Zkontrolujte, zda jste nepřeskočili kapitolu 8. Vydala jsem obě najednou.

Spolehlivý by nikdy nevěřil, že by to fungovalo. Ale přece ano. Zrovna se dral z řeky, aby se dostal na své území. Vodu úplně nemusel, ale přebrodit se zvládl. Z druhé strany vodního toku je sledovala hlídka šedivých vlků, kterou právě uplatili. Jakmile byli všichni rudí vlci ven z vody, členové Měsíční smečky sebrali králíky, které od rudých dostali, a zmizeli v blízkém lese.
Cesta zpět do tábora probíhala v tichosti. Všichni přemýšleli, zda bylo lepší vzdát se kořisti, kterou předtím nemuseli lovit a dostali ji jako dar od černých vlků, nebo zda měli bojovat, protože protivníků bylo méně.

"Myslím, že by bylo lepší s nimi bojovat. Nemuseli jsme se vzdát tak snadno získané kořisti," vyslovila jako první myšlenku všech beta.

Když alfa neodpovídal, Spolehlivý tiše odpověděl. "Nebylo by zbytečné začínat válku s novou smečkou?"

"Hraniční potyčky jsou běžná věc. Dokud někoho nezabijeme, válka nezačne."

"Aby to nedopadlo jako minule u Mrazivé smečky. Víš, že je to částečně i tvá vina, Beto."

"Bílý vlci jsou slaboši."

"A proto jsme pro jejich porážku potřebovali vytvořit spojenectví, co?" řekl podrážděně Pozorný.

"Byl to alfův nápad," hájila se.

"Myslím, že ví, co dělá," odpověděl Spolehlivý, když si všiml, že vůdčí vlk jde se skloněnou hlavou a mlčí. Měl sklopené uši, přivřené oči a zíral na zem před sebou.

"Měli jsme bojovat. Bylo by to pro smečku lepší," zavrčela podrážděně beta vlčice. "Copak jsi už zapomněl, co znamená vést dobře smečku Rudý?"

Spolehlivý měl sto chutí jí fláknout přes čumák, ale beta pokračovala: "nemusíme se všem jen vzdávat. Rudí jsou jedni z nejsilnějších v lese. Mohli bychom jít od vítězství k vítězství, kdybychom měli silnější vedení. Teď sotva něco ulovíme. Kdybychom jen-"

Alfa se najednou zastavil, což ostatní napodobili a beta utichla. Spolehlivý čekal, že jí Rudý mírně vysvětlí, kdo tady velí a že se nenechá takhle ponižovat. Jenže alfa pouze zvedl čumák a dlouze větřil. A to opravdu dlouho. Spolehlivý začínal mít pomalu pocit, zda se Rudý nějak nezasekl či co. Pak se najednou rozeběhl jiným směrem, než byl tábor. Zbylí tři vlci čítající betu, Spolehlivého a Pozorného se na sebe překvapeně podívalo. Ano, jejich alfa byl už sice starý, ale rozhodně ne natolik, aby dělal nekontrolovatelně úkony. Přesto se za ním rozeběhli. Musí mít přece nějaký důvod.

Běželi skrz půl území, v táboře by už dávno byli. Spolehlivý sotva popadal dech a stejně jako ostatní zpomaloval. Jen jejich alfa stále vytrvale běžel za něčím, co cítil, a možná i viděl, jen on.

Když už si všichni začali myslet, že zešílel, dohnali ho. Zrovna ve chvíli, kdy se sám vrhal na velkého jelena, zatím co srny okolo začali utíkat. Rudohnědý vlk se zmohl jenom na nechápavé zírání, když se jeho alfa sám z boku skákal na silného jelena s velkým parožím a hustou srstí. Nechápal to. Ještě než stačil cokoliv udělat, stál vůdčí vlk nad bezvládným tělem velké kořisti.

Spolehlivý, beta i Pozorný pouze překvapeně zírali na jejich alfu. Právě přes půl území ucítil velmi slabý pach, dokázal vytrvale běžet celou dobu a nakonec sám za pár okamžiků skolil jednoho z největších jelenů, kterého kdy viděli.

Rudý opět dokazuje, že i přes stáří si svůj post dominantního vlka zaslouží.