Ariel

Po zbytek noci jsme s Azraelem byly v obýváku a pili kakao, hrníčky jsem přestala počítat, když to číslo přesáhlo pět kousků a tak ani nevím kolik jsem jich vlastně vypila. Ami s Gabrielem si šli znovu lehnout, ale já jsem nemohla, měla jsem strach, že se Sirael vrátí, a tak tu se mnou zůstal i Azrael který si krátil čas namotáváním pramenu mých vlasů na prst.
,,Jestli si chceš jít lehnout, klidně jdi." zamumlala jsem když jsem odložila prázdný hrnek a přitulila jsem se víc do jeho horké náruče.
,,Jsem rád s tebou." zašeptal mi nazpět a já se na něj podívala.
,,Víš, že jsem nikdy nevěřila, že budu takhle šťastná?"
,,A zrovna se mnou viď?" usmál se a já ho bouchla do prsou.
,,Azraeli, vždyť ty jsi to nejlepší co mě kdy potkalo, už si bez tebe nedokážu představit život. Bez tebe, Azmaela a všech andělů."
,,A víš jak dlouho jsem na tebe čekal já? Je to přesně....2649 let."
,,Tak dlouho je to od smrti Diny? Teda, té první smrti." opravila jsem se když jsem si vzpomněla na to, že vlastně vstala z mrtvých.
,,Ne tak docela. Dina, nikdy nebyla ta pravá, kdyby ano, nezačala by si s tím démonem. Tolik let jsem na světě Ariel. Tak dlouho je to od té doby co mě Lu stvořil."
,,Páni, to musel být dlooouhý život." protáhla jsem a zároveň si i zívla.
,,Ani nevíš jak. Měla by sis odpočinout. Za pár hodin toho bude ještě hodně. Musíme Azmaela přivést zpět a Gabriel mi pak slíbil, že tě udělá nesmrtelnou."
,,Ach, cože?!" vykřikla jsem a spánek byl ten tam.
,,No jo. Až uzdravíme Azmaela, chci abys se mnou odjela, někam daleko, někam kde nás Lu nenajde. Třeba...já nevím, někdo kde je teplo. Chci aby sis mě opravdu vzala Ariel, bez nějakých dlouhých příprav. Prostě pojedeme a u prvního kostela zastavíme a tam si tě vezmu. Co říkáš?"
,,To zní dost šíleně." usmála jsem se, ale ve skutečnosti se mi ten nápad strašlivě líbil.
,,Takže souhlasíš?" zeptal se znovu a já v polospánku přikývla.
,,Jasně že ano Azraeli, nezáleží mi na tom kde to bude, hlavně že tam budeš ty." zamumlala jsem a to byly poslední slova která jsem ten večer vyslovila. Tlukot jeho srdce a ty litry kakaa udělaly své a já se za chvíli spokojeně poroučela do světa snů. Snů o Azraelovy a malé kapličce uprostřed ničeho.

Azrael

Byl jsem šťastný, že znovu souhlasila, a ještě k tomu na tak šílený nápad. Ale musel jsem se jí na to zeptat, ona do mého života jednoduše patří a já jí už nikdy nenechám odejít. Azmael je už dospělý a věřím, že se o něj Gabriel a Ami postarají.
Když jsem po chvíli zjistil, že usnula i já jsem si opřel hlavu o hranu sedačky a zavřel oči. Ani jsem nevěděl jestli jsem opravdu usnul když mě vzbudilo bouchání nádobí v kuchyni. Otřel jsem si oči a podíval se tam. Gabriel se snaží dělat snídani?
,,Gabrieli?" zašeptal jsem, ale on mě i tak slyšel.
,,Promiň nechtěl jsem vás vzbudit." omluvil se a dál skládal talíře na podnos.
,,Tys udělal snídani bez toho abychom vyhořeli?" divil jsem se a nemohl mi ujít jeho uražený výraz.
,,Hele, to že nevařím ještě neznamená, že to neumím. Přijďte tak za hodinu nahoru, začneme." řekl mi ještě než se v zástěře, podnosem v ruce a úsměvem vydal po schodech nahoru.
,,Víš, taky bych si něco dala." zamumlala ta kráska v mém náruči a ani se nenamáhala nadzvednout hlavu.
,,No, ale já nejsem tak dobrý kuchař jako ostatní."
,,To nevadí, hlavně ať se to dá jíst." zašeptala a s pořád zavřenýma očima se posadila abych se mohl zvednout. Jen co jsem to udělal, plácla sebou na polštář a dál spokojeně spala.

Vážně jsem chtěl, opravdu jsem jí chtěl udělat její oblíbené palačinky, ale když jsem se po dlouhém pátrání na netu dozvěděl, že to chce tolik práce a ještě k tomu s ohněm, raději jsem od toho upustil.
,,Nechceš pomoct?" ozvalo se za mými zády a já se otočil. Ve dveřích stála Ariel a vypadalo to, že už mě nějakou dobu sleduje, a abych nezapomněl, náramně se u toho baví.
,,Myslím, že by sis měla ulovit jogurt nebo něco takového, opravdu nechci riskovat, že to tu podpálím." zamumlal jsem a s konečnou platností si bezmocně sedl na barovou stoličku u pultu. Shodou okolností to byl přesně ten pult na kterém Ariel seděla při poslední párty. Nemohl jsem si nevšimnout toho jak se začervenala když si všimla kam jsem se posadil.
,,Takže, co se bude dít, až budete s Gabrielem dávat kus své moci Azmaelovi?" zeptala se zatímco míchala těsto na palačinky.
,,Nebude to nic bolestivého, ale větší starost mi dělá to, že nevíme co se z něj stane. Jak víš, já patřím temné straně a Gabriel světlé, musíme to udělat tak aby Azmael zůstal na té světlé."
,,Aha...a jaká je možnost, že propadne temnotě?" zamumlala zády ke mě a já viděl že přestala s veškerou prací. Zvedl jsem se a přešel až k ní.
,,Ariel, nic se mu nestane ano?" zašeptal jsem jí do ucha a aniž bych jí k sobě obrátil jsem jí objal.
,,Slibuješ?"
,,Jasně že ano." přikývl jsem a ona se ke mě otočila.
,,Asi si dám opravdu jen ten jogurt." konstatovala nakonec a vytáhla z lednice dva jogurty. Usmál jsem se protože u toho byla tak neskutečně roztomilá. Hned bych jí na ten ostrůvek vysadil znovu.
,,Azraeli, nech těch myšlenek a pojď už." ozvalo se ze schodů a já si musel skousnout jazyk jak jsem chtěl začít nadávat.
,,Počkej půjdu taky." zavolala za mnou Ariel a oba jsme vyšli nahoru za Gabrielem a Ami kteří už byly v pokoji u Azmaela.
,,Tak začneme ať to máme za sebou." vydechl jsem jen co jsem si klekl vedle Azmaelovi postele.

Gabriel mě napodobil a tichým gestem jsme oba začali pouštět do Azmaela naší sílu. Koutkem oka jsem zachytil, že se moje i Gabrielova křídla rozvinula a zabalila nás společně s Azmaelem do jakési koule.
Uběhlo několik dlouhých minut než jsem ucítil, že Gabrielova síla slábne a tak jsem to i já začal vzdávat, byl jsem slabý, ale můj syn je důležitější než já.
Hned co se naše křídla zase složila mi Ariel skočila kolem krku a já se skoro složil k zemi pod její váhou.
,,Azmaeli?" uslyšel jsem Gabriela a po chvíli už našemu synovi pomáhal na nohy. Ariel zase pomohla vstát mě.
,,Azmaeli, jsi v pořádku?" ozvala se za mnou Ariel, i já jsem měl obavy, protože můj syn stál před námi se sklopenou hlavou a zatím neřekl ani slovo.
,,Už nejsem Azmael, matko. Jsem Raziel, anděl osudu." odpověděl nám chladně a na důkaz svých slov roztáhl své křídla. Zatajil se mi dech a Ariel mi silně stiskla ruku. Jedno jeho křídlo bylo bílé a druhé černé.

THE END

♥♥♥

Aloha moje lásky :)

Tak asi se ptáte proč najednou píšu a/n? Nu hned vám to prozradím.

Tohle je totiž poslední kapitola našeho hlavního příběhu.

No ano :)

Ale nezoufejte. mám připravené další dvě knihy.

a kdo ví, třeba i ty budou více dílné ;)

Jedna se jmenuje

Spojení- Michaela a Sirael

a druhá

Raziel- anděl osudu.

Tak snad jsem vás potěšila a vy mě za to nezabijete :D

MILUJU VÁS!!!!

♥♥♥