Kapitola jedenáctá ✔

Pravděpodobně před vlčím táborem se všichni seřadili a po jednom vcházeli do malé díry z ostružiní.
Byl to zřejmě jediný vchod, nýbrž na obou stranách se nacházelo jen a jen ostružiní.

Já s Alfou Šedovousem jsme šli první.
Musela jsem se přikrčit, aby mě trny nepopíchali.
V táboře byla hezky uducaná zem.
Nalevo byl obrovský kámen ve kterém byla na levé straně docela velká díra, jen pro vlka.

Následně po pravé straně bylo doupě z listů a s otvorem. O kus dál bylo stejné, ale hodně větší, vedle něj bylo stejné a potom o pár metrů bylo střední a další bylo menší a nejmenší bylo doupě poslední.
Úplně uprostřed tábora byl placatý kámen.

Mezitím už jsem seskočila z Alfy Šedovouse a šest vlků už pelášilo z tábora.
Alfa odešel do své nory ve skále.
Všichni ostatní vlci šli do svých doupat, nebo jen po skupinkách polehávali.
Jen ta bílá vlčice, která se představila Beta Moudrá.
Ležela vedle placeného kamenu.
Opatrně jsem k ní přišla.

,, Posaď se." Řekla mile, dřív než jsem já stačila cokoliv říct.
Posadila jsem se tedy vedle ní.

,,Kde si vlastně byla? " Zeptala se.

,,V sirotčinci slečny Clark." Odpověděla jsem.

,,Co je sirotčinec?"

,,To je takové místo kam se dávají děti, o které se nemohou starat rodiče." Odpověděla jsem.

,,Aha."

,,A, jenom, Moudrá co znamená to Alfa a Beta."

,,Až se staneš vlčicí, tvůj vlčí instinkt, ti to poví." Usmála se v hádance.

,,Já budu vlčice?" Jestli jsem tedy nepřeslechla, říkala že se stanu vlčicí?

,,No ano. Nejdříve se, ale musíš dostat k Měsíčnímu kameni. To je kámen kde se dvounožec, který mluví vlčí řečí, jako jsi ty, může se za úplňku stát vlkem."

,,Navždycky?" Lekla jsem se.

,,Ale ne, můžeš se proměňovat, jestli chceš." Odpověděla Moudrá.

Nebylo na to, co říct, avšak že se stanu vlčicí, to by mohlo být jistější, než se zdá být.

~

Už se stmívalo, když čtyři vlci nesli v čelisti mohutnou kořist.
Drobného jelena a dva zajíce, které následně položili vedle vchodu do tábora.

Šedovous si stoupl na placatý kámen a zavyl.
Všichni vlci pomalu vylézali z nor.
Jeden vlk, menší postavy, vypadal skoro jako liška, vzal do zubů jelena a dotáhl ho k placatému kameni, pak se vrátil k zajícům a přinesl je vedle jelena.

Kolem kamene byli všichni členové smečky i vlčata.
Všichni utichli.

,,Koukám, že dnes jste měli úspěšný lov," něco si pro sebe potichu zamumlal. ,,ale zpátky k věci, zítra půjde Moudrá, Dlouhý chlup a Čertice se Sophie k Měsíčnímu kameni. Pro Čertici, jakožto mé dceři, to bude jako počínající výcvik, aby se později mohla stát hlídkářem či lovcem. Dnes, Sophie bude spát v doupěti vlčat, i potom co bude vlčicí." Černá vlčice, podle postavy jsem usoudila že bude ještě mladá; se na mě zkoumavě podívala. ,,Jak všichni víte, začíná období Žádnolistí. Tudíž budou lovci lovit všichni."
V tu ránu se z oblohy začaly snášet malé vločky. Vypadlo to, jako by to samotný Alfa přivolal, ale teď už slezl z placatého kamene a vzal si nejlepší kus masa, ale zároveň myslel na smečku. Následně i Beta si vzala svůj podíl. Tak to všichni vlci postupovali.

Mezitím jsem si dala dva plátky sýra a vypila půlku flašky vody.

Teď byl jako poslední na řadě pohublý vlk, připomínajíc lišku.
Zbyl na něj celý kus zajíce.
Podle vyrazu ve tváři, jsem usoudila, že takovou to hostinu, už dávno neměl.

Když byli všichni najezeni, odešli do svých doupat. Dvě nejpočetnější skupiny vlků měli to největší doupě. Potom tři vlčice s jedním vlčetem odešli do svého doupěte.
Přišla jsem blíže k černé vlčici.

,,Ahoj, já jsem Čertice, tohle je naše doupě ve kterém budeme spát." Řekla vesele a pomocí posunku, ukázala tlapkou na doupě před námi.

Přikývla jsem. Upřímně se mi moc nechtělo do rozhovoru s vlkem, všechno pro mě tak nové, ale asi až moc přiliš nové. V jeden den mě objevila smečka a především mi oznámila, že se podle všeho mám stát vlčicí.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top