Matka se vrhla na Austina a ten vybehl ven.  Nechali Madison samotnou v domě
Děvče nemeškalo a vyběhlo ven.  Madison tam viděla jen obludu, která byla její matka a  Austina, který s ní bojoval. K Madisoninu překvapení tam místo Austina byl vlk, který se bránil jako šílený. Madison nevěděla co dělat. Běžela blíž k bojující dvojici. A vrhla se mezi ně. Jí by přeci matka neublížila. Jak se mohla tak mýlit?
Matka aniž by si všimla jí sekla do obličeje a odhodila stranou. Vlk se sápal po obludě a kousal,  trhal, drápal. Vypadalo to skoro zoufale.
Když matka nabodla toho vlka na své hřebové nehty, vlk se skácel a Madison vykřikla. Vlk už nebyl vlkem,  ale Austinem. Děvče v Rudém plášti se k umírajícímu chlapci posadila a na obludné matk vůbec nemyslela. 

,,Ne, ne, ne." Šeptala a hladila chlapcovy vlasy.  Ten už se ani nehnul a tiše chladnul. Jeho oči skleněly a plíce vyprázdnily. Jediné co se na něj ještě hýbalo, byla tekoucí krev. Madison na rameni přistála drápatá ruka. ,,Ale zlatíčko. Nemá smysl plakat nad mrtvými. Už tě neslyší." Řekla matka a Madison si teprve všimla, že brečí. Otočila se a zíraly na ní oči vraha.  To nebyla matka, i když tak mluvila. Madison sa otočila a natáhla kohoutek zbraně. Pak už si jen vzpomínala jak ta zrůda padá k zemi s dírou v hrudi. ,,A za mě nepláčeš?" Ozvala se za dlouho nestvůry, když tam Madison jenom seděla a hladila chlapcova ztuhlé tělo po vlasech. 

,,Ne nad mrtvými přeci nemá cenu brečet. Už tě neslyší." Bestie se ztěžka posadila a Madison ztuhla. Nestvůra matka každou chvíli ztrácela víc a víc krve.
,,Moje milovaná holčičko." Pronesla a sunula se blíž k dvojici lidí. ,,I když zemřu. Pamatuj si: Jsi jako já. Jednou se tvoje síla probudí a pak... " Bestie chytila Madison za hlavu a dívka nebyla schopna se hnout.  Zubem jako nůž si nestvůra přejela po zápěstí a ránu přitiskla na ústa své dcery.
Vyděšená dívka ucítila krev v ústech a  začala sebou škubat. Bestie jí ale pevně držela, i když umírala.  Čekala až se napije její krve a probudí tak její potenciál.