. 

Bez váhání jsem zastavila a poklesla na předních tlapkách. Znova jsem vyvrhla obsah svého žaludku. Otřela jsem si tlamu do sněhu a až poté se odvážila podívat se na Daitora.

Téměř jsem ho neviděla, jeho temně černý kožich splýval s nočním lesem. Jen jeho zelené oči se do mě propalovaly pohledem. „Ty jsi předtím nezvracela kvůli Ramirathovi, že?" Z jeho hlasu jsem nepoznala vůbec nic. A z jeho očí, jindy tak sdílných, taktéž.

Teď to přijde, pomyslela jsem si. Teď mě opustí.

Takhle jsem se svému strachu postavit nechtěla. Nemělo však smysl zapírat.  „Ne," hlesla jsem a sklopila pohled. „Daitore, já jsem březí."