Po pohřbu jsem jela rovnou domů. Celou cestu jsem ale měla pocit, že mě někdo pronásleduje. Koukla jsem se do zpětného zrcátka a zjistila, že hned za mnou jede černé camaro. Derek. Problesklo mi okamžitě hlavou. Blížila jsem se k lesu. Okamžitě jsem zastavila u cedule s nápisem: Beacon Hillská rezervace, po setmění vstup zakázán. 

Elegantně jsem vystoupila z auta a čekala, až Derek zaparkuje. Když se tak stalo, vylezl z auta a zavřel za sebou dveře. 

,,Můžeš mi laskavě říct, proč mě sleduješ?!'' Vyjela jsem po něm naštvaně. Už jsem toho za dnešek zažila dost, nepotřebuje ještě ochranku. 

,,Chtěl jsem se ujistit, že dorazíš domů, živá.'' Promluvil naopak ode mě s klidem a na slovo živá, dal důraz. 

,,Já se o sebe dokážu postarat Dereku!'' Sykla jsem po něm. 

,,Jistě.'' Řekl s výsměchem. A to už jsem vážně vypěnila. Co si o sobě sakra myslí?!

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to tvoje chování znamená?! Možná, že nejsem vlkodlak, ale i tak nejsem úplně bezmocná a ty se chováš, jako bych měla na zádech terč pokaždé, když vyjdu z domu! Proč to vlastně všechno děláš?! Proč se o mě staráš?!'' 

,,Protože mi na tobě záleží!'' Tímhle mě doslova uzemnil. Vážně to teď řekl? 

,,Od první chvíle, kdy jsem tě poprvé spatřil jsem v tobě viděl něco, co v někom jiném nikdy předtím. Záleží mi na tobě a nechci aby se ti něco stalo. Jenže je to s tebou strašně složité. Vím, že máš spoustu tajemství a nechceš aby je někdo odhalil, ale mě můžeš věřit. Opravdu mi na tobě záleží Mary Jane.'' Zůstala jsem stát naprosto bez hnutí a bez dechu. To bylo poprvé, co řekl celé mé jméno. 

Po chvíli jsem se odhodlala přistoupit k němu o pár kroků blíž. Derek ostražitě sledoval každý můj pohyb. Nakonec jsem stále jen pár centimetrů od něj. Pomalu jsem k němu natáhla ruku a položila ji na jeho tvář, jež pokrývalo jemné strniště. Stoupla jsem si na špičky, protože byl skoro o hlavu vyšší než já a lehce se k němu naklonila. Jemně jsem se svými rty otřela o ty jeho. Nevím jestli se to dalo nazývat polibek, ale hlavní bylo, že jsem v sobě konečně nalezla odvahu, udělat co cítím. 

Trochu jsem se od něj odtáhla a pohlédla mu do jeho potemnělých očí a čekala na jeho reakci. Chvíli jsem tam jen tak stáli a dívaly se tomu druhému do očí. Nakonec to napětí přerušil Derek, který se ke sklonil a políbil mě. Nejdřív jsem stála jako přikovaná, ale nakonec jsem mu polibek oplatila. 

Nevím jak dlouho jsme tam takhle stáli a líbaly se, ale zdálo se mi to jako věčnost. 

Tuhle krásnou chvíli ale přerušil můj mobil, který mi v kapse začal vyzvánět. Lehce jsem se Derekovi vytrhla ze sevření a hovor přijmula. 

,,Halo?'' Řekla jsem do telefonu a čekala na reakci volajícího. 

,,Mary musíme se s ostatními někde sejít. Stiles prý něco zjistil a prý je to důležité.'' Byl to Scott. 

,,Dobře, tak za dvacet minut u Dereka.''

,,Budeme tam.'' Řekl a hned na to zavěsil. 

Můj pohled potom sklouzl na Dereka, který si podle jeho výrazu kladl stejnou otázku jako já. Co může být tak důležitého?

-----------------------------------------------------------

,,Prohlížel jsem bezpečností kamery okolo tvého domu, školy, hřbitova a veteriny a objevil jsem tohle.'' Dopověděl Stiles a ukázal mi obrazovku na svém laptopu. Chvíli jsem na ni jsem nechápavě civěla. Na kameře jsem byla já, jak odcházím ze hřbitova. Bylo to pár dnů potom co zemřela má matka. Chodila jsem každý večer k jejímu hrobu z kyticí květin a vždy se jí vyplakala na náhrobku. 

,,Nerozumím.'' Zavrtím nechápavě hlavou. 

