Apocalyptica - Dead Man's Eyes (Audio)

,,Maličká, maličká probuď se." budil mě hluboký, něžný hlas, ale já se nechtěla probudit. Všechno se mi vracelo, všechno to co se stalo. Michael padl, a padl kvůli mě.
,,Maličká, no tak." uslyšela jsem znovu ten hlas a pak mě něčí ruka pohladila po vlasech. Kdo mi takhle říkal? Jednou jsem to už slyšela, ale nemohla jsem si vybavit kdo mě tak oslovoval.
,,Maličká..." ten hlas byl příjemně hluboký, nebála jsem se. Kdy jsem vlastně usnula? Kde to vlastně jsem? A kdo je ten co na mě mluví? Nutila jsem se k tomu otevřít oči, ale nedařilo se mi to.
,,Probuď se." říkal ten hlas a já jsem chtěla říct, že jsem vzhůru, ale byla jsem slabá, ne fyzicky, ale psychicky. Michael mě tak zranil tak, že jsem si přála už nikdy ty oči neotevřít.
,,Už je to v pořádku." konejšil mě ten hlas a jeho ruka mě dál hladila po vlasech. Zkusila jsem znovu otevřít oči a povedlo se, zamžourala jsem do ostrého světla a uviděla ho.
,,Lu! Co tu děláš!" vykřikla jsem a prudce se posadila. Co tady sakra chce?!
,,Přišel jsem za tebou." odpověděl mi a dál se tvářil jako starostlivý rodič. Vůbec mi to k němu nesedělo.
,,Kde je Azrael?"
,,Spí. Byla to dlouhá noc. Chci s tebou mluvit." odpověděl mi a já se trochu uklidnila. Nevím proč, ale nikdy jsem z něj strach neměla. Jsem asi blázen, protože on je samo zlo, sám vládce temnoty a já se ho prostě nebojím.
,,O čem?" zeptala jsem se s hlavou skloněnou ke straně.
,,Vím co se stalo, a je mi to líto, ale než to řeknu Azraelovi, chci znát tvůj názor. Michael padl, to je fakt který nikdo z nás nezmění, ale ty...vím že to co ti udělal se nedá jen tak zapomenout, nebo odpustit, ale vím že ti na něm záleží. Michael je teď u mě a chci vědět co s ním. Znám Azraelův plán, a taky kvůli tomu jsem tady, ale i na tvém názoru záleží, maličká."
Zamyslela jsem se nad tím vším co mi Lu řekl. Vím, že ho chce Azrael zabít, a asi i vím proč k tomu potřebuje Lucifera, ale proč by mělo záležet na mém názoru?
,,Proč záleží na mém názoru? Azrael je tvrdohlavý, vím jak se tvářil večer." řekla jsem a vzpomněla si kolik nenávisti bylo slyšet v jeho hlase.
,,Protože ti na něm záleží, vím že ho svým způsobem miluješ, nebo milovala?"

Ta otázka mě zaskočila a já se musela zhluboka nadechnout. Nevím, co si teď mám myslet, nebo co cítit, ublížil mi ale nelíbí se mi představa jeho smrti. Možná by si zasloužil druhou šanci, kdyby o ní stál. Včera vypadal, že už mu je vše jedno a je i smířený s tím, že až si ho Azrael najde tak ho zabije.
,,Já nevím Lu...myslíš že bych byla schopná mu něco takového odpustit? Zklamal mě."
Lu se trochu zamračil a vzal mě za ruku, neucukla jsem, protože právě v tuhle chvíli se jednalo o život nebo smrt Michaela.
,,Maličká, můžu ti dovolit s ním mluvit, ale bude složité to udělat tak aby vás neviděl Azrael, jsem si jistý, že by ho zabil jen co by se k tobě přiblížil."
,,Chceš abych šla s tebou viď?" odtušila jsem a on se mi podíval do očí.
,,Slibuji, že už se ti nic nestane, máš mé slovo Ariel."
To bylo snad poprvé co mi řekl jménem, pořád mi říkal jen maličká, jako kdybych byla malé dítě.
,,Nevím jestli ti můžu věřit." oplatila jsem mu a on se znovu zamračil. Je tu něco co nevím a on mi to nechce říct.
,,Lu, proč se doopravdy tak staráš? Proč ti tolik záleží na mém názoru?"
,,Asi by sis zasloužila pravdu maličká, ale nejsem si jistý jestli na to jsi právě teď připravená." odpověděl mi a zvedl se z mé postele, potom přešel k oknu a založil si ruce za zády.
,,Myslím že to zvládnu." řekla jsem a v hlavě se mi vytvořila bláznivá myšlenka, kterou jsem ihned zapudila.
,,Víš Ariel, tvá matka...Stella, byla nádherná, chytrá a úžasná žena..." řekl a mě se utvořil knedlík v krku. Už jen ten začátek se mi vůbec nelíbil.
,,Víš, jednou před mnoha lety, když jsem byl tady na zemi jsem jí potkal a zamiloval se. Dlouho dobu jsem jí jen sledoval, nevěděla o mě, ale když jsem jí poznal blíž, podmanila si mě svýma očima a krásným úsměvem. Takovým jako máš ty, i oči a vlasy máš po ní."
Pořád stál zády ke mě a já se přemáhala abych nevybuchla v hysterický smích, to co mi tu říkal spělo jen k jednomu závěru.
,,Maličká, pravý důvod proč se o tebe tak zajímám je ten, že jsem tvůj otec. Miloval jsem tvou matku až do jejích posledního výdechu, a i teď jí mám pořád uchovanou v srdci. Nevím co ti řekla babička, ale tvá matka zemřela při tvém porodu. Nemohl jsem si tě vzít k sobě a tak jsem kontaktoval Amandu, není to tvá pravá babička, je to nejvyšší z tvého řádu. Přidělila k tobě dva dospělé, kteří ti byly rodiči. Zbytek už znáš."
Nebyla jsem schopná jakéhokoliv slova. Babička, není má babička a rodiče které jsem považovala za rodiče jsou jen dva lidé co se tak tvářili? A Lucifer...samotný Lucifer je můj otec?
,,To nemyslíš vážně že ne?" vypadlo ze mě ironicky a on se ke mě konečně otočil.
,,Chceš znát pravdu? Ukážu ti jí."
S těmi slovy si sedl naproti mě a natáhl k mé tváři ruku, ucouvla jsem a nedůvěřivě se na něj podívala.
,,Neboj se mě maličká, neublížím ti." zašeptal a já se rozhodla mu věřit, nemohl mi ublížit víc než mi ublížil Michael, a jestli je to opravdu tak jak říká...bože je možné, že jsem opravdu ďáblova dcera?
,,Nebudu ti muset říkat tati, že ne?" řekla jsem s notnou dávkou ironie a on se zasmál.
,,Ne, jen to ne. Tak co připravená poznat i můj příběh?" zeptal se znovu a já kývla. Pak svou ruku položil na mou tvář a já se ztratila v oblaku temné mlhy.