Ariel

Bolelo mě to co jsem mu musela říct, ale nechtěla jsem mu lhát. Nezasloužil si to, on to určitě nějak zvládne. To co mě teď ale trápilo, bylo to co mi řekl. Mluvil se Sirael, to znamená, že jsme se oddělily a ona je...živá? A co to ještě říkal? Že za chvíli přijdou? Přijdou? Kdo?
,,Ariel. Obleč se, přicházejí." promluvil hlas za dveřmi a já poznala Gabriela. Přicházejí? Ale kdo sakra?
Vysoukala jsem se z pod deky a vzala si první co mi přišlo pod ruku. Nějakým zázrakem se tady objevily moje kalhoty, Azraelovo triko jsem měla pořád na sobě a tak jsem si ho nechala. Uhladila jsem si své vlasy a pomalu otevřela dveře. Jen co jsem uviděla kdo stojí venku popadla mě zuřivost a rozběhla jsem se k tomu chlapovi co mi byl kdysi otcem.
,,Ty bastarde jeden!" křičela jsem za běhu, ale než jsem k němu stačila doběhnout okolo pasu se mi omotaly něčí paže a strhly mě silou dozadu.
,,Ariel, uklidni se. Nech ho to vysvětlit." zašeptal mi Azrael do ucha a já jen zavrčela.
,,Měl bys ho zabít!" vyprskla jsem a slyšela jsem ho jak se usmál.
,,Kdyby se mě pokusil zabít, zemře i on. To bys chtěla?" ozval se Lu a já na něj otočila hlavu.
,,Trhni si Lucifere!" vyprskla jsem a znovu se postavila na nohy. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla dívku v černých šatech s černými vlasy. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím kdo to vlastně je.
,,Sirael." odfrkla jsem zhnuseně a ona sklopila hlavu. To jsem nečekala a málem mě to i zamrzelo.
,,Nebuď k ní tak krutá Ariel. Nezaslouží si to. Plnila jen mé rozkazy, jinak by navždy zůstala v tobě a ty bys časem Azraela opustila." vysvětlil mi Lu a já se na něj zmateně podívala. Co to tu vykládá?
,,Nevěřím ti, nikdy bych ho neopustila!" vykřikla jsem na něj a udělala pár kroků jeho směrem, zastavila mě až ruka na mém rameni.
,,Mýlíš se Ariel, už jsi zapomněla jak si se cítila když tě před andělským domem objímal? Už jsi zapomněla jak jsi ho políbila když jsem se ho snažil zabít? Jak si chtěla abys to byla ty kdo se s ním vyspí, ty a ne Sirael?"
,,Ty jsi ho dole políbila?!" ozvalo se za mnou a já zavřela oči. Tohle jsem opravdu vytahovat nechtěla. Měla jsem o něj strach, nechtěla jsem aby to udělal. Byla jsem prostě zoufalá.
,,Ano, ale jen proto abych ho přesvědčila aby neumíral." vydechla jsem a otočila se k Azraelovi čelem. Mračil se.
,,Odpusť mi to prosím, byla jsem zoufalá. Záleželo mi na něm." zašeptala jsem a dotkla se jeho tváře.
,,Přesněji, milovala jsi ho." ozvala se Sirael a já k ní prudce otočila hlavu.
,,Díky, tím si mi opravdu pomohla." zamumlala jsem a zamračila se. Pak mi ale něco došlo, ano milovala jsem ho, ale už nemiluji.
,,Azraeli, nebudu a nechci ti lhát. Milovala jsem Michaela, ale už je to pryč. Sirael je teď ta která ho miluje, ona je ta část mě která patřila Michelovi. Ve mě už není nic. Když jsme u toho, kde vlastně je?" otočila jsem se kolem dokola, ale nikde jsem ho neviděla.
,,Musel pryč, zranilo ho to že už k němu nic necítíš. Ale není daleko. Pořád slyším jeho myšlenky." odpověděl mi Gabriel a usmál se na mě. Nemůžu říct, že mě to potěšilo, ale alespoň byl v pořádku.
,,Vidíš Azraeli, teď už patřím jen tobě." vydechla jsem a on mě objal.
,,Už nikdy mi tohle nedělej, dobře?" zamumlala mi do vlasů a já přikývla. Tohle rozdvojení už nikdy nepřipustím.
,,Fajn, ale to pořád nevysvětluje, proč si se pokusil zabít mého syna!" otočila jsem se zpět k Luovi a ten se zamračil.
,,Nechtěl jsem ho zabít Ariel, ale potřeboval jsem abys padla. Když jsi byla v temnotě bylo snazší vyvolat Sirael a tak vás dvě připravit na oddělení. Bylo to nevyhnutelné a mrzí mě to. Je to přeci můj vnuk."
,,Ne! Tvůj vnuk to určitě není!" odporovala jsem mu a on se zachmuřil ještě víc.
,,Doufal jsem, že mi to odpustíš Ariel, dělal jsem to jen pro tvoje dobro. Viděl jsem budoucnost. Sirael by tě časem ovládla a já se nechtěl dívat na to jak můj jediný anděl znovu trpí. Je jako můj syn, pochop to prosím. Vy dva patříte k sobě a já jsem jen nechtěl riskovat."

Dávalo to smysl, opravdu to dávalo smysl, ale něco mi pořád bránilo pochopit jeho čisté úmysly. Jak se mohl dotknout vlastního vnuka? Vlastní krve? Malého chlapce?
,,Ariel, nepopírám, že bych si za to zasloužil tvé nenávistné pohledy, ale snad časem pochopíš, že jsem to myslel dobře. Až se vrátíte domů, mohl bych se podívat na Azmaela?" zaprosil a smutně se na mě podíval. Nevěděla jsem co mu odpovědět, a tak jsem hledala odpověď u Azraela.
,,Dovol mu to." vydechl a opřel své čelo o mé. Překvapilo mě, že s tím tak rychle souhlasil, ale když se to vezme kolem a kolem, můžu uvěřit tomu, že to opravdu myslel dobře.
,,Fajn, ale nezůstaneš s ním ani na sekundu sám!" vykřikla jsem jeho směrem a podívala se na něj. Ve tváři se mu objevil spokojený výraz.
,,Děkuji maličká." s tím se rozplynul a zůstala po něm jen černá mlha.
,,No Ariel, je na čase tě osobně seznámit s tvým dvojčetem." ozval se odněkud Gabriel a já se na něj vzpurně podívala. Tu holku nebudu nikdy nazývat sestrou.
,,Gabrieli!" vyhrkla jsem když mě odstrčil od Azraela a strkal před sebou až k Sirael. Bylo to tak neskutečně divné, takhle holka je jako já, jen má černé vlasy a hnědé oči. Jinak vypadá úplně stejně jako já, vlastně je to kus mě, je to ten kus který patřil Michaelovi.
,,Ariel." vydechla a já se zašklebila, měla dokonce i stejný hlas.
,,Sirael." oplatila jsem jí a nastalo trapné ticho. Obě jsme se navzájem měřili a mě bůhví proč, už vůbec nepřipadala tak zlá, jako tehdy když byla ještě uvnitř mě.
,,Měla bych se omluvit za to jak jsem se chovala." promluvila konečně a já si odfrkla. Jo holka to bys opravdu měla.
,,Omlouvám se Ariel, je mi to strašně líto." pokračovala a z oka se jí vykutálela slza. Ta jedna slza mě zlomila a já se na ní už dál nedokázala dívat tak nenávistně.
,,Co teď chceš dělat?" zeptala jsem se jí a ona se podívala na Gabriela.
,,Půjde s námi a něco vymyslíme." rozhodl, já se na něj nevěřícně zadívala a Sirael se děkovně usmála.
,,To bude zábava." ozval se Azrael, a já i Sirael jsme se na něj zamračily, okamžitě zvedl ruce v obraném gestu a roztáhl svá křídla.
,,Ariel?" vyzval mě a já na nic nečekala a skočila mu do náruče. Gabriel se mezitím ujal Sirael, zřejmě sdílíme stejnou nešikovnost k létání, a pak jsme se odebraly k andělskému domu kde na nás čekal Azmael.