/minulost/

25. dubna 1986

23:30

Vysoký hnědovlasý muž vyšel do noční tmy, doprovázen světlem ze dveří. Za ním se vyřítila malá zrzavovlasá holčička v noční košilce a chytla se jeho nohy. Sahala mu sotva po pas. ,,Papa.'' vydechla a znovu stiskla jeho nohu. Muž se lehce zasmál ,,Lunayko, proč nespíš?''. Holčička se na něj provinile zadívala. ,,Posílá mě Dimitrij.'' řekla a podala mu krajíček chleba s máslem. ,, A zapomněla jsem se rozloučit'' pískla a znovu ho objala. ,, Už musím jít'' řekl a opatrně jí sundal. Dal jí pusu na čelo a pak vyšel do tmy. Lunaya se rozeběhla zpět ke dveřím. Za nima stál její bratr Dimitrij. ,,Kam jsi šla'' vyjel po ní. ,,Jen jsem tatínkovi nesla chleba. Neměl večeři'' pískla vyděšeným hlasem. ,, Aha'' řekl Dimitrij ,, Běž si lehnout''. ,,Ale proč?'' řekla. ,, Už je pozdě. Je skoro půlnoc. '' Odbyl ji. Popošla ke schodům a ohlédla se. ,,Ty nejdeš?'' zeptala se. ,,Ne'' řekl a ukázal jí nějaký přístroj, který celou dobu svíral v dlani. ,,Otec si to tu zapomněl. Zanesu mu to''. Lunaya k němu přiběhla a chytla ho za ruku. ,, Nechoď tam prosím. Mám špatný pocit.'' On se jen pousmál. ,, A já mám pocit že otec bude mít problém, pokud nebude mít to zařízení. Budu hned zpět.'' řekl a vyběhl ven ze dveří. Jejich byt byl sotva ve 3. patře obrovského paneláku .

Pohled Dimitrije :
Běžel jsem jak nejrychleji jsem dovedl. Asi o dva patra níž jsem ho dohnal. ,,Dimitriji, co tady děláš?'' řekl. ,,Tohle jsi zapomněl'' řekl jsem a podal mu zařízení. Chvíli si ho prohlížel, protože na to ve tmě neviděl. ,, Děkuju. Dnes to budu potřebovat. Ale neměl bys nechávat Lunayu Samotnou. Alespoň ne do doby než se matka vrátí z Moskvy.'' řekl ustaraným hlasem. ,,A nezapomeň, zítra jedeme do Mariupolu za babičkou. V sedm ráno. Tak to řekni Lunaye. A už běž''. ,,Spolehni se tati'' řekl jsem. Rozloučili jsme se a já se vydal zpět domů. Když jsem došel do pokoje, Lunaya už spala. Zhasl jsem a lehl si taky.

Pohled Lunay

Vzbudilo mě zatřesení ramenem. Otevřela jsem oči a uviděla jsem maminku. ,,Mami! '' vypískla jsem a objala ji. ,,Jak to že jsi tu tak brzy?''. matka se zarazila ,,říkala jsem že jedu jen na dva dny. A Minsk není tak daleko.''. ,,ale táta říkal že jedeš do Moskvy'' zamyslela se. ,,Hlavní je jsi tady'' usmála se. ,,Táta už odešel?'' řekla máma. ,, Před chviličkou.. Ale ty nejdeš do práce, že ne?'' Pohlédla na ni smutnýma očima. ,,Musím Lunayko, musím. A teď už dobrou'' řekla a zhasla světlo.