"Říkám, že potřebuji za léčitelem!"
Spolehlivý ho ignoroval. Bylo již po boji a on -společně se třemi vlčaty, které také bojovali- táhl laň. Vyhráli, díky početné převaze. Na maso v tlamě se mu zbíhaly sliny, ale nedovolil si ukousnout. Až v táboře.
Před nimi šel Ambiciózní s Ušatou. A mezi nimi? Vypelíchaný bílý vlk od krve a kulhající na zadní tlapu, který si stěžoval, že potřebuje léčitele. Beta, která šla před nima, jeho nadávání hrdě ignorovala. Zatím co zbytek hlídky Mrazivé smečky utekl, on měl problém s pohybem. Beta v něm viděla snadnou kořist- a tak ho zajala. Spolehlivý se trochu bál, co se s bílým vlkem bude dít. Alfy ho rozhodně jen tak nepustí. V lepším případě ho budou jen chtít vyměnit za kus území.
"Já opravdu potřebuji za Ledovcem!" postěžoval si znovu zajatec. Ledovec, to byl léčitel Mrazivé smečky a taky jediný široko daleko. Byl ochotný vyléčit i vlky z cizí smečky- ale za tučnou odměnu v podobě kořisti a kožešin.
Zatím co ho beta ignorovala, Ušatá si ho starostlivě prohlédla: "silně krvácí. Musíme mu alespoň zacelit rány." "Zpochybňuješ snad moje rozhodnutí a tedy i autoritu?" "Um... ne, beto, máte pravdu."
Postupně se kvůli zajatému vlků zpomalovalo, ačkoliv se ho rudí snažili popohnat. A pak, asi hon a půl od tábora, se bílý vlk se zachrčením zhroutil.
Spolehlivému to nevadilo. Bolela ho čelist z dlouhého táhnutí kořisti a chtěl si odpočinout.
Jenže člen Mrazivé smečky se nezvedal. Kolem něj se dělala kaluž rudé krve, párkrát sebou škubl a pak už ani nesípal. Beta ho trochu nejistě očichala. "Je mrtvý."
Dvě vlčata poplašeně vyjíkla. Se smrtí vlka se potkali poprvé. Mezitím se Ušatá do bety obořila: "měl hluboké rány, musel se pohybovat a ani trochu jsme ho neošetřili- vykrvácel!" "Alfa by ho stejně zabil," zkusila se vymluvit rudá vlčice a pak se podívala na Ambiciózního: "dotáhni to tělo k hranicím, budou ho hledat. Bude to vypadat, že zemřel v boji." Ambiciózní nevypadal nadšeně, ale rozkaz šel splnit.
Ostatní, včetně Spolehlivého, táhli laň dál. Beta dala jasný rozkaz- o dnešním boji nikomu ani muk. Ušatá sice nebyla nadšená, ale mlčela. Nerada lhala. Spolehlivý věděl, že nebýt jejích velkých uších, jmenovala by se Pravdivá. Ne Upřímná, ale Pravdivá nebo Pravdomluvná.
Když byli u hranic tábora, uslyšeli hlasy. "Hele, mami, co jsem ulovila. A sama!" Byla to vlčice, podle oslovení jedna z dcer alfy. "Jsi moc šikovná, broučku."
Dotáhli jsme kořist do tábora. Jakmile nás alfa pár uviděl, nechali svojí dceru dcerou a vrhli se hladově na laň. Jakmile si odtrhli dost masa pro sebe, dali povel a zbytek smečky kromě omegy se vrhnul na hostinu.
Mezitím začala dcera alfy obcházet vlky a nabízela jim s pyšným pohledem svojí veverku, první kořist, co kdy ulovila. Její úsměv však opadnul, když jí vlci ignorovali nebo odháněli. Mají tady přece laň, nebudou se zabývat vyhublou veverkou!
Se skleslým pohledem a sklopenýma ušima prošla kolem Ambiciózního. Teprve ten jí něco zašeptal, olízl čumák a veverku si vzal.

Vím, vím, že vykrvácení funguje trochu jinak, ale potřebovala jsem to takhle pro příběh.