Jsem u své skříňky se Scottem a Stilesem. Od rána ze mě nespustily oči. Neustále mě hlídají a musím přiznat, že už mi to začíná lézt na nervy. Scott je se mnou proto, že se ujišťuje že jsem v pořádku, čehož jsi vážím. Jenže Stiles mě v jednom kuse zasypává otázkami typu: Co jsi vlastně zač? Jak to že jsi to co jsi? Jsi nebezpečná? Můžeš zabít? A mnoho dalších. 

,,Co je mezi tebou a Derekem?'' Šokovaně jsem se otočila na Stilese. Tahle otázka mě vážně odrovnala. 

,,Jak to myslíš?'' Snažila jsem se hrát hloupou, ale musím se přiznat že mi to vůbec nešlo. Stiles se na mě ušklíbl.

,,Nic.'' Vypadlo ze mě po chvíli. Bylo zcela jasné že mě oba kluci prokoukli. Vlastně já sama jsem tomu nevěřila. 

,,Můžeme se radši soustředit na Lydii.'' Snažím se převést téma jinam. Lydii totiž, jak jsem se od kluků dozvěděla pokousala alfa, Derekův strýc Peter. Byla v nemocnici a když za ní přišli zkontrolovat jestli se hojí, zjistili že se nehojí, ale ani neumírá. Derek mi řekl že tě kousnutí buď promění nebo zabije. Jenže u ní se neobjevilo ani jedno. Jako by byla imuní. 

Také jsem se doslechla že Lydia včera utekla z nemocnice. Prý najednou začala křičet a pak zmizela. Nikdo neví co s ní je. Policie po ní pátrá, ale stejně tak Argentovy. 

,,Snědla játra?'' Vykulila jsem na oba oči. Scott nejistě přikývl. 

,,No a co? Je to nejvýživnější část těla.'' Vložil se do toho Stiles.

,,Nikdy jsem játra nejedl.'' Opáčil Scott. 

,,Já taky ne.'' Přitakala jsem. Sedím s klukama na lavičkách před školou a snažíme se najít způsob jak Lydii najít. U toho mě také zasvětily u všeho co se dělo po dobu, kdy jsem byla mimo. Byla jsem sice mimo jen pár dnů, ale těch informací bylo jako za celý školní rok. Snažila jsem se je všechny vstřebat, ale můj mozek to nezvládal. 

Najednou mě začala strašně bolet hlava. Dělali se mi mžiky před očima. Vše bylo rozmazané. Slyšela jsem jak na mě někdo mluví, ale já nedokázala rozpoznat kdo ani co říká. Byla jsem úplně mimo. 

Naštěstí to po asi pěti minutách přestalo. Zase jsem viděla normálně. Byla jsem při smyslech. 

Vzhlédla jsem ke klukům, kteří se na mě zaraženě dívaly. Jako kdybych snad patřila do nějaké cvokárny. 

,,Co je?!'' Vyjela jsem po nich.

,,Tak se koukni.'' Řekl s vykulenými oči Stiles. Zamračila jsem se. Jejich pohled směřoval k mojí pravé ruce. Když jsem se na ní podívala, naskytl se mi pohled na tetování které mi ji zdobilo. (média)

,,Co to je?'' Zeptala jsem se roztřeseně. Měla jsem strach. Tohle všechno je pro mě stále nové a já si na to ještě ani pořádně nezvykla. Vždyť ještě asi před měsícem jsem byla normální holka, co měla spoustu přátel, rodinu, domov...... a teď? Všichni mí přátelé se mi vyhýbají, jako bych byla cizí. Má jediná rodina je mrtvá.  Zjistila jsem že jsem adoptovaná a ke všemu nějaká nadpřirozená bytost. Vlastně ani nevím kdo jsem, nebo co jsem.

,,Měla by jsi s tím zajet k Deatonovi.'' Řekne Scott. otevřela jsem pusu a chtěla protestovat, ale nakonec jsem ze sebe nevydala ani hlásku. Jako by ze mě všechna slova vyprchala. Snažila jsem se přinutit, něco říct ale nešlo to. Po chvíli snažení jsem svá ústa opět zavřela a přikývla. 

Celou cestu na veterinu jsem přemýšlela. Už ani vlastně nevím co jsem zač. Život se mi převrátil vzhůru nohama. Snažím se se vším co se stalo vypořádat, ale je to obtížné. Musím se s tím smířit. Přijmout tenhle můj nový život. I když je plný strachu, bezmoci, intrik a lží. Já se s tím nějak vypořádám. Musím si věřit a dokázat ostatním i sobě samé že jsem neohrožená a sečtělá dívka, která bojuje, aby dosáhla svého cíle. 

Omlouvám se. Tahle kapitola je trochu kratší a nudná, ale příště to bude jinak. :-)

PS: Omlouvám se za chyby.