,, Mary, jdi spát! " křičela na mne matka a já si jen odfrkla.

,, No jo pořád." zamumlala jsem a přesunula se do pokoje. Hlavou napřed jsem padla na postel a zuřivě oddechovala.

Jestli dnes zaslechnu vlky... tak se zblázním! Toto místo má tolik inspirací, že bych mohla skončit tím, že spáchám sebevraždu.

I kvůli mému oddechování jsme náležitě usnula. A znovu ten sen...

Procházím se v lese a za mnou slyším hlasy, křupání větviček nebo kosti. V tom  přede mnou zazářily žluté pomstychtivé oči, připomínajíc vraha. Ale ne! Vlk!

Začnu rychle utíkat, když v tom spadnu a jeho čelistí požívají mé nebranicí tělo...

Probudila jsme se celá zpocená. Hodiny ubíjely půlnoc. Dnes byl úplněk.  Den, co by neměl nikdy být..
Snažila jsem se usnout ale marně hodiny zrovna odbíjely jednu ráno a já už to nevydržela, Oblékla jsem si něco teplého na sebe a šla se projít do lesa abych si vyčistila hlavu.

Za chvíli jsem byla oblečená a přede mnou stál obrovský temný les. Chvíli jsem ještě zvažovala jestli je to dobrý nápad a nakonec jsem se rozhodla. Půjdu tam.  Udělala  jsem pár kroků a než jsem se nadála ocitla jsem se uprostřed lesa. Jediné co jsem slyšela bylo houkání sovy a vlčí vytí. Počkat vlčí vytí! To ne!