,,Podívej se pořádně.'' Řekne Scott. Koukla jsem se tedy ještě jednou. Po několika uplynulých vteřinách jsem to už chtěla vzdát. Pak jsem si ale všimla nějaké černé šmouhy za keřem, který byl necelých pět metrů ode mě. Byla to postava. Krčila se za křovím a zdálo se, že se dívala na mě. Neviděla jsem jí do tváře, ale soudě podle postavy to byl muž. 

Chtěla jsem se Stilese zeptat co to znamená, ale zarazila jsem se. V tu chvíli mi to došlo. Krev mi ztuhla v žilách a tep se mi zrychlil natolik, že jsem si myslela, že vybouchnu. 

,,Vy myslíte, že mě někdo sleduje?'' Zeptala jsem se udiveně. 

,,My si to nemyslíme, my to víme.'' Opravil mě Stiles. 

,,Není to jediný snímek na kterém jsme ho našly.'' Dodal Scott. Zůstala jsem zaraženě stát bez jakéhokoli pohybu. Podívala jsem se na Dereka, který byl stejně překvapený jako já. 

,,Ne to je hloupost a vůbec jak si dostal přístup k těm kamerám?'' Změním rychle téma a svou pozornost obrátím zpět na Stilese.

,,Jsem syn šerifa. Dostat se k bezpečnostním kamerám, je pro mě hračka.'' Pokrčí nad tím rameny, načež já zakoulím očima. 

,,Takže vy my tu teď tvrdíte že mě sleduje nějakej psychotickej stalker? A vůbec... proč si se naboural do bezpečnostních kamer?'' Rozhodím nechápavě rukama. 

,,Chtěli jsme zjistit, jestli kamery nezaznamenaly Tylerova vraha.'' Odpoví Stiles. Nechápavě nakrčím obočí. Jak mohly vědět o Tylerovi? Svůj pohled nasměruju k Derekovi, který okamžitě sklopí pohled k zemi, aby se mi nemohl podívat do očí. Jasně, jak jinak. 

,,Máš nějakou představu, kdo by to mohl být, nebo co po tobě chce?'' Zeptal se Scott, aby přerušil to trapné ticho. 

,,Ne.'' 

,,Možná to má něco společného s tím co jsi.'' Řekne zamyšleně Stiles. ,,mimochodem, co vlastně jsi?'' 

Nahlas si povzdechnu a tím na sebe upoutám veškerou pozornost. Převážně tu Derekovu. 

,,Podle knihy, co mi dal Deaton jsem geticas. Což jsou něco jako ochránci. Chrání nadpřirozené, ale taky obyčejné lidi.''

,,Ale Kate přece řekla, že si spirit.'' Vložil se do toho Stiles. 

,,Podle té knihy je to váze přeměny. Jsou celkem tři fáze. První je přeměna v cosi, čemu se říká catulus. Druhá fáze je spirit a třetí je tetování na ruce. Všechny tyhle fáze trvaly pouze pár hodin nebo dnů. Podle Deatona jsem všechny fáze dokončila. Takže se ze mě stala pravá geticas.''

Dopovím a čekám až ostatní zpracují všechny informace. 

,,Dobře, ale jak se ti to vlastně stalo. Musí tě kousnout alfa?'' Zeptal se Scott.

,,Ne. Geticas se nestaneš. Geticas se narodíš.'' 

,,Já to nechápu, takže tvý rodiče byli geticas?'' Touhle otázkou mě Stiles dorazil. Nevěděla jsem co odpovědět. Nevěděla jsem co dělat. Od té doby co jsem zjistila, že jsem adoptovaná je to ještě těší. 

Jen já jsem znala pravdu. Problém byl, že jsem ji neznala celou. Znala jsem jen část pravdy. Ano věděla jsem, že jsem adoptovaná, ale netušila jsem, kdo nebo co, jsou mí praví rodiče a kvůli tomu jsem měla v hlavě několik otázek. Viděla jsem je někdy? Chci je vůbec poznat? Jak jsem se ocitla u mé adoptivní matky a otce? Proč mi neřekli, že jsem adoptovaná? 

Jedno vím ale jistě. Jestli chci na tyto otázky odpovědi, sama to nezvládnu. Budu potřebovat pomoc. I když se ještě ani pořádně neznáme, vím že jim mohu důvěřovat. A proto jsem se rozhodla jít z pravdou ven.

,,Pravdou je..... že jsem adoptovaná.''

Omlouvám se za zpoždění, ale upřímně nevěděla jsem jak mám pokračovat. Ale našla jsem inspiraci a přinutila se dopsat další kapitolu. Byla bych moc ráda za váš názor a pokusím se, aby další kapitola vyšla co nejdřív. 

Jinak, co si myslíte o Derekovi a Mary?

Kdo se asi skrývá pod maskou stalkera?

Budu se na vás těšit u další kapitoly. Verectis. :-)