A je to tady, konečně se dočkám pravdy.................... Scott se nadechoval pro odpověď ale než však stačil něco říct uslyšely jsme za sebou vrčení. Rychle jsme se ohlédly, nemohla jsem uvěřit tomu co jsem spatřila. 

Bylo to stvoření z nejhorších nočních můr. Vypadalo trochu jako vlk, ale bylo větší, hrozivější a děsivější. Vypadal jako......... vlkodlak. Rychle jsem začala couvat ke dveřím. Vlkodlak si toho však všiml a rozběhl se ke mě. Derek se Scottem se však na něho vrhli. Rychle odrazily jeho útok. Poté na mě pohlédly. Viděla jsem Jejich oči, jak změnily barvu, jejich drápy, místo nehtů, jejich obličej. Zacpala jsem si ústa dlaní abych nevykřikla. Vlkodlak, kterého před chvílí odstrčily se probral a začal si mě měřit pohledem. Scott a Derek na něho zavrčely. Na to už hrozivý vlkodlak nereagoval a utekl z domu pryč, do lesa. Scott i Derek se pomalu vracely do lidské podoby. Rychle jsem od nich ustupovala až jsem se nakonec otočila a utíkala pryč. 'Počkej!!' Křičely na mě. Ale já je nevnímala, soustředila jsem se pouze na to, abych byla od toho místa co nejdál. Utíkala jsem lesem asi pět minut, než mě něčí silná ruka srazila k zemi. 'Nech mě ti to vysvětlit.' Řekl Derek. Nevydržela jsem to a upustila jsem slzu. Derek si toho všiml a chtěl ji setřít z tváře, já se však ucukla. 'Neublížím ti.' Řekl. Byla na něm vidět starost, upřímnost a trochu strach. Přesto jsem mu ale nevěřila. Náhle ode mě odstoupil a postavil se na nohy. Chvíli váhal ale nakonec mi podal ruku. Já ji však odmítla a stoupla si sama. Jakmile jsem stála na nohou, odstoupila jsem od něj aspoň o pět metrů. On se však ke mě přiblížil a jemně se dotknul mé ruky. Dívaly jsme se vzájemně do očí. Já se však po chvíli vzpamatovala a rychle od něj odstoupila. 'Neublížím ti.' Zopakoval. 'Já ti nevěřím.' Odpověděla jsem a zase mi ukápla slza. 'Jak si získám tvoji důvěru?' Zeptal se. Já na něho jen nevěřícně koukala. Nakonec jsem odpověděla: 'Pro začátek mě nech odejít.' Řekla jsem a doufala že mi vyhoví. On nečekaně přikývl. Chtěla jsem odejít ale jeho ruka mi v tom zabránila. 'Doprovodím tě domů.' 'Ne..... ne já..... chci jít sama.' Koktavě jsem odpověděla a šla rychlím krokem domů. 

Když jsem přišla domů, šla jsem se vysprchovat. Potřebovala jsem ze sebe smýt všechen ten stres, strach a slabost. A po půl hodinové sprše se to povedlo. Potom jsem si vyčistila zuby, odlíčila se a lehla si do postele. Kdykoli jsem však chtěla zavřít oči, vzpomněla jsem si na vlkodlaky, mrtvou dívku nebo na Dereka. Nakonec mě ale únava přemohla a já usnula. 

Probudila jsem se v 09:30 ráno. Pak už jsem nemohla usnout a tak jsem vstala. Jelikož byla sobota, tak jsem si dala dlouhou ranní sprchu a pak udělala snídani. Na snídani jsem si udělala palačinky. Když jsem je snědla, začala jsem se nudit. Nevěděla jsem co mám dělat. Nakonec jsem se rozhodla že si budu dělat věci do školy. 

Byl večer. Doma dneska byla celkem nuda. Kromě učení a čtení knih jsem nic nedělala. Aspoň jsem měla čas přemýšlet. Nakonec jsem dospěla k názoru, že bude nejlepší si se všem promluvit s Derekem. Rychle jsem si na sebe vzala bundu a chtěla vyrazit ven. Otevřela jsem dveře od domu a leknutím jsem nadskočila. Přede mnou stál Derek. 'Ahoj.' Pozdravil mě a na tváři se mu objevila nepatrná známka úsměvu. 'Čau.' Oplatila jsem  mu pozdrav. 'Co tu děláš?' Zeptala jsem se tiše. 'Chtěl jsem vidět že jsi v pořádku.' Řekl též tiše. 'Vlastně jsem si chtěla o tom co se stalo s tebou promluvit.' 'Odpovím na jakékoli otázky.' Řekl okamžitě co jsem dokončila větu. 'Chceš jít dál?' Zeptala jsem se po chvíli ticha. Derek mě zaraženě pozoroval. 'Rád.' Řekl nakonec. Odstoupila jsem od dveří aby mohl vejít a pak jsem za námi zavřela.

Tak jsem se dokopala k další kapitole. Snad se bude líbit. Verectis.