,,Co tady děláš?'' Zeptala jsem se roztřeseně. 

,,Copak, máš strach?'' Vysměje se mi a chystá se vejít dovnitř, ale já ji zatarasím cestu. Čekala jsem že ji to naštve, ale ona se místo toho zákeřně usmívala, což mě rozhodilo ještě víc.

Mia byla má nejlepší kamarádka, až do chvíle, která mi změnila život. 

,,Ne, proč bych měla?'' Zeptala jsem se a sebevědomě si založila ruce na prsou. Pravdou však bylo, že jsem strach měla a velký.

,,Přetvařovat se ti moc nejde zlato, ale neměj strach. Nikomu jsem nic neřekla.'' Mrcha. Prolétlo mi okamžitě hlavou. 

,,Co tady doopravdy děláš?'' 

,,Pohřeb.'' Odpoví a sklopí pohled k zemi. Nechápavě na ni hledím. Pohřeb? 

,,Neslyšela jsi o tom?'' Zeptala se. To bylo poprvé za dva roky, co mluvila bez toho aby něco hrála. Mluvila sklíčeně a co bylo nejvíc podivné, upřímně. 

,,Tyler je mrtvej. Zavraždili ho.'' V tu chvíli jsem si už myslela, že se už opravdu zhroutím. Ne.. ne to nemůže být pravda. 

,,Kdo ho zabil?'' 

,,Já... nevím, ale myslím si že....mohla to být Jessica?'' Zeptala se roztřeseně. Takovou jsem ji neznala. Nejvíce mě ale zarazilo, že řekla její jméno. Od té nehody jí nikdo neřekl jménem. 

,,Kdy je pohřeb?'' Zeptala jsem se abych převedla rozhovor jinam. 

,,Zítra ráno.'' 

,,Budu tam.'' Poté jsem za ní bez rozmyslu zavřela dveře a opřela se o ně. Frustrovaně jsem si prohrábla své havraní vlasy a zhluboka dýchala. Tyler je mrtvý. Stále jsem si tuto větu dokola opakovala. Stále jsem tomu nemohla uvěřit.

,,Co se děje?'' Vyvedl mě z mých myšlenek Derek. Cukla jsem sebou. Doufala jsem že odešel. Bohužel to bych nesměla být já, kdybych měla štěstí. 

,,Nic co by tě mělo zajímat.'' Mávnu nad tím ledabyle rukou, ale popravdě jsem nechtěla aby se do toho pletl. Ani on, ani nikdo jiný. 

,,Poznám když lžeš, tak co se děje?'' Naléhal. Oči měl však potemnělé, asi byl naštvaný, že mu lžu, ale o tomhle se prostě nesmí dozvědět. 

,,Myslím, že bys měl jít.'' Řeknu a sklopím pohled k zemi. Stáli jsme tam takhle ještě několik minut, než to Derek vzdal, a s rukama v kapsách odešel. 

Poté co se za ním zavřely vchodové dveře, nahlas jsem si oddechla. Stejně jsem ale měla pocit, že má hrozba z minulosti, ještě není navždy pohřbená a že brzy povstane, aby se mi pomstila. A tahle pomsta se rozhodně neobejde bez obětí a prolité krve. 

---------------------------------------------

Stála jsem před zrcadlem a prohlížela si černé šaty, které mi byli nad koleny. Vlasy jsem si dala do culíku a na nohy si vzala černé lodičky, které jsem naposledy měla při pohřbu mé matky. Jen vzpomínka na ni se mnou otřásla a ještě více rozhodila. 

Ještě jsem si nanesla trochu řasenky, jemný lesk na rty a poté už jsem vyšla ze dveří mého pokoje směr garáž. Z kabelky si vytáhla klíčky, odemkla auto a poté nasedla na sedadlo řidiče. Pár minut jsem se jen dívala před sebe, ale pak jsem se vzpamatovala a rozjela se směr hřbitov. 

Na Tylerův pohřeb přišlo opravdu dost lidí, spoustu z nich jsem ani neznala. Když se všichni měly na odchodu, spatřila jsem u hrobu klečící dívku. V ruce pevně svírala lilii a snažila se ze všech sil potlačit slzy. To se jí ovšem nepodařilo. Hned po pár vteřinách se rozbrečela. Její blonďaté vlasy jí padaly do obličeje a líčení jí všemožně létalo po tváři. Neměla ho sice moc, ale i tak to nevypadalo nejlíp. 

Pomalu jsem k ní přistoupila a jemně se dotkla jejího ramene. Dívka se na mě prudce ohlédla, ale když se na mě podívala, tak se jí rázem ulevilo. Teprve teď jsem jí poznala. Byla to Tylerova sestra Chugs. (čte se Čax). Bylo jí teprve jedenáct let. 

Bylo mi jí líto. Sama jsem dobře věděla jaké to je přijít o člena rodiny. 

Po chvíli se Chugs zvedla a objala mě. Já jí obětí okamžitě obětovala. 

,,Je mi to moc líto.'' Vyslovila jsem upřímně. 

,,I přesto, že jsme se v jednom kuse hádaly jsem ho měla fakt moc ráda.'' Vzlykla. 

,,Já vím.'' Nevěděla jsem jak bych jí ještě jinak řekla, že mě to opravdu mrzí. Přitiskla jsem si ji tedy k sobě ještě blíž. ,,taky mi na Tylerovi záleželo, moc.''

,,Doufám že toho parchanta co ho zabil dopadnou a on bude hnít v cele do konce života!'' Už jsem se chystala něco říct, když v tom jsem něco zahlédla mezi stromy. Byl to Derek se Scottem. Co tu dělají? Oba dva nás pozorovaly s nepředstíraným zájmem. 

,,Zaplatí za to, slibuju.'' Řeknu a jemně se jí vytrhnu ze sevření. ,, o to se postarám.'' 

Chugs po chvíli lehce přikývne, ještě naposledy se podívá na hrob svého bratra, položí tam lilii, kterou celou dobu svírala v dlani a poté pomalými kroky opustí hřbitov. S mírně sklopenou hlavou pozoruji ostatní jak odcházejí a nasedají do svých aut. 

Když jsem na hřbitově zbyla už jen já, otočila jsem svou pozornost zpět k hrobu, ve kterém můj nejlepší přítel. Někdo kdo se uměl pravdě postavit čelem. Někdo kdo pro mě moc znamenal. 

Doufám že se vám tato kapitola líbila. Omlouvám se za zpoždění. Těším se na vás u další kapitoly. Verectis