,, Protože tě to nemusí zajímat!" vyjela jsem po něm úplně bez důvodu. Derek se ke mně snažil přiblížit, avšak já jsem se vždycky odtáhla. Nechtěla jsem, aby věděl, kdo doopravdy jsem. Možná jsem alfa, možná že jsem krvavá Mary... já fakt nevím!
Po chvilce nudného mlčení jsme si podívali do očí. Derek se začal ke mně pomalu naklánět. Byli jsme od sebe pár centimetrů. Stačil jen kousek, abychom se políbili, jako v Twilight Sága.
Odvrátila jsem pohled. S omluvou jsem ho trochu odstrčila a utekla domů. Slyšela jsem jak Derek na mě volá. Nereagovala jsem. Já vím, zbabělí, ale já se ještě nikdy nelíbala. Nevadilo by mi, kdyby můj první polibek patřil Derekovi, ale nechtěla jsem ho zklamat.
Utekla jsem až k domu. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a utekla do pokoje. Lehla jsem si na postel. Přemýšlela jsem o tom co by stalo kdyby mě Derek políbil. Líbilo by se mi to? Dovolila bych mu to? Cítí ke mě něco? Cítím k němu něco já? Tyhle otázky se mi honily v hlavě.
Po asi půlhodinovém přemýšlení jsem to vzdala a šla si číst do obývacího pokoje mou nejoblíbenější knihu Němý křik případy Kim Stoenové. Miluju detektivky.
Četla jsem si něco přes hodinu, když mi zazvonil mobil. Potom co se stalo na hřbitově mám strach ho zvednout, ba se ho jen dotknout či podívat. Nakonec ale zvědavost zvítězí a já hovor příjmu. Chvíli je děsivé ticho, ale z telefonu uslyším něčí hlas. ,,Setkáme se u domu Haleů.'' ,,Kdo jste?!'' Zeptám se tvrdě, ale pravdou bylo že jsem se neskutečně bála. On se nad mou otázkou jen zasměje, což mě rozhodí ještě víc. ,,Přijď a zjistíš to.'' Řekne a zavěsí.
Mám tam jít, nebo ne? Vrtalo mi hlavou. Nakonec jsem se oblékla a vyrazila do lesa.
Šla jsem rychlím krokem k domu Haleů. Celou dobu jsem byla ostražitá. Za pasem jsem měla schovanou dýku, pro případ nouze.
Když jsem dorazila na místo, spatřila jsem Allison Argentovou. Znám ji ze školy. Byla tam s ní ještě nějaká starší žena. Něco okolo pětadvaceti. Řekla bych že byli příbuzné. Měli v rukách luky a šípy a za pasem zbraně. Vypadaly jako.............. lovci. Blesklo mi okamžitě hlavou.
Schovala jsem se za strom a pozorovala je. Scott s Derekem leželi na zemi. Derek měl dva šípy zaražené, jeden ve stehně a druhý v břichu.
Nevěděla jsem co mám dělat. Měla jsem strach, ale taky jsem nemohla jen tak přihlížet. ,,Řekla jsi že je jen chytíme.'' Řekla zděšeně Allison. ,,Už je máme.'' Odpověděla žena a vytáhla zbraň co měla před tím za pasem a střelila Dereka. Držela jsem si u úst ruku abych nevykřikla. Po tváři mi stékali slzy. ,,Vidíš...... není to tak těžký.'' Řekla lhostejně ta žena. To už sem ale nevydržela. Přepadl mě strašný vztek. Vystoupila jsem ze stínů a cítila že se měním. Netušila jsem v co, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Všichni na mě udiveně zírali. Aby taky ne.
Mé vlasy byly tmavší než obvykle. Má pleť čistě bílá. Mé oči byli jako uhlíky.
Cítila jsem se najednou tak silná, svá. Cítila jsem moc.
Ta žena se po chvíli vzpamatovala a vystřelila na mě šíp. Já jsem ho ale chytila do své ruky, což ji šokovalo. Podívala jsem se na ten šíp, co jsem svírala v ruce a poté na ni. Byla vyděšená, ale zároveň fascinovaná. ,,Páni... spitira vidím poprvé v životě.'' Řekla po chvíli ta žena. Zamračila jsem se na ni. Spirit?! Já jsem duch?!
Žena dál na nic nečekala a hodila mi do očí nějaký fialový prach. Nevím co to bylo, ale dočista mě to oslepilo. Poté vzala dýku a zabodla mi ji do břicha. Mým tělem projela ostrá bolest. Vykřikla jsem. Snažila jsem se udržet, ale po chvíli jsem padla k zemi a ztratila vědomí..........
Tak je tu další kapitola. Omlouvám se za zpoždění. Neměla jsem moc inspirace a až mnoho učení. Těším se na vás u další kapitoly společně s Emotional _Blackmail.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top