Pomalu jsem otevírala oči. Hlava mě bolela jako kostelní hodiny odbíjejíc poledne. Břicho bolelo jako tisíce třípků. 

Až po chvíli mi došlo, že jsem asi na veterinární klinice. Co tady dělám?!

Začalo se mi všechno vybavovat. Dostala jsem strach a v hlavě jsem měla tolik otázek. Co jsem zač?! Jak jsem se sem dostala?! 

,,Probrala se.'' Uslyšela jsem říkat postaršího člověka. Vzhlédnu k němu. Díval se na mě starostlivým pohledem. 

,,Kdo jste?! Doktor?!'' 

,,Veterinář.'' Odpověděl s klidem a pomalu jsi mě koutkem oka prohlížel. Já na něj vykulila oči. Když jsi toho všimne tak se na mě usměje. Já mu ho ale neoplatím. 

,,Mary.'' Ozvala se za mnou. Ten hlas bych poznala kdekoliv. Derek. Přišel k lůžku, na kterém jsem ležela a díval se mi do očí. Po chvíli ke mě natáhl ruku a jemně s ní přejížděl po mé tváři. Tohle mi chybělo. 

,,Jsi v pořádku?'' Zeptal se opatrně. 

,,Jo, budu v pohodě.'' Odpovím tiše. Sundám jeho ruku z mé tváře a pomalu jsem se přibližovala k jeho ruce tou svou. Zbývalo jen pár milimetrů. A pak jsem se ho dotkla. Jeho ruku jsem si dala do té mé a vzhlédla k němu. Díval se na mě trochu překvapeně, ale víc šťastně. Úsměv jsem mu hned opětovala. Měl by se usmívat častěji. 

Nevěděla jsem, kde se ve mě najednou vzala ta odvaha, ale víc mě zajímalo proč jsem to udělala. Cítím k Derekovi něco?

,,Máš jen pár modřin, ale žádná vážná zranění nemáš. Ale neměla by jsi se teď moc přepínat.'' Promluvil znovu muž za Derekem. Já si ho nedůvěřivě prohlížela. Když jsi toho Derek všiml řekl: 

,,Tohle je Alan Deaton. Zachránil ti život.''

,,Co je to spirit?'' Zeptala jsem se z ničeho nic toho 'veterináře'. On se na mě s překvapením podíval. Nejspíš nečekal že se ho zeptám právě na tohle. A kdo by taky čekal. 

,,Je to bytost s mocí ovládat nějaké zvíře. Jsou to něco jako nymfy, ale na rozdíl on nich jsou nebezpečné. Když nedokáží ovládat své schopnosti, tak za úplňku můžou zabít několik nevinných životů. Když to ovládají, mohou pomáhat v boji proti lovcům. Jsou alergičtí na oměj vlčí mor, při jakémkoli styku s ním upadnou do bezvědomí. Je to asi jejich jediná slabina.'' Odpoví a zvláštně jsi mě zase začne prohlížet. Začínalo mi to být nepříjemné. 

,,Proč se na to ptáš?'' Zeptal se po chvíli a dál mě upřeně pozoroval. 

,,Ta žena řekla že jsem spirit.'' Odpověděla jsem opatrně. 

,,Jaká?''

Nadechovala jsem se k odpovědi, ale Derek byl rychlejší. 

,,Kate Argentová.'' 

,,Kdy jsi se poprvé proměnila?'' Ptal se dál. 

,,Potom co má matka zemřela. Utíkala jsem do lesa. Byl tam alfa. V tu chvíli jsem se přeměnila.'' 

,,Co tu proměnu způsobilo?'' Zeptal se pro změnu Derek. 

Než jsem stačila odpovědět, vběhl do místnosti Stiles a Scott. 

,,Jak jí je?'' Zeptal se Scott. 

,,Už je v pořádku.'' Odpověděl jim Deaton a oba kluci si viditelně oddechli. 

,,Nemáte být náhodou ve škole?'' Zeptá se jich Deaton. 

,,Jo, ale když už je Mary vzhůru a v pořádku mohla by jít s námi. Navíc můj táta s ní chce probrat zákonného zástupce.'' Odpověděl zadýchaně Stiles. Vypadal u toho legračně, ale mě moc do smíchu nebylo. 

,,Jak to myslíš?'' Zeptám se nechápavě, čímž na sebe převedu veškerou pozornost. 

,,No ještě ti není osmnáct, takže potřebuješ zákonného zástupce.'' Řekne na objasnění Scott. Já lehce přikývnu na důkaz že chápu a pokusím se pomalu si sednout. Když jsi toho Derek všiml tak mi pomohl a já se na něj vděčně podívala. 

,,No co se týče tvého zdraví, tak si myslím že by jsi dnes do školy mohla, ale myslím že by jsi pro dnešek měla vynechat tělocvik.'' Promluví Deaton. Přikývnu a pomalu vstanu z lůžka. Derek mi chtěl opět pomoc, ale já mu gestem naznačila, že to zvládnu sama. Na chvíli jsem se trochu zakymácela, ale ustála jsem to. Hlava už mě tolik nebolela a břicho už vůbec ne. Spíš jsem byla dehydrovaná. 

,,Jak dlouho jsem byla mimo?'' 

,,Tři dny. Ve škole jsme tě omluvily že ti není dobře.'' Odpověděl Scott a podal mi flašku s vodou, která ležela na stole. 

,,Děkuju.'' Řeknu a převezmu si ji o něj. Vypila jsem asi přes půl litru vody a hned mi bylo zase o něco líp. 

,,Tak pojď, zavezeme tě do školy.'' Řekne Stiles. Přikývnu a převezmu si od něj svůj batoh. Naposledy se kouknu na Dereka a pak s klukama vyjdeme z místnosti, rovnou ke Stilesově jeepu. 

Tak další kapitola je tady. Omlouvám se že to tak trvalo. Pokusím se další vydat co nejdřív. Těším se na vás u další kapitoly společně s mojí kamarádkou  Emotional _Blackmail.