Napsala jsem Stilesovi se Scottem, že mají přijít ke mě domů. V té zprávě to ovšem vyznělo mnohem naléhavěji. Netrvalo to ani patnáct minut a už jsme s Derekem slyšeli klepání na dveře. Než přijeli panovalo mezi námi úzkostné napětí. To bylo snad poprvé, kdy jsem ho připravila o veškerá slova. Jeho oči však prozrazovali, že má spoustu otázek a já mu je byla na všechny ať byli sebevíc nepříjemné, připravená dát upřímnou odpověď. Ale chtěla jsem to říct všem najednou. 

,,Co se děje Mary? Přišli jste s Derekem na něco, co nám může pomoct k odhalení vraha?" 

,,Netřeba. Vím kdo je vrah." Odpověděla jsem Scottovi. Oba kluci na mě vrhli nechápavé pohledy.

,,Myslím, že by jste se měli posadit.'' I když to z počátku znělo jako prosba, nakonec to vyznělo v příkaz. Derek a kluci se kupodivu beze slova posadili na pohovku v obývacím pokoji. Já si sedla naproti nich do křesla. Chtěla jsem pozorovat jejich reakce v obličeji, které se postupně měnili rychle jako blikající žárovky. 

Chtěla jsem se pustit do vysvětlování, i když jsem si byla vědoma do čeho je hodlám zatáhnout. Teď už ale nebylo cesty zpět. Rozhodla jsem se jít z pravdou ven a i když mi z toho běhá mráz po zádech, cítím i velikou úlevu, jako by ze mě opadla zátěž a já mohla konečně po dvou letech začít dýchat.

Zhluboka jsem se nadechla a posléze vydechla. Byl to pokus o zklidnění mého tepu. Nevyšel.

,,Před dvěma lety jsme se s přáteli rozhodli uspořádat párty ve srubu jedné naší kamarádky. Bylo nás tam celkem šest. Já a moji nejbližší kamarádi: Mia, Jay, Tyler, Miles a ...." Hlas se mi zadrhl v hrdle a nedařilo se mi ho opět zprovoznit. Derek mě se zájmem pozorovat. Z jeho očí jsem vyčetla, že mi chtěl pomoct, ale nemohl. Na tohle jsem byla sama. 

Bylo těžké vyslovovat její jméno před někým, kdo toho tajemství nebyl součástí. Té noci jsme museli všichni odpřisáhnout, že o ní už nikdy nebudeme mluvit, nikdy nevyslovíme její jméno, vymažeme jí z našeho života, jako by nikdy nebyla jeho součástí.

,, A Jessica." Podařilo se mi konečně říct její jméno. Ano, Jessica Hopkins. Byla něco jako vůdce naší party. Držela nás pohromadě. Takhle to vždy říkala. Nikdy jsme jí ohledně toho nebraly příliš vážně, ovšem měla pravdu. Od její smrti naše pouto přestalo existovat. Ve škole jsme se spolu nebavili, na ulici jsme se nezdravili a rozhodně jsme přestali plánovat jakákoli společná setkání.

,,Tehdy jsme se všichni strašně opili, hlavně Jessica a Tyler. Ona.. Jess už měla na Tylera nějaký čas spadeno a tohle jí přišlo jako dobrá příležitost k tomu, aby se sblížili. Ale Tyler o ni nejevil sebemenší zájem a to ji dost pobouřilo. Od mala byla zvyklá, že vždy dostane to, co chce. Už předtím jsme jí ostatní  říkali ať se na to vykašle. Mie té noci už rupli nervi a přede všemi na ní zakřičela: ,,Přestaň se ztrapňovat Jess, všichni tady ví, že si Tylerovi úplně volná, už by ti to po těch desítkách odmítnutí mohlo taky dojít." Všichni jsme se jí smáli a já nebyla výjimkou. Teď když se na to koukám zpětně, cítím se příšerně." Poslední větu jsem zašeptala spíše pro sebe. Stejně ji ale slyšeli. Scott s Derekem určitě. Cítila jsem jak mi po tváři stéká slza. Musela jsem pokračovat a ihned jsem ji setřela a lehce se otřepala. Možná hanbou,  avšak z velké části určitě strachem z toho, co následovalo poté.

,,Jess se rozzlobila a hrozila, že nám všem dá lekci, jestli se jí ihned neomluvíme. To nás pobavilo ještě víc a tak následoval ještě bouřlivější záchvat smíchu. Načež Jessica opustila místnost ve které jsme se nacházeli a nezapomněla za sebou teatrálně prásknout dveřmi. Všichni jsme se bavili dál i bez ní. Celý zbytek večera jsme měli za to, že odešla domů, ale nikdo se to neobtěžoval zjistit. Kolem třetí ráno jsem se probudila s tím, že mám hlad, tak jsem si šla dát něco k jídlu. Tiše abych nevzbudila ostatní jsem se chtěla vyplížit do kuchyně, než jsem však stačila sejít schody, zakřičela jsem tak nahlas a vysokým tónem, že mě musel slyšet celý les, který nás kolem dokola obklopoval. Naskytl se mi totiž pohled na Jess jak leží rozvalená na čtyřech posledních schodech a z temene hlavy jí vytékají prameny krve. Oči měla otevřené a dívala se směrem ke mě. Ale nehýbala se. Nevydala ani hlásku. Nemohla. Byla mrtvá." Hlasitě jsem polkla. Ten obraz budu mít v paměti do konce života. 

Ucítila jsem jak mě někdo bere za ruku a otírá mi slzy, které se postupem mého vyprávění drali na povrch. Po chvíli úpěnlivého mlčení jsem se opět setkala s Derekovým pohledem. Čekal jsem znechucení, odpor a zášť, ale v jeho obličeji byla pouze starost, pochopení a soucit. Měla jsem chuť vrhnout se mu kolem krku a taky jsem to udělala. Na chvíli jsem cítila jak se mu napnuli svali ale posléze je zase uvolnil a přivinul si mě k sobě ještě blíž. Pár minut jsme zůstali v téhle nehybné pozici, než nás vyrušilo Stilesovo hrané odkašlání a mě došlo, že nejsme v místnosti sami. Rozpačitě jsem se od Dereka odtáhla a zastrčila si neposedný pramen vlasů za ucho. 

,,Co se stalo pak?" Zeptal se nedočkavě šerifův syn. Sklopila jsem pohled k zemi.

,,Zpanikařili jsme." Můj hlas se viditelně ztišil. Všichni mě napjatě sledovali. Jen jsem si rezignovaně povzdechla.

,,S Tylerem jsme to chtěli zavolat na policii, ale než Tyler stačil vytočit číslo, Mia mu ten telefon rozbila o zem."

,,Zešílel jsi snad?! Uvědomuješ si vůbec, jaký by to na nás mělo dopad?! Přišli bychom o všechno! Naši rodiče by nás zavrhli, lidé by přecházeli ulice, aby se nám vyhnuli. Táhlo by se to s námi už do konce našich životů! Tohle vážně všichni chcete?!" 

,,A co chceš dělat Mio?! Hm?" Zakřičel na ni Tyler.

,,Co asi? Jsme tady sami. Nikdo neví kde se právě nacházíme a jsme uprostřed lesa. To je naše šance." 

,,Zbláznila ses?!" Vyjekl Jay.

,,Tohle není správný." Přidal se na jeho stranu Tyler. 

,,Souhlasím, ale taky není správné zničit si životy kvůli jedné malé nehodě." 

,,Malé?! Panebože Mio, vždyť je mrtvá! Svým způsobem jsme ji zabili!"

,,Byla to nehoda." Hájil ji Miles.

,,Ty si na její straně?" Zašeptala jsem nevěřícně. Bylo to poprvé jsem ze sebe vydala nějaký zvuk. Poté, co jsem zakřičela tak, že jsem všechny probudila jsem se nehnula z místa. Sedla jsem si na kraj prvního schodu ze shora, objímala si rukama kolena a lehce se nakláněla dopředu a dozadu už několik minut.

,,Mají  pravdu MJ." Přistoupil ke mě Jay a objal mě. 

,,To vláčení bahnem které by následovala za to nestojí."  Jen jsem na něj dál zkoprněle zírala. Zrovna od něj bych něco takového nečekala. Vždy jsem měla za to, že on je z nás ta nejčistčí duše. Očividně jsem se spletla.

,,Je přehlasováno. Tři ku dvěma. O tomhle se nikdo nedozví. Nebyli jsme tady. Nikdo Jessicu od páteční výuky neviděl. Jasné?" Zeptala se ostře Mia. Miles a Jay němě přikývli, Tyler na ni vrhl znechucený výraz a já jen dál tupě zírala na Jessicino mrvé tělo.

,,Společně jsme se všichni vystřídali u kopání hrobu. Jáma pro dospělou osobu by zabrala více času. Zabalili jsme ji do staré deky, co Mia našla na půdě a mlčky ji hodili do připraveného hrobu. Nekonala se žádné smuteční řeč, žádné dojemné vzpomínání nad její osobou. Jen jsme se na sebe mlčky podívali a pak se každý vydal vlastní cestou k sobě domů. Se sklopenými hlavami ve svých vlastních myšlenkách jsme přemýšleli o tom jak to bude dál. Od té chvíle se vše změnilo. Mia a Jay se odstěhovali z města. Miles přešel na soukromou školu a ani Tylera jsem skoro nepotkávala.

Dalo by se říct, že jsem od toho večera na půl mrtvá. Od té doby jsem čekala na den, kdy někdo přijde na naše tajemství a zabije ve mě i ten zbytek života, co ve mě zbyl a právě ten člověk se teď snaží dostat všechny, co s tím měli něco společného. Tyler je mrtví a pokud se mi jeho vraha do dnešního večera nepodaří zastavit, tak zemře i Jay. Krev poteče proudem a mi jsme jediní, kdo to můžou zastavit." Doufám.

Hurá! Více jak po roce další kapitola. Omlouvám se za tu obrovskou pauzu. Vůbec jsem si neuvědomila, že od poslední kapitoly uběhl už rok. Tak jsem se do toho dnes večer opřela a tadá! Další kapitola je na světě. Doufám, že se Vám líbila. Pokusím se další napsat dříve než za rok. :-)

S pozdravem Verectis