Ani nevím jak dlouho jsem v tom dešti stála, než mě zezadu objaly silné paže a já si opřela hlavu o jeho rameno. Věděla jsem kdo to je, jeho bych si nespletla ani mezi tisícem.
,,Ariel, pojď dovnitř. Nastydneš." zamumlal Azrael do mých vlasů a mě se vybavila vzpomínka na ten den kdy jsem viděla Jaye. I tehdy si dělal starosti o moje zdraví.
,,Odešel, znovu nás opustil." vydechla jsem a on si mě k sobě otočil čelem.
,,Já vím Ariel, ale vrátí se. Slíbil ti to." ubezpečil mě, ale já se dokázala jen zašklebit.
,,Prosím tě, alespoň ty mi nelži." pokárala jsem ho a on pochopil, že jsem Michaelovu lež prokoukla.
,,Neztrácej naději ano?" usmál se a políbil mě na čelo. Nechtěla jsem jí ztrácet, ale jaká byla šance, že se k nám Michael vrátí?
,,Tak pojď." řekl znovu a vzal mě za ruku. Šla jsem poslušně za ním a společně jsme vešli do tichého domu. Hned jak jsem překročila práh dveří pohltil mě tísnivý pocit. Co bude s mým chlapečkem? Azrael to věděl a vedl mě po schodech nahoru, ani jsem se nemusela ptát kam jdeme.
,,Donesu ti něco suchého na sebe." zamumlala ještě a nechal mě samotnou vejít do pokoje. Okamžitě jsem ho uviděla a do očí mi vyhrkly nové slzy. Můj malý Azmael ležel v posteli a kdybych si nevšimla zvedajícího hrudníku, myslela bych si že je mrtvý. Byl pohublý a pod očima měl děsivé, velké a černé kruhy.
,,Azmaeli." vydechla jsem a úplně jsem přehlédla Ami která seděla vedle jeho postele.
,,Je na tom špatně Ariel, ale oni ho z toho dostanou." promluvila a já se na ní až teprve potom podívala.
,,Děkuju Ami, že jsi se o něj starala." poděkovala jsem jí a ona se usmála.
,,Neděkuj mi, mám ho ráda jako vlastního. Je tak malinký..."
,,Azmaeli, maminka je tady." zašeptala jsem blízko jeho ucha a ona se zavrtěl, to mi znovu vehnalo slzy do očí. Byl tak slabý, že ani neotevřel oči.
,,Takže, co se stalo?" řekla po chvíli váhání Ami a já se posadila s Azmaelovou rukou v klíně. Čím začít?
,,Víš, že jsem milovala Azraela i Michaela. Ta část která milovala Michaela se ode mě oddělila a teď je tady. Živá a vypadá jako já. Vlastně ne, má černé vlasy a hnědé oči..."
,,Cože?!" přerušila mě a nevěřícně se na mě dívala.
,,Jmenuje se Sirael." ozvalo se mezi dveřmi a Gabriel ustoupil aby dovnitř mohla vejít ta o které jsme teď mluvily.
,,Gabrieli!" vykřikla Ami a skočila mu kolem krku, teprve po chvíli si všimla i Sirael a zmateně se dívala na ní a na mě.
,,Jsem Ami." představila se jí a natáhla k ní ruku.
,,Sirael. Arielino dvojče." dodala Sirael a já se znovu zašklebila. Dokážu se někdy smířit s tím, že ona je já?
,,Páni, opravdu vypadáte stejně." vydechla Ami užasle.
,,Abych ti to dopověděla. Lu to vlastně udělal pro moje dobro. Nechtěl Azmaela zabít, jen potřeboval abych padla aby bylo snazší Sirael vyvolat a pak oddělit." pokračovala jsem, ale ani teď jsem to nedopověděla.
,,Ale proč?!" přerušila mě znovu Ami.
,,Protože se bál abych Ariel neovládla a ona by Azraela opustila." řekla místo mě Sirael a Ami se na ní podívala. Ve tváři měla ještě zmatenější výraz než předtím.
,,Takže?" pobízela nás k pokračování a já se podívala na Sirael.
,,Ona je ta část mě která milovala Michaela, vlastně to ona ho teď miluje. Ve mě už nic nezbylo. Toho chtěl Lu dosáhnout." dopověděla jsem a Ami div nevypadly oči.
,,A Michael to ví?"
,,Ano ví, ale asi se s tím nějak neumí vypořádat." vydechla jsem a podívala se zpět na Azmaela. Nastalo ticho a já dokázala vnímat jen nepravidelný dech mého chlapečka.
,,Obleč si to Ariel." ozvalo se za mnou a já se otočila, ani nevím kdy přišel, ale za mnou stál Azrael s hromádkou věcí v ruce. Zvedla jsem se ze svého místa a vzala věci do rukou.
,,Postarejte se mi o něj." zašeptala jsem mu a odešla vedle do pokoje abych se mohla převléknout. Hlavou mi teď běhalo tolik myšlenek, že jsem nevěděla kterou mám začít. Tolik se toho za tak krátkou chvíli stalo a mě z toho málem praskla hlava. Co bude dál? Co bude s Azmaelem? Všechno mě to trápilo a nejhorší na tom všem bylo, že byl Michael pryč.
,,Ariel?" ozvalo se ode dveří a já se narovnala.
,,Co chceš Sirael?" vyštěkla jsem dřív něž jsem si stačila uvědomit jak nepřátelský tón jsem použila.
,,Promiň. Co potřebuješ?" opravila jsem se a ona se posadila na postel.
,,Chci se ti ještě jednou omluvit za to co jsem ti způsobila. Moc mě mrzí, že je na tom Azmael tak špatně."
,,Neomlouvej se mi pořád, není to tak docela tvoje chyba. Nikdy jsem se do Michaela neměla zamilovat." přerušila jsem jí a ona se na mě zadívala.
,,Lituješ toho?" zeptala se a já se zamyslela.
,,Ne nelituju. On je jeden z mála lidí kteří mi pomohli v těžkých chvílích, ale měla jsem Azraela, neměla jsem právo na to, rozdělit své srdce na dvě části."
,,Aha." řekla jen a já se na ní podívala. Byla smutná, ten pohled znám až moc dobře. Sedla jsem si k ní a ona ke mě zvedla hlavu.
,,Vrátí se, slíbil to." řekla jsem a ona se malinko usmála.
,,To ale nezaručuje to, že se mě naučí milovat. Nezasloužím si někoho jako jen on, jsem jen odpad."
,,Hele! Jsi kus mě a žádná moje část není odpad. Nech tomu čas, Michael není z těch co mají led kolem srdce, osud sám ukáže co vám dvěma nachystal. Taky bych si přála aby byl šťastný..."
,,Aby jste vy oba byly." dodala jsem a objala jí. Cítila jsem jak se uvolnila a usmála jsem se.
,,Ale...neříkej mi sestro, dobře?" upozornila jsem jí a ona se zasmála.
,,Domluveno." přikývla a zvedla se ze svého místa. Společně jsme pak zamířili znovu do pokoje kde byl Azmael, bylo na čase dostat mého chlapečka zpět.