Neuvědomovala jsem si to, ale pořád  jsem se na něho dívala a nedokázala jsem od něj odtrhnout oči. Když jsi toho všiml pousmát se a vystoupil z auta. Šel ke mě. Já se otočila a radši šla do školy. Nechtěla jsem s ním mluvit, vlastně ani nevím co bych mu řekla. Ahoj, hele nebyl jsi náhodou v tom lese když mě napadla bytost s rudými oči a velkými tesáky? Jo to bylo fakt chytrý. Pomyslela jsem si a vyrazila do třídy.

Po škole jsem se vydala do lesa. Myslela jsem si že ten zhořelý dům nenajdu ale našla jsem ho. Tentokrát jsem šla dovnitř. Byl tam gauč který vypadal jako nový a schody byli opravené. To tady někdo bydlí? Pomyslela jsem si.
Šla jsem po schodech nahoru. Měla jsem u toho divný pocit, jako by mě někdo sledoval. Srdce mi vynechalo jeden úder. Měla jsem strach ale pokračovala jsem dál. Došla jsem do nějakého pokoje. Asi nějakého muže. Byla tady nová postel a skříň. Tady určitě někdo bydlí a ten někdo mě určitě sledoval. Ohlédnu se a spatřím muže. Je to ten samí jako před školou. Chvíli mě pozoroval s rukama založenýma na prsou. 'Kdo jste? ' Zeptala jsem se po chvíli. On se tomu jen zasmál a řekl. 'Kdo jsi ty?' 'Já se ptala první. ' Odsekla jsem. 'Dámi mají přednost. ' Trval na svém. 'A muži si to vybírají kdy se jim to hodí.' 'Vytrvalá to musím uznat.' Už mě to nebavilo, chtěla jsem odejít ale zatarasyl mi cestu. 'Pořád čekám na odpověď.' 'To já taky.' Nakonec to vzdal a řekl. 'Jsem Derek.' Odpověděl a u toho se pousmál. 'Mary.' Chtěla jsem se dát na odchod ale on mě nenechal. 'Co jsi tady dělala? ' Řekl a u toho mu zmizel úsměv z tváře. 'A co ty?' Optala jsem se. 'Já se ptal první a navíc.... tuhle budovu vlastním. ' 'Ty jsi Hale?' Haleovi žili v tomhle domě. Před deseti lety tu vypukl požár a všichni zemřeli. Teda skoro všichni. 'Říkáš to překvapeně. ' 'Nevěděla jsem to, jinak bych se tě neptala..... je mi to líto.' 'Nemusí stalo se to dávno. ' Řekl naprosto chladně a bez citů ale já věděla že to jen předstírá.

Náhle jsem uslyšela zvuk otevirajicích dveří. Někdo tu je. Derek mi gestem naznačil ať jsem zticha a já ho poslechla. Po chvíli ticha se otevřely dveře. Stál před námi kluk. Asi šestnáctiletý.  Byl to Scott McCall a za nim byl Stiles Stilinsky. Znám je ze školy. Chodím s nima na chemii.
Potom uslyším další kroky které vycházejí z obývacího pokoje. Pomalu se s klukama blížíme k tomu zvuku. Z ní to jako trhání masa. Mám strach. Slyším jak mi buší srdce. Když jsme došli do pokoje který připomínal obyvák zvuk utichl. Zdálo se že bylo všechno v pořádku. Teda až do chvíle když sem se ohlédla za sebe. Na zemi leželo bezvládně tělo nějaké dívky. Měla asi kolem devatenácti. Brunetka oblečená do zdravotnického úboru který nosí sestry v nemocnici. 'Dereku musíme co nejdřív zjistit kdo je alfa jinak zemře mnohem víc lidí.' Řekl Scott a u toho jsi vzal z kapsy mobil a někomu volal. 'Komu voláš?' Optal se Derek zatímco já tam jen nevěřícně stála a sledovala je. 'Deatnovi.' Odvětil Scott. Ale Derek mu mobil hned sebral z ruku a hodil s ním o zeď. 'Co to sakra blbneš?' Vyjel na něho Scott. 'Já? To ty chceš volat veterináři že v mém domě se našla mrtvola kterou zabil vlkodlak.' Zařval na něho Derek. Už sem to nevydržela a ujala jsem se slova. 'Můžete mi sakra říct co se to tu děje?' Všichni na mě upřeli zrak. A je to tady Konečně se dočkám pravdy.......