,,Asi si budu muset pořídit cedulku se jménem." ozvalo se za námi a já se usmála. Jedině Azrael mohl vtipkovat i v takovou chvíli.
,,Nemusíš, má moje oči." vyplázla jsem na něj jazyk a on si sedl za moje záda.
,,Hm, tak já vás tu nechám." zamumlala Sirael, a než jsem jí stihla zastavit odešla.
,,Vypadá přesně jako ty." řekla jsem Azraelovi a on si opřel bradu o moje rameno.
,,Hm, myslím, že ne, je hezčí." usmál se a já se na něj zamračila.
,,Nech toho." popíchla jsem ho a Azmael otevřel oči.
,,To vypadám tak blbě?" usmál se a my s ním.
,,Ale ne, vůbec ne!" ujistila jsem ho a on se usmál stejným křivým úsměvem jako má Azrael.
,,Víte, že se nemocným nemá lhát?" pokračoval, ale znovu zavřel oči.
,,Nelžeme ti! Jsi naše dítě, nemůžeš být ošklivý." usmála jsem se a odhrnula mu vlasy z čela.
,,Už bych chtěl být v pořádku." zamumlal ještě a znovu usnul.
,,Neboj se. Gabriel tě dá za chvilku do pořádku." ujistila jsem ho a políbila ho na čelo. Pak jsme se oba zvedly a nechaly našeho syna osamotě. Potřeboval si odpočinout a upřímně řečeno my oba taky.
,,Půjdu se osprchovat, nebude ti to vadit?" řekla jsem Azraelovi když jsme vešli do pokoje. Nemohla jsem si nevšimnout těch jiskřiček které se mu objevily v očích.
,,Jen když budu moct jít s tebou." zašeptal a objal mě. Téměř okamžitě mi začal zasypávat krk polibky a já ho od sebe odstrčila.
,,Hele! Vedle je náš nemocný syn a ty by sis pořád jen užíval." pokárala jsem ho a on na mě udělal psí oči.
,,Jsi na mě zlá." zamumlal a plácl sebou do postele.
,,Jsem jen upřímná." s tím jsem si pobrala čisté věci a zavřela se v koupelně. Po celou dobu co jsem tam byla jsem se nemohla zbavit pocitu, že za mnou opravdu přijde, ale nic takového se nestalo. Možná mě to malinko zamrzelo, upřímně řečeno i já jsem měla trochu hříšné myšlenky a proto jsem si na sobě nechala jen ručník a když jsem vyšla z koupelny koupala jsem se v temném pohledu.
,,Děláš si legraci, že ano?" vysoukal ze sebe a pro jistotu se posadil.
,,Ne. Proč?" nahodila jsem slušně jakože nic nevím a začala si rozčesávat vlhké vlasy.
,,Nemůžeš se tady takhle promenádovat a chtít po mě abych byl v klidu." vyčetl mi a znovu se položil do polštářů s hlavou otočenou ke stropu.
,,Děláš jako kdybys mě nikdy neviděl nahou."
,,Právě že viděl." odpověděl mi a otočil se ke mě zády. Zamračila jsem se a s úsměvem jsem přešla až k němu. Snažila jsem se aby se postel pod mou tíhou moc nezhoupla, ale věděla jsem, že o mojí přítomnosti ví. Ležel na boku a tak jsem se nahnula k jeho uchu.
,,A chtěl bys mě vidět zas?" zašeptala jsem a v tu chvíli jsem byla uvězněná pod jeho tělem. Ani jsem si nestačila uvědomit jak rychle mě pod sebe otočil.
,,To si piš že chtěl." zamumlal mi do vlasů a políbil mě za uchem.
,,Tak to si nech zajít chuť." vyplázla jsem na něj jazyk a on mi zvedl ruce nad hlavu. Byla jsem v pasti.
,,Myslíš že tě nechám odejít?" řekl blízko mého obličeje a já bych se na něj mohla dívat celé hodiny. Jeho temný pohled mě rozechvíval a já si pod ním připadala tak malinká.
,,Neměl bys mě tu držet násilím." zkusila jsem vyjednávat, ale on se jen křivě usmál. Sakra, že se mi ten úsměv líbil a jestli má Azmael ten samý, budu od něj muset holky odhánět koštětem.
,,Přesvědčím tě abys zůstala." zašeptal a sklonil se k mému krku. Azrael a jeho přesvědčovací metody, kdo by jim odolal? Jen co jsem tu myšlenku dořekla pustil mé ruce, a já už věděla co chce udělat, dělal to tak vždycky. Vyšla jsem mu vstříc a pokrčila jednu nohu. Jeho dlaň si našla můj kotník a začal pomalu stoupat nahoru, sevřel se mi žaludek tak jako už mnohokrát předtím. Na tenhle pocit si nikdy nezvyknu a nikdy ani nechci.
,,Ty ruce už ti nedržím." usmál se a podíval se mi do obličeje. Měl pravdu, ale já je nahoře nechala úmyslně.
,,Já vím." odpověděla jsem mu a on se ke mě sklonil aby mě mohl políbit. Nikdy si nezvyknu na to jakou bouři ve mě jeho polibky a doteky vyvolávají, každý jeho polibek je v něčem jiný a já už je ani nepojmenovávala, bylo to zbytečné. Pro něco tak dokonalého bych stejně vhodné slovo nenašla.

Než jsem se nadála rozvázal můj ručník a já před ním ležela nahá, v celé své zjizvené kráse.
,,Mám pocit že tu má někdo moc oblečení." zamumlala jsem abych nějak zakryla svou stydlivost a Azarel se usmál.
,,Jo, měla by ses víc snažit. Ne všechno k tobě přijde naservírované jen v ručníku." popíchl mě a já se zašklebila. Hned na to jsem ho povalila pod sebe a pomohla mu sundat triko, které ani nevím kdy si oblékl a tepláky.
,,Tak, tohle je mnohem lepší." řekla jsem vítězně a sklonila jsem se k jeho hrudníku.
,,Ariel, nech je na pokoji." řekl ještě předtím než jsem byť jen jedné jizvy dotkla, ale já jsem ho neposlechla a každou jizvu jsem políbila. Neuniklo mi jak u toho zatínal pěsti.
,,Ariel, přivedeš mě do hrobu, přísahám." zavrčel a znovu mě povalil pod sebe.
,,Taky tě miluju." oplatila jsem mu s úsměvem a přitáhla si jeho tvář k polibku, na nic nečekal a vzal si mě. Vydechla jsem a pak už se nechala unášet na vlně toho nejkrásnějšího pocitu.