Celou věčnost jsem ležela na jeho hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce, už nebyl tak zrychlený jako před malou chvílí, ale i tak bych ho mohla poslouchat až do konce světa. Azrael mi byl teď vším, byl mým životem a mou smrtí, jen můj.
,,Azraeli?" zašeptala jsem s ještě stále zavřenými víčky.
,,Ano?" odpověděl mi jeho hluboký hlas, a jeho prsty mě přestaly hladit po nahých zádech.
,,Vím, že je to asi hloupá otázka, ale...víš..."
,,Ne, Ariel, otěhotnět se mnou nemůžeš. Jsem smrt, nedokážu stvořit život." odpověděl mi na mou nevyřčenou otázku, a já byla ráda za jeho prozíravost. Ovšem teď jsem nevěděla co mu na to odpovědět, nikdy jsem nepřemýšlela o tom jestli chci mít někdy děti, ale najednou už mě budoucnost zajímala víc než kdy předtím. Mrzelo mě to? Svým způsobem asi ano, bylo by hezké držet v náruči Azraelovu dceru nebo syna.
,,Mrzí tě to?" zeptal se když jsem neodpověděla, já se usmála a zvedla jsem hlavu abych se na něj mohla podívat.
,,Trošku." přiznala jsem a i on se na mě usmál. Vlasy měl pořád tak hezky rozcuchané a to mě donutilo milovat ho snad ještě víc než doposud.
,,Chtěla jsi děti?" řekl když mě pohladil po vlasech.
,,Jen by bylo hezké mít tvoje děti." zamumlala jsem a znovu zavřela oči. Opravdu se mi ta vidina líbila, ale jestli že to nejde, tak s tím prostě nic neudělám.
,,Ariel...já...nevím co ti na to říct. Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl. Kdo by chtěl mít potomky smrti."
,,Já ano, ale netrap se tím, dokážu žít jen s tebou." usmála jsem se a znovu se na něj podívala. Mrzelo mě, že ho to trápí, ale on sám mi ke štěstí stačí.
,,Popravdě jsem nad tím ani nikdy nepřemýšlel. Nikoho jsem se nemohl ani dotknout a s Dinou...s Dinou jsme se takhle daleko nikdy nedostaly."
,,Vážně ne?" divila jsem se a on se znovu usmál.
,,Ne Ariel. Žiju už šíleně dlouho, ale ty jsi první která tohle dokázala."
Potěšilo mě to, opravdu jsem byla ráda, že jsem to byla zrovna já a ne Dina. Na druhou stranu se mi vybavila vzpomínka na to, že on je nesmrtelný a já ne. Jak dlouho spolu budeme moct být? Co pak, až začnu stárnout...trápilo mě to, možná bych si o tom mohla promluvit s Gabrielem.
,,Chceš se vrátit dolů?" zeptal se mě po chvíli kdy si namotával pramínek mých vlasů na prst.
,,Asi by jsme měli." přikývla jsem a představila si naštvaného Gabriela, protože neví kde jsme a ještě naštvanější Ami, která tohle celé zorganizovala právě kvůli nám, a my jsme zatím tady. Donutilo mě to k úsměvu.
,,Úplně vidím Gabrielův výraz a jeho proslov, nemůžu se dočkat." zasmál se a políbil mě na čelo.
,,Možná ví, že jsme tady, slyší moje myšlenky, a...a Michael taky..." dodala se a vzpomněla si na to co Michael říkal. Zamračila jsem se, protože jsem nevěděla co Michael udělá až tohle celé zjistí.
,,Myslíš na Michaela, zatímco ležíš v mé náruči. To je špatný Ariel." řekl s úsměvem když si všiml mého výrazu.
,,Jen mu nechci ubližovat víc než je to nutné, když si odešel, byl se mnou, mám ho ráda a nelíbí se mi ta představa že mu ubližuji."
,,Nechceš mi doufám říct, že chceš nás oba že ne?" usmál se naoko naštvaně a já se usmála.
,,Ne Azraeli, ty mi bohatě stačíš. Už nikdy nechci nikoho jiného." ujistila jsem ho a nadzvedla se abych dosáhla k jeho obličeji. Jeho oči znovu potemněly a mě to donutilo ke spokojenému úsměvu.
,,Ani já už nikdy nechci nikoho jiného." vydechl mi odpověď, jednou rukou mi zajel do vlasů a přitáhl si mě k polibku.
,,Měli by jsme jít, než tě donutím tady zůstat." řekl z úsměvem když se ode mě odtáhl.
,,Bylo by hodně špatné, kdyby jsme tu zůstaly?" zeptala jsem se a sklonila jsem se k jeho krku. Hluboce se nadechl a jeho ruce mě pohladily po zádech.
,,Ariel...bylo by...to hodně špatné." zamumlal jednotlivá slova zatímco si moje rty dláždily cestičku po jeho krku.
,,Tak pojď." řekla jsem najednou a on se na mě překvapeně podíval. Líbil se mi jeho výraz, byla to kombinace úlevy a nenaplněné touhy.
,,Zničíš mě Ariel." vydechl a já se zvedla z postele s úmyslem najít své šaty.
,,Nápodobně." odpověděla jsem když jsem ty šaty konečně našla a hodila po něm jeho kalhoty které byly jen kousek ode mě. Chytl je a znovu se na mě podíval tím pohledem, který mě nutil se červenat i na místech kde to nebylo možné. Pro jistotu jsem se k němu otočila zády a oblékla se.
,,Líbí se mi když se červenáš." zašeptal blízko mého ucha když ke mě zezadu přistoupil a jeho silné ruce mě objaly kolem pasu.
,,Přestaň mě provokovat Azraeli, nebo odtud opravdu neodejdeme." vydechla jsem když mě začal líbat na odhalených ramenou.
,,Jak si přeješ." usmál se a jedním pohybem mi zapnul zip šatů. Podrážděně jsem si odfrkla. Jak zlé by bylo strávit v jeho posteli zbytek života?

Když jsem se k němu otočila čelem, zjistila jsem, že už je taky kompletně oblečený. Nikdo by nepoznal co se před pár okamžiky stalo nebýt jeho vlasů, které si na jeho hlavě dělaly co chtěly. Vztáhla jsem k němu ruce a snažila se je trochu upravit, což se mi víceméně povedlo, ale jeho zamručení a zavřené oči mě dostávaly zase do stavu, kdy jsem chtěla být zpět v posteli, nebo kdekoliv jinde, hlavně s jeho rukama na svém těle.
Rychle jsem zahnala své hříšné myšlenky a vlepila mu rychlou pusu na tvář. Překvapeně otevřel oči a já se usmála.
,,To je jako všechno?" řekl dotčeně a já musela usmát znovu.
,,Prozatím." odpověděla jsem mu a za ruku ho odtáhla ke dveřím. Ještě než jsem je otevřela jsem si jakž takž upravila i svoje vlasy, které musely být snad v ještě horším stavu než ty jeho a až pak jsem za doprovodu jeho neustálého přemlouvání ať zůstaneme, otevřela